20.-21.7.2013, Bike Adventure, Dolní Morava (MTBO) aneb průnik do první dvacítky

Jelikož letos jsem k sobě získal náramného parťáka, výborného cyklistu a zároveň velkého kamaráda Pepu, byl tradiční cíl umístění v první polovině tak nějak samozřejmostí, i když mi bylo samozřejmě jasné, že v nabité hlavní mužské kategorii (MM) není nikdy nic jisté, stačí drobné zaváhání a všechny papírové předpoklady jdou pak úplně vniveč. Každopádně jsem byl rád, že se mi po letech podařilo Pepu k podobné akci přemluvit, byl to jeho první orienťák v životě, ale pro mě bylo důležité, že jsem bezpečně věděl, že velké kopce pro nás nejsou problém, což se v horách typu Jeseníků rozhodně nemůže nehodit.

V sobotu jsme odstartovali hned úplně v první skupině v 9:00, trochu jsme se toho obávali, že budeme všude první a naopak ostatní pojedou v našich stopách, ale nakonec to žádný zásadní vliv na funkci nemělo. Po mapovém startu jsme se vydali nahoru na Slaměnku

a potom lehce cikcak (dle horských údolí a rozmístění jednotlivých kontrol) severovýchodním směrem kolem krásného rybníčku pod horami v obci Hynčice pod Sušinou

pro osmdesátku nad Petříkovem a pak hurá přes obec Branná (kde jsem byl ve druhé třídě na lyžáku, ale teď už jsem to tam vůbec nepoznal)

na prémiovou stovku nad Novými Losinami s krásnými výhledy do kraje (podívat se ale šel jen Pepa, já naopak postával opodál a rukou si přitom významně klepal na hodinky):

Jelikož do konce časového limitu nám tady nahoře zbývalo něco málo přes hodinu a do cíle to mohlo být přitom ještě nějakých 30 km (do Hanušovic cca 12 km z kopce a zbytek údolím do tahu do kopce), tak závěr byl proto tak trochu časovka dvojic, přičemž jsem rozhodně nebyl jejím silnějším článkem, docela jsem přitom trpěl a zažíval jsem si tak v menším to, jak jsem v předchozích letech trápil já svoje předchozí parťáky. Naštěstí jsme v tom ale nebyli sami, údolím proti proudu řeky Moravy se tady valila i spousta jiných dvojic a v jeden okamžik se nám podařilo napojit za sebe další tři páry, takže cesta ve vláčku pak ubíhala celkem rychle a limit jsme nakonec ještě celkem luxusně s pětiminutovou rezervou stihli (průměr za celý den téměř 21 km/h, ujeto 104 km, nastoupáno 2290 m). Výsledkem bylo příjemných 450 získaných bodíků a průběžné vynikající 20. místo ze 115 dvojic v kategorii MM.

V neděli jsme si tak mohli trochu přispat, jelikož jsme startovali až v 10:36 (startuje se dle průběžného pořadí od nejhorších k nejlepším).

Mapový start byl tentokrát na opačné straně údolí nějakých 300 výškových metrů nad námi, sluníčko na obloze už vesele pálilo, takže tady se zapotil hned na úvod snad opravdu každý. Po prostudování bodového ohodnocení kontrol pro tento den nám z toho tentokrát vyšlo jednoznačně Polsko, kde bylo rozmístěno nejvíc bodů. Původně jsme chtěli pospojovat tři osmdesátky, ale to se nakonec ukázalo jako nereálné, tak jsme dobrali aspoň jednu padesátku a několik menších, cestou zpátky už trochu pod časovým presem ještě další padesátku, na úplný závěr ještě desítku a pak zase trochu úprk do cíle (poslední hodinu jsem v podstatě na silnici opět nevylezl Pepovi z háku a do kopce jsem byl asi dvakrát dokonce i trochu tlačen), i když teď už jsme věděli, že to stíháme, nicméně při rovnosti bodů rozhoduje právě čas a my nechtěli ponechat nic náhodě. Výsledkem byl čas opět pět minut před limitem a dalších krásných 400 bodů k tomu (průměr přes 22 km/h, ujeto 73 km, nastoupáno 1510 m), což v celkovém součtu znamenalo zisk plných 850 bodů a posun pořadím o jednu příčku na konečné skvělé 19. místo!

Za sebe mohu říci, že absolutní spokojenost jak s výsledkem, tak z krásného prostředí, navigace byla bez problémů, nebloudili jsme, kopce jsme jezdili svižně nahoru i dolů, takže největším problémem po oba dny byl asi pitný režim, protože dvě lahve byly v obou dnech krutě málo. Ale i to se vždy podařilo nějak vyřešit, v sobotu jednou v horském potoce a jednou v hospodě, v neděli dvakrát u sousedů Poláků. A i to počasí bylo naprosto luxusní, za celou dobu ani nekáplo, bahno v lese aby člověk pohledal, takže kola byla v podstatě jen pořádně zaprášená, ale nic víc. No prostě si myslím, že v daných podmínkách to asi lépe nešlo,  i když několik drobných zlepšovacích alternativ jsme pak v mapě dodatečně přece jen vylovili, ale to asi každý. Každopádně myslím, že ve výsledkovce není před námi moc těch, kteří by se MTBO nevěnovali systematicky jako své hlavní kolařské disciplíně, takže pro nás, co jedeme jen jeden dva orienťáky za rok (nebo vůbec poprvé jako Pepa), to byl rozhodně úspěch. A třeba se to za rok podaří ještě vylepšit, i když to by už muselo všechno klapnout úplně maximálně a obhájit pozici je navíc vždy těžší, než ji získat. To se ale ještě teprve uvidí…

Závěrem ještě odkaz na celkové výsledky (naši dvojici hledejte v kategorii MM): http://klobouk.fsv.cvut.cz/~hora/ba2013/vybike.htm

A tabulku s mezičasy při postupu mezi jednotlivými kontrolami:
http://www.sokolveltez.cz/files/ba_2013-07-29_232632.xls

Na oficiální web pořadatele:
http://www.bike-adventure.cz

A alespoň pro hrubou orientaci ještě náš postup v mapě po oba dny (modrá linka = sobota, zelená = neděle):

http://www.sokolveltez.cz/files/2013-07-27_09-33-57_rs18_ba13_-_mapa_s_postupy_orez_2013-07-29_232858.jpg

Pro zajímavost: v Jeseníkách jsme nakonec zůstali ještě o dva dny déle a dali jsme si i Rychlebské stezky – tady se mi už tolik nedařilo (aneb jedna sedřená holeň o kámen už při výjezdu po trailu Dr. Wiessnera), ale nová trať Super Flow byla celkem dobrá, jezdivá, ale drncalo to i tak fest. Každopádně narozdíl od Pepy, který si na celoodpruženém Epicovi 29“ výskal i na trati Wales a ještě ho mrzelo, že si nestihl dát Velrybu, já se naopak připojuji spíš do tábora Ivany, než do tábora vyslovených příznivců takovýchto šíleností (viz. tento loňský článek)