Singltrek pod Smrkem

Na webu jsme tuto neobvyklou trať  měli už propátranou od podzimu: http://www.singltrekpodsmrkem.cz/ a čekali jsme jen, až se umoudří počasí a taky na nějakou tu pobídku – a ta přišla, když Mišák mimochodem prohlásil, že „s dětičkama jede na Singltrek pod Smrkem“ – nemohli jsme se nepřidat !
Teplota, tlak i rosný bod byly v pořádku a tak jsme v osm ráno, jak bylo dohodnuto, brzdili u Mišáků, kteří už se taky začínali „naloďovat“ – v půl deváté se tedy vyrazilo a za necelé 2 hoďky jsme bez ztráty desítky (když pominu drobnou blicí zastávku – proč dávat děckám kinedryl, když jedeme jen 2 hodiny) nasedali u Obřího sudu na kola (vybaveni brožurkou od strážce parkoviště a o 90 Kč za neomezený parking lehčí – Libverda se nezapře).
Po malém stoupání najíždíme do stopy – jinak se tato trať asi nedá nazvat – vepředu bez bázně a hany na střídačku Matěj, Majda a Týna, já je „jistím“, za mnou Yvona a na závěr Verča s Mišákem. Popisovat trať se nedá – prostě jede to samý hupík, zatáčka, mezi stromy, kolem stromů, nahoru, dolů, občas kaluž a zase, po každé jinak… Od řízení kola si člověk neodpočine ani na vteřinu, natož na minutu i když stopa vede více méně po vrstevnicích, člověk ani nevnímá, kdy je trať skloněná dolů a kdy stoupá…
Na Mišáka s Verčou počkáme na 2. nástupním místě u Nového Města p. S. a pokračujeme dál – pro zahřátí je vloženo stoupání asfaltkou ke Streitovu obrázku, pak ješte rychlý asfaltový přesun a další úsek hupíků a zatáček – frčí to jako o závod – možná to utíká až moc rychle – po krátké občerstvující zastávce na Hubertce vyrážíme na posladní úsek – Týna jde na čumec, při vstávání zablokuje a srazí Verču – no nic – jedeme dál – hupíky, stromy, zatáčky – a jsme u sudu na Libverdě – pozdní oběd servírují sympatická děvčata a hurá domů – večer je v Praze muzejní noc – tu nevynecháme (končíme i s dítky v půl druhé ráno).