Aktuálně z Road Kempu Mallorka

Úspěšně a v plné sestavě jsme dorazili přes Drážďany na Mallorku.
Průběžně se budeme snažit informovat o tom, jak je tu krásně, jak se o nás pěkně starají a jak nás vůbec, ale vůbec nic nebolí.

Pozn. Pokud nejde záznam z vyjížďky otevřít přímo, je potřeba Kliknout pravou myší na odkaz a dát Uložit cíl jako. Tím soubor uložíte na disk a pak to otevřete.

Den 1

Po lehce zpožděném příletu jsme se rozhlédli při čekání na parkovišti a poté nás, do dnešního dne můžeme říci : skvělý servis, přepravil na hotel.

Plni elánu jsme sestavili kola, kupodivu transport a pohazování letištními dělníky přežily bez úhony, a vyrazili na první vyjížďku na lehce oschlé podvečerní silnice. Záznam z vyjížďky je přiložen zde.  Pak už jen vydatná večeře, návštěva baru na pěší zóně (longdrink a pivo) a spánek po dlouhém dni.
P.S. V záznamech nebude souhlasit nadmořská výška – vyjíždíme z 5 m.n.m , moje virtuální nula je 200, takže mi to počítá o 200 více než v reálu.

Den 2

Dnes nám hlavní sokol naplánoval 100 km vyjížďku. Je tu spousty cyklistů, přesto díky naší subtilní lokomotivě pořád někoho předjíždíme. Pravdou je, že občas to někoho z nás stálo dost sil, někteří tepovkou atakovali svá maxima. Ale Mallorka je prej „nejvíc“ a tak jedeme dál. Vize, že dnes to bude pouze 100km padla za své, když hlavní sokol zjistil, že průměrem 30 km/h by to bylo krátké a tak změnil pravidla hry. A to na 4 hodiny. I přes nesouhlasné mručení jsme dokázali zastavit alepoň na pár fotek.-:)

Záznam z druhého dne naleznete zde.

Samozřejmě nežijeme jen cyklistikou, ale kulturně společenským životem

Den 3

Dnes ráno jsme vyrazili asi do zatím nejstudenějšího a nejvíce větrného počasí. Směr jsme tentokrát zvolili trochu severnější s tím, že pod horama zatočíme východním směrem.

Bohužel dnes došlo k rozkolu v našem týmu, kdy skupina závodníků, nazvěme ji třeba „B“ odmítla prohlídku historické části Sta.Margalída a následné posezení v kavárničce. Této možnosti skupina „A“ využila, čímž jsme se rozdělili pro zbytek dne a návratovou část trasy na dvě skupiny. Označení „B“ a „A“ nic neznamená a je jenom kvůli rozlišení.

Tyto fotky jsou z pohodového návratu skupiny „A“, kdy šlo fotit dokonce i za jízdy. Dále upozorním, že na další fotce si můžete všimnout, že začalo i svítit sluníčko a první známky cyklistického proužku opálení stehen se dostavily.

No a na závěr opět záznam trasy skupiny „A“. Po návratu jsme zjistili, že uniknuvší skupina „B“ zvolila pro návrat naprostou stejnou trasu, ale byli trochu (asi o 6 minut) rychlejší.

Večer jsme navštívili blízkou pravou cyklistickou restauraci a doplnili iontíky a vitamín B.

Den 4

Dnes jsme měli v plánu poslední etapu z první části, kterou Přema nazval „Dlouhý švih až na kaši“. Nevíme, jak s touto informací naložila polovina týmu B, které se pro jistotu ztratila hned na prvním kilometru v úzkých uličkách a od té doby jsme o Vítkovi neměli žádné zprávy. Během prvních asi 10 km jsme se pokoušeli na Víťu čekat, zda se někde neobjeví…

Vyrážíme pro nás již známým směrem jihovýchod a chytáme skupinu německých cyklistů z Bielefeldu. Dokonce nás nechali i párkrát vystřídat, Přema si pochvaluje jejich tempo a hlavně tu pohodu, když nemusíme řešit, kam odbočit a kam vlastně jedeme. Na to, že jeli odpočinkový den po kopcovitých etapách, jeli fakt dost dobře. Svezli jsme se s nimi až na 75.km , kde Přema s nimi vesele pokračoval, ostatní jsme dali malou pauzičku. 

V každém městečku lze najít krásné náměstíčkou s kostelem, chrámem nebo alespoň sloupem a také, a to je pro nás to hlavní, kavárničku nebo cukrárnu s příjemným posezením. Všude spousty cyklistů a tak i personál je vstřícný a zvyklý na cyklistické požadavky jako např. doplňování bidonů apod. Kupodivu se místní i snaží mluvit česky. I to „Děkuji“ je docela hezké, tak daleko od domova.  

Dnes je to opravdu na pohodu… nejdelší výlet… tak to si musíme přece vychutnat. 

 
V této části ostrova bylo dnes sluníčka víc než dost, tempo jsme si již určovali sami, takže zbyl čas i na focení. Z nejdelší etapy si tak užijete také nejvíce fotek.

Aby jsme splnili normu pěti hodin v sedle, začali jsme cestu trochu prodlužovat a to směrem do mírně zvlněného terénu v okolí San Juan. Nádherné cesty, ale to je tak jediné, co si pamatuji. Nevím, jak jsou na tom ostatní, ale mě osobně posledních asi 40 km tak trochu splývá….

Co nás ale vytrhlo trochu, ale opravdu jen trochu, z letargie monotónního až stereotypního krouživého pohybu nohama, byla cyklokrosařská vložka na konci cyklostezky před městečkěm Algaida.

Bikeři, plačte, i Vy byste si tu užili….ostatně jak můžete vidět.

Výlet to byl pěkný, teď už jen těstovinky, večeře a v co pevně věříme, že nás spraví, je návštěva baru naproti (dál nedojdeme) s česky hovořící obsluhou a pár litrů sangrie. Tým „B“ asi moc pít nebude, neboť ještě zařadil masáž svých unavených tělesných schránek.

Ještě se sluší dodat, že Přema nakonec opustil skupinu německých cyklistů, neb šli na oběd a dojel si zpět časovku jednotlivců. Natočil asi o 8 km více než kompaktní skupina. Víťa se ráno připojil k nějaké skupině cyklistů a v objel si svou plánovanou denní dávku kilometrů, dokonce ze 70% naprosto totožnou s naší.

A jako vždy na závěr, záznam z dneška. Jak už jsem napsal, poslední část výletu mám trochu rozmazanou, takže jsem nedokázal správně a ve správném pořadí namačkat ta správná tlačítka. Takže dnes pouze statistika, bez grafického vyjádření. Padaly tady návrhy, abychom to objeli ještě jednou, ale to možná až příště.

Den 5

Na dnešní den jsme měli naplánovaný první kompenzační trénink. Nikam jsme ráno nemuseli spěchat, neboť nás čekal pouze pohodový výjezd na cca 1-2 hodiny v TF do 120 tepů / min. Po pěší zóně jsme dojeli do hlavního města. Pokochali jsme se pohledem na krásnou katedrálu, která má prý největší čelní vitráž v Evropě. 

Následně jsme se projeli centrem města, zřejmě po místní pěší zóně.

No a byl pomalu čas k návratu, v tomto případě včetně lehkého řízeného bloudění, kdy jsme měli tu čest projíždět v blízkém okolí místního slumu. Zde se dokonce Přema obával, aby dnes nedošlo na intervalový silový trénink spurtu.   

A nakonec dnešní záznam z počítadla. 

Den 6

Tak dnešní záznam bude velmi těžký….První polo-horská etapa, a pak večer na pštrosí farmě majitele hotelu….Materiálu a zážitků víc než dost.

Konečně dnes na hotelu zprovoznili vypadlý internet, a tak po delší prodlevě zde přibude další várka fotek, zážitků a informací.

Ráno jsme vyjeli směr Bunyola, což je asi 25 km od hotelu a pořídili si poslední společné foto. Také jsem zjistil další funkci svého počítadla, a to, že nemá neomezenou paměť, co se týká grafického výškového profilu. Záznam z první části této etapy přikládám tedy již zde.

Následoval první slušnější výjezd na první průsmyk. Přijemné asi 6-ti kilometrové motání směrem nahoru až do nadmořské výšky 550 m.

Po sjezdíku a mírném houpání jsme poseděli v městečku Inca a z části novou návratovou cestou se vydali k hotelu.

Závěrem dnešní cyklistické části je statistika ujetých a nastoupaných metrů z druhé části dne, která je přiložena zde.  No a prostým sečtením obou částí a údajů z počítadla vznikla alespoň tato sumární informace za celý den, a to skupiny „A“. Lepší z naší výpravy to v okolí Inca otočili a průsmyk Honor zdolali ještě proti srsti.

Večer přišlo pozvání od majitele hotelu k návštěvě jeho soukromého sídla a pštrosí farmy. Velikost jeho polností je více než milion m2, celkem 5 budov, z toho dvě obývané. Chová jenom pštrosice, kdo se nebál a chytil si ji, mohl se i povozit. Tak do toho od nás nikdo nešel….

Celý večer teklo víno proudem, k zakousnutí jsme dostávali průběžně kusy masa z grilu. Pán domácí se o náš pitný režim staral více než výtečně, cestovka navíc připravila tombolu, kde kromě reflexních pásků vyhrál Přema asi nejhodnotnější cenu. Celý jeden měsíc tréninkových a dietologických služeb zdarma….

Do rozprouděné společnosti asi 100 lidí vtančily tři pozvané nefalšované španělské tanečnice, aby nám předvedly správné jižanské figury v rytmu flamenga, samby a dalších národních folklorních písní. 

  
Když už většina z účastníků byla v nejlepším, pan domácí zahájil soutěž, zřejmě nějakou tradiční či jeho oblíbenou. Soutěž spočívala v tom, že pár vybraných jedinců si sedne na židli a hodí se přes ně prostěradlo, Ti zakloní hlavu a otevřou ústa. Obsluha jim pak leje do hrdélka kontinuálním proudem něco, co je velmi podobné portskému vínu. No a v této soutěži nás velmi dobře reprezentoval Petr. Každý normální člověk má za zubama vracáky, ale on tam snad má provalený jez…asi proto vyhrál na celé čáře.

Tímto ovšem den ještě neskončil, po přesunu k hotelu následovalo posezení v místní pizzošce a pak ještě v baru na nezbytnou doporučenou denní dávku sangrie. Tady něktěří jednoznačně ve finále D.D.D. trošku přeťápli a po třetí hodině ranní jsme při uléhání do postelí mohli konstatovat, že jsme zažili den, který neměl hluchého místa.

Den 7

Dnes nás čekala horská etapa s několika náročnými stoupáními. K horám přistupujeme asi naposledy po vlastní ose, což je na jednu stranu velmi příjemné rozjetí, ale na druhou stranu průjezd hlavním městem Palma není zrovna intuitivní a už vůbec není značen.
Po zdolání pár prudkých 13% stoupání cesta vždy skončila někde v hustníku neprůchozím, či u vrat honosné vily – jak Radim správně okomentoval : „Nyní se můžeme leda tak vyfotit u brány blbců“. Po naplnění pravidla „třikrát a dost“, jsme zakoupili mapu. Sice jsme i podle mapy ještě jednou zabloudili a pak konečně začali stoupat správným směrem na osadu Calvia. 
Dnes vyšlo nádherné počasí, k tomu úzké serpentiny lemované borovicovými lesy, velice slušný asfalt a pravidelné stoupání nepřevyšující 7%. Malebné místní osady s pár domky. Občas jsme zastavili a zhotovili pár fotek. Jedna z fotek je pohled na hlavní město Palma, které se úplně ztrácí v dálce. Přes Puigpunyent dojíždíme do Valldemossy. Cestou poprvé vlastně spatříme druhou stranu ostrova s výhledem na neskutečně modré moře.

No a pak již jen návrat přes rušnou Palmu. Profil zatím nejvýce kopcovité etapy je přiložen zde.  

Den 8

Právě po 2 dnech začal fungovat internet, tak se něco tady snad brzo objeví.

Dnes jsme měli v programu další kompenzační vyjížďku. Tentokrát jsme vyjeli do vinic a sadů a úzké asfaltky a nikam se nehnali. Vyšlo nádherné počasí, sluníčka možná víc než dost, což jsme pocítili během posezení v hodpůdce.

Opět dnešní záznam.  

Den 9

Tak je to tady královská etapa !

Abychom se nabažili více kopců a neztráceli čas průjezdem Palmy, nechali jsme se dopravit pod kopce. Zde po společném fotu a opravy defektu Radima jsme vyrazili. 

Po kilometrovém rozjetí to začlo prvním lehčím výjezdem cca 5 km a následným sjezdem do Solleru.

Po krátkém průjezdu městečkem Soller před námi stál konečně pořádný kopec – 14 km dlouhý a téměř 1000 m převýšení. Nyní pohled dolů jak vypadá Soller, kde jsme před více než hodinou byli…. a pak průjezd tunelem na druhou stranu kopce k jezerům.

Po sjezdu na křižovatku k akvaduktu jsme odbočili do přístavu Sa Calobra, nádherným 10 km sjezdem. Super, nádhera. Samé serpentiny a panoramata. 

V přístavu jsme lehce doplnili tekutiny, udělali pár foteček

a vydali se směrem vzhůru zpátky k akvaduktu. Muisíme říci, že kromě zaseklého řetězu Mišáka a asi 20 minutové opravy, to byl nejnádhernější zážitek celého výletu.

U viaduktu jsme chvilku poseděli, doplnili tekutiny a vyrazili směrem k domovu s pocitem dobře vykonané práce.

Záznam pomalejší skupiny „A“ je zde. Rychlejší „B“éčko dojelo do Pollency a stejnou cestou přes Soller zpět. Natočili 160 km, výškových asi „jen o 100m více.

Pozn. Radima z večerního baru : „Kdo nebyl nebyl na Calobře, nebyl na Mallorce.“ Pokud jste nečetli pozorně, tak pro osvěžení „A“ tam bylo -:)

Den 10

Dnes vyrážíme na náš poslední den. Družstvo „B“ se chystá na heroické pokoření Calobry, neboť by jim tento výjezd chyběl. Ostatní se spokojí s méně náročnějším výletem do kopců směrem na Bunyolu. 

Tak jsme všichni zpátky na hotelu. Vše dobré až na to, že dnes opravdu, ale fucking hodně foukalo. Po heroickém výkonu Přemy s Vítkem zůstala Sa Calobra z časových důvodů nepokořena. Ostatní jsme dali přes 100 km, bohužel při návratu jsme se rozešli v názoru kudy jet domů. Posledních asi 30 km byly odlišné. Proto kilometry a profil uvedené v záznamu jsou variantou návratu Pihy s Mišákem. 

Pár nezbytných foteček jako obvykle.
 

A na závěr záznam z poslední etapy je zde.