Památný den Sokolstva

Vážení a milí členové a příznivci naší sokolské jednoty,

na pátek 8. 10. připadá Památný den sokolstva. V tento den si s úctou připomínáme osudy  členů Sokola, kteří položili svůj život v bojích za demokracii, svobodu a samostatnost.

Datum nebylo zvoleno náhodně, ale jako připomínka noci ze 7. na 8. října 1941, kdy bylo v rámci „Akce Sokol“ pozatýkáno na 1500 sokolských činovníků z ústředí, žup i větších jednot. Následující den – tedy 8. října byla Česká obec sokolská Heydrichem rozpuštěna a také zkonfiskován její majetek. Zatčení sokolové byli uvězněni ponejprve v Malé pevnosti Terezín, později v lednu 1942 pak převezeni do koncentračního tábora v Osvětimi. Většina uvězněných válku nepřežila.

Každý rok se v tento den tradičně setkáváme u vodní nádrže a v podvečer pouštíme světla na hladinu a připomínáme si osudy sokolských hrdinů. V loňském roce jsme tak uctili památku Jindřišky Novákové, která byla nejmladší popravenou ženou v koncentračním táboře Mauthausen.

V letošním roce bohužel  není pietní akce u vodní nádrže možná, dovolujeme si Vás tedy pozvat k pomníku u školy, kde v pátek 8. října v 16 hodin položíme květiny, zapálíme svíčky a připomeneme si členy naší sokolské jednoty, kteří se ve válce projevili statečně a zaplatili vlastním životem. Tichou vzpomínku věnujeme manželům Antonii a Janu Liškovým, Janu Goldsteinovi a Karlu Brzobohatému.

Je potřeba, abychom nezapomněli, že svoboda, demokracie a samostatnost nejsou samozřejmé.

TJ Sokol Veltěž

Jan Liška se narodil v roce 1898 v Merklíně u Klatov. Absolvoval učitelský ústav s maturitou v Soběslavi. V osmnácti letech tedy v roce 1916 nastoupil jako jednoroční dobrovolník do rakousko-uherské armády. Jednoroční dobrovolníci měli tu výhodu, že si mohli vybrat druh vojska, kde měli konat službu.  Jan Liška nastoupil vojenskou službu v Linci k 28. střeleckému pluku v Linci, jako velitel družstva bojoval na ruské frontě, později se stal velitelem čety. Do zajetí padl v listopadu 1918 v Itálii, zde vstoupil do legií. Po válce působil na Slovensku, do Zdib přichází na počátku let třicátých. Antonie Lišková roz. Šalanská se narodila v roce 1898 ve Zdibech. Manželé Liškovi si na počátku třicátých let postavili dům číslo 47 v Přemyšlení, Jan působil jako učitel na místní škole a byl také členem Sokola.  Po vypuknutí války se aktivně zapojil do odboje, distribuoval ilegální letáky a přechovával radiostanici. V roce 1944 se zapojil do skupiny kolem Karla Tröbera z Klecan, který byl ve spojení s komunistickým funkcionářem, dřívějším redaktorem Rudého práva, Arnoštem Weidnerem. Právě spojení s Weidnerem jim bylo osudné. Weidner byl již hledán policií, nejprve mu úkryt poskytl Karel Brzobohatý, také ze Zdib. Když byl jeho úkryt již nebezpečný, přesunul se na přímluvu Karla Tröbra právě k manželům Liškovým. Zde se skrýval od února do června roku 1944. Vše bylo vyzrazeno a Karel Tröber i manželé Liškovi byli 9. srpna 1944 zatčeni. Dle vzpomínek synovce, pana Šalanského, je zatýkala doma protektorátní policie, měli jim dát možnost i utéct. Odmítli to však s tím, že by byla stíhána celá rodina. Následovala prohlídka domu gestapem. Karel Brzobohatý před zatčením spáchal sebevraždu, bál se, že by ohrozil celou rodinu.  Manželé Liškovi a Karel Tröber  byli odsouzeni 18. října 1944 zvláštním soudem v Praze za sabotáž a ukrývání osob nepřátelských k Říši k trestu smrti a ztrátě cti. Jejich příbuzní třikrát žádali o milost, marně, manželé Liškovi i Karel Tröber byli popraveni 5. ledna 1945 v Praze na Pankráci. Manželé Liškovi obdrželi in memoriam Československý válečný kříž 1939. Ulice, kde dodnes stojí jejich dům, nese název Manželů Liškových. Pod obžalobou celé skupiny je podepsán Dr. Franz Ludwig. Je doloženo, že byl zodpovědný za takřka stovku lidských životů, měl se dokonce poprav zúčastňovat. V roce 1945 se mu podařilo z Prahy uprchnout. Ale ačkoliv byl na seznamu válečných zločinců, již od roku 1945 zastával v Düsseldorfu úřad státního zástupce a dožil se vysokého věku.

Jan Goldstein se narodil v roce 1892 do rodiny malého chalupníka, vyučil se tesařem. Byl vášnivým čtenářem, výborným pozorovatelem přírody i obyčejného lidského života. V roce 1937 byla ve Zdibech zvolena letopisecká komise a Jan Goldstein začíná psát kroniku obce.  Během války aktivně pomáhal pronásledovaným, poválečná kronika říká, že je doma i ukrýval. Zatčen byl v listopadu 1943, byl vězněn ve věznici gestapa v Praze na Pankráci. 11. 2. 1944 byl převezen do věznice gestapa v Terezíně na Malé pevnosti. Ve věznici na Pankráci se sešel i s Josefem Andrem, svědčí o tom dopisy jeho ženě. V Terezíně pak s Františkem Andrem. Při příjezdu do Terezína, kdy musel celý transport stát od rána do večera na nádvoří na dešti, onemocněl a byl poslán na marodku, o čemž svědčí zápisy z Terezína. 5.7. 1944 byl deportován do říše a 7. 7. 1944 zemřel při náletu v Lipsku.