Král Šumavy

Vytvořeno: 2. 9. 2010/Zařazeno: Cyklistika/Od:

Vrchol sezóny podruhé. I když loni to vrchol nebyl ani zdaleka. Problémem byla asi dovolená u moře, která těsně předcházela tomuto maratonu. A tak jsem byl letos zvědav, jak to vlastně dopadne.
Forma na Krušnotonu už byla z mého pohledu dobrá, ale Král je král. Navíc zde bývá větší konkurence způsobená v tomto roce přinejmenším o trochu lepším počasím. Tyhle fakta způsobily nemalou nervozitu, jaké to letos asi bude.
Jak vlastně probíhala nejzažší příprava? Asi by se to dalo popsat slovem superkompenzace. V podstatě jde o to vyčerpat co nejvíce zásoby cukrů a obnovit je na ještě větší míru. Teoreticky se to provede velkou několika denní stupňovanou zátěží s převahou bíllkovin ve stravě a poté lehkou zátěží s vyšším příjmem cukrů. Prakticky to probíhalo několika denním soustředěním v Krkonoších: SO – vytrvalost, 4 kopce, 76km ( Roudnice, Benecko, Mísečky, Zlaté Návrší, Rezek), NE vytrvalost, 5 kopců, 100km (Vysoké n/J, Rezek, Mísečky, Zlaté Návrší, Benecko, Roudnice), PO – vytrvalost, 5kopců, 106km (Křižlice, Benecko, Špindlerovka, Benecko, Roudnice), ÚT – vytrvalost ve zvlněném terénu s vloženými intervaly, ST – volno, ČT – lehké projetí, PÁ – klasické předzávodní rozjetí. Po prvních čtyřech dnech jsem byl dokonale na kaši. Původně měly být dávky větší, ale musel jsem je snížit, páč po tréninku ještě vždy následovalo houbaření nebo nějaký ten výšlap s rodinkou. Za to od středy doslova žeru i to co v lednici není. A teď už zpátky domu a možná ještě dál na jih….
A konečně jsme na Šumavě a stáváme v sobotu v 5:30. Závodní den probíhá podle plánu, velká snídaně, rychlý úprk do Klatov a rychle na start dlouhých tratí v 7:15. Tam stojíme v první vlně s Láďou a Radimem. Výstřel a jedem. Počasí nic moc, ale hlavně že zatím neprší. Nějak jsem zkřehlej a nohy zpočátku moc nejdou, kupodivu kopce jedem nějak vlažně a tak to jde. Lehký nástupy registruji na bočáku někde před Kdyní, kde se to pěkně natahuje a po rovince si docela dáváme. Jedem úplně vlevo, angláni by z nás měli radost. Další kopce se jedou dobrým tempem a nikdo nezkouší sjíždět 3 uprchlíky. Ostřeji se jede na Špičák, kde točíme furt 25km/h, ale kupodivu nohy se konečně chytly a jen registruju, že tepy nepřesahují 175, spíš jsou níž. Nahoře nad Železnou Rudou vládne zima, prší a balík je pěkně zredukovanej. Může nás tam být celkem tak 25 kusů. Sjezdy se jedou opatrně, asi zmrzlé prsty nějak nechtěj povolit v brždění. Najíždíme na milosrdné stoupání na Javornou – tenhle kopec je dlouhej, ale nikdy jsem tu nezažil nějaké peklo. Asi je to tím, že sklon připomíná spíše dětskou klouzačku s vlnkou. V kopci přebírám bidony, staré zahazuju do strouhy – taky si mě doma holky za to podaly. No jo, příště je musím odhazovat na přístupnější místo.
Obávané Kunkovice, kde mě loni potkaly křeče, se jedou v pohodě. Následuje sjezdík a už stoupáme Nad Zámyšl. V tomhle tempovém kopci už cítím únavu a tak už sonduju, kdo je vlastně soupeř z 200 – ky. Je nás tam pár a tak si říkám: To musím udržet. A tak se jsem vydržel až na vrchol dokonce se všemi. Pod Hartmanicemi „kolokrámnící“ rozjíždí strojové tempo ve snaze sjet tři uprchlíky a čelní skupina se v kopci hodně drobí. Já přijíždím na vrchol s drobným odstupem a dole na rozdělení tratí zůstáváme jen dva ze 200 – ky a snažíme se dojet skupinku tří před námi. Máme je už před kontrolou a dál točíme kolotoč v pěti. Sjíždíme jednoho uprchlíka a už máme před sebou jen toho nejobávanějšího – Heiko Heffnera. Problémem je ovšem malá spolupráce zejména v podání dvou lidí z týmu Trob-Cyklo O.P. Jeden se snaží tempo narušovat pokusy o nástup, druhý vynechává střídání a musí se dlouho přemlouvat, aby vůbec chvíli potáhl. Zkrátka nelze od nich očekávat nic dobrého. A tak asi v 7 lidech nejsme schopni náskok snižovat. Vlažné tempo dává chvilku oddychu a tak se mi lepší i bolest žaludku, kterou cejtím už od Sušice. Hold gely moc neprospívají.
Na hlavní silnici směrem do Klatov projíždíme ještě pořádným deštěm, ale už je jasné že zahraniční akvizici nesjedem. Přesto budem spurtovat o 1. misto v kategorii! V Klatovech před kruhákem nám nastupují dvě „netáhla“, ale celkem pohodlně je sjíždíme a navíc jedem kruhák vlevo a tak se dostáváme i před ně. Cítím se dobře, ale borci kolem vypadají jako větší spurteři. V cílové rovince za to berou „netáhla“, ale Bauer a Sedláček jdou pohodlně přes ně. Já jsem tam chvíli trochu skřípnutý, ale potom to roztáčím a jsem před nimi také. Spurty na maratónech mě vyloženě baví! V cíli mě hlásí jako celkově pátého, což mě trochu překvapuje, protože jsem kromě těch dvou před sebou nikoho neviděl (foto). Ale věřím technice a tak nejdu protestovat.

Večerní vyhlášení je super s menším kulturním programem a celá rodinka se těšíme až tam půjdu já. Byl to jeden z mých snů: Stát na pódiu při Králi Šumavy. A jsem vyhlášen jako 4. v kategorii, beru pohár a nějaké ty ceny.
Po několika dnech jsem na cílových fotografiích viděl, že jsem měl správně skončit vlastně 3. v kategorii M40 a to o půl délky kola a tak jsem zvědav jestli výsledky ještě opraví. Láďa s Radimem skončili celkově v první padesátce. S naší účastí jsem náramně spokojen. Ať žijou Sokolové … A co dál? Odpočinek? Výzva v podobě nejdelší trati?