Mallorca – silniční soustředění

Dle hesla není umění něco dokázat, ale zopakovat. A pokud se jedná o pobyt na Mallorce, tak to není až tak složité. 
Rok se s rokem sešel a jsme opět tady !   

Den 1
A navíc je nás více než loni – 9 kousků a když vyjedeme v oddílovém oblečení a udržíme se pohromadě ve skupině, tak už vypadáme docela profi -:)

Ujeli jsme zavčasu Blizzardu a užíváme si teplotu 15°C a trochu sluníčka. Logistika s příjezdem proběhla docela slušně, tak jsme vyrazili na první „pohodovou“ vyjížďku na rozjetí.

Několik ambiciozních jedinců si začalo dokazovat, jak na tom jsou po zimě. Došlo i na odveté výzvy typu : „jen počkej na běžkách, ty zmetku!“. Toto bylo příčinou, že ujíždějící čelo Laďu zvedlo ze sedla a mě tepovku.

Musím kriticky podotknout, že i přesto, že jsme míjeli ideální místo k absolvování motivu PnP (přestávka na presíčko), tak toto nebylo vyslyšeno. Prý až příště.

A poslední poznatek, hlavnímu sokolovi jsme tepovku zvedli až při posledním sjezdu a spurtu s bláznivým Italem. Právě zažíváme snídani a těšíme se na dnešní pohodovku v rovinách.

Den 2
Dnes opalovací počasí a necelých 120 km v rovinách. Nebylo to snad ani tak hrozné, a to i přesto, že jsme byli nejrychlejší skupina na Mallorce.

 
V půlce výletu konečně došlo na motiv LCB (Long Coffee Break) ve vesničce Petra. Zpátky jsme skočili přes sedlo u Randy, kde Radim jako obvykle vypsal prémiové spurty.

No a to nejlepší přišlo na závěr. Vzornou spoluprací jsme dojeli grupu Dukly Praha. Jakoby to samo o sobě nestačilo, se Piha s Míňou rozhodli, že je přežehlí. No na chvilku se tak ocitli před nimi. A pak to přišlo. Jsou to mladí soutěživí kluci a tak nám ukázali. Ukrutné tempo s nimi na hraně 180 tepů dal tak jedině Přema.

Na dokreslení přikládám svůj záznam.

Den 3
Na dnešek nám hlavní sokol naplánoval 4,5 hodiny v sedle s výjezdem na Randu. (on sám si to dal 4x). Foukalo jako prase, takže mnozí z nás už bylo na vrcholu, aniž začalo stoupání. Moc hezké výhledy tam byly a hlavně CB.

 
Dále ve větru lehce na sever na druhý CB na známém náměstíčku v Petře. Zpátky jsme se nechali párkrát vyprovokovat nějakýma němčourama ke spurtíkům (týkalo se víceméně skupiny „B“). Návrat jako vždy přes Algaidu včetně Radimových oblíbených bodovaných prémií. 

Večer se nesl v rámci kultury mallorských tanečnic a tomboly. No a nakonec sangria resp. pivínko v Timballu.  

Ještě záznam z dneška. (díky slabým baterkám mi občas nefungovala tepovka, proto ty nízké tepy..)

Den 4
Dnes jsme se vydali opět podle pobřeží kolem jižní strany ostrova. Na první hodinku jsem chytli optimální skupinu, která nás dovezla pod Campos. Bohužel tady část naší skupiny jela rovně jako vloni na Santanyí, zbytek to vzal napřímo na PnP ve Felanitxu. Tam jsme se nakonec úspěšně potkali, ale jedna skupinka už měla natočeno cca o 20 km více.

Ta „rozumější“ skupinka v pohodě dojela domů přesně v plánovaném čase (na nějaké spurtíky samozřejmě také došlo) a v docela solidním průměru cca 29 km/h.

Druhá skupina si vytyčila cíl dobytí Porto Cristo, což se jim za cenu lehkého překročení denní dávky podařilo. Někteří to ale bohužel nevnímali jako pohodový výlet…. asi proto, že nestihli odpolední Pasta bufet a proteinový kokteil. Ale už jsou doma a těší se na večeři.

Den 5
Poslední den prvního bloku měl být nejvýživnější. Tentokrát jsme poprvé nevyjeli společně. Skupina „A“ (to je jenom kvůli rozlišení) vyjela na východ do rovin a skupina „B“ to nevydržela a vyrazila do hor. Sice ne do něch nejvyšších, ale do hor to bylo. 

Bunyola byla pro béčko výchozí místo a prvním passem byl Col de Honor. Jak bývá v této skupině zvykem, tak to pojali trochu soutěžně. Takže když přijeli na CB do Incy , tak Radim posílal zoufalou SMS zprávu : „Inca.Namesti.Kavarna jako loni.Vymleto.Jste-li pobliz, dorazte a zachrante me.Jinak jdu hledat nadrazi!R.“ 
Tato zpráva dostihla Áčko právě na PnP v Alcudii, kde se v Irish Pubu rozhodovalo o jejím dnešním osudu. Po cca 75 km proti silnému větru, převládl názor, že když už jsme tady, tak je škoda nedosáhnout nejsevernějšího bodu ostrova – maják Formentor.

Po 108 km jsme tam byli.

Tady bylo víc než jasné, že odpolední pasta bar nestihneme, ale večeře by snad mohla být reálná. Během návratu jsme 3x zmokli, 2x defektili, takže se nám to trochu protáhlo. Návrat byl už trochu za tmy, ale v pořádku.

Večeře, sprcha a v očekávání volného dne oslava narozenin v Timbolu. Moc hezký den.

Záznam z Formentoru (včetně výškopisné osy) 

Pozn. na konec : Někteří ze skupiny „B“, těžce nesli dobytí Formentoru a hned plánovali, kdy tam také vyrazí.

Den 6
Odpočinkový den a načerpání sil do druhé části kempu. 
Někdo se byl vyjet na kole, někdo jen lenošil a někdo byl v místních lázních.

Den 7
Dnes jsme opět všichni vyjeli společně směrem hlavní město a do hor. Projeli jsme kolem katedrály a vcelku úspěšně se vymotali ven z města směrem na Puigpunyent.

Už první kopec způsobil potrhání naší 10 hlavé skupiny a nastavil tak víceméně výkonnostní skupiny na celý den. 
Cílem pro všechny bylo projetí západní části ostrova od Andratxu po Soller. Krátké kopečky, převýšení do 300m a  vcelku dobrá kvalita silnic, plus hezké počasí znamená hezký výlet.  

Aby to nebyla taková idylka, tak Mišák snad na nejvzdálenějším bodu přestal řadit, což způsobilo prasklé lanko k přehazovačce. Pravda konstantní převod 34/12 není úplně nejhorší, ale do hor moc vhodný také není. 

Neboť je zvyklý měnit lanka včetně bowdenů, tak v návalu vzteku kus bowdenu hned zahodil. Po 6 km jízdy do nejbližší vesnice jsme zjistili, že zde není bike shop ani service. Naštěstí kolemstolující německý cyklista nám prodal lanko k sadě SRAM, což by bylo řešení, mít tak kompletní bowdeny….  
Rychlé spojky se pro bowden vrátily a asi po hodině a kousek jsme opravu dokončili. Skupina „A“ si pak trať zkrátila z Valldemossy dolů.

Ostatní úspěšně objeli plánovanou dávku přes Soller, někteří si svou kilometráž ještě navýšili neplánovaných blouděním v Palmě (kam vůbec mimochodem nemuseli….). Psát, kdo to byl, raději z piety k dotyčnému nebudeme. No, a koneckonců, Radim by se totiž na nás zlobil.

Ještě záznam, který ale není kompletní, neboť došla paměť – naštěstí kousek pod koncem předposledního kopce a ten poslední byla jen vlnka a pak už jen sjezd do Palmy. Celkem na tomto záznamu mělo být 126 km, přes Soller a bloudivší natočili až ke 160 km.

Den 8
Po návratu do Čech a zpětném zjištění, že jsme trochu popudili naše fanoušky – (viz diskuze) ve stručnosti doplníme, o co vlastně přišli. 

Takže osmým dnem se trochu začalo sypat zdraví několika členům výpravy, ať už španělskou chřipkou či kolenem. 
Tento den byl víceméně odpočinkový, tj. hlavní skupina „B“ vyrazila na cca 4 hodiny do rovin s jasným cílem. Náměstíčko v Petře – cyklistům zaslíbené svou malebností a přístupem obsluhujícího personálu. 

Kdo nebyl na Randě, jel zdolat a doplnit si tento kopec, marodi si každý samostatně naordinoval kompenzační vyjížďku 2-3 hodiny. 

Vše se chystalo na další den, královskou etapu.  

Den 9
Jádro skupiny „B“, několik dní nervozní z toho, že kdo nebyl v Callobře a Formentoru, tak vlastně nebyl na Mallorce, kula pikle, jak těchto dvou cílou dosáhnout.
Nakonec zvolili cestu nejmenšího odporu a nechali se přiblížit přes roviny do Pollenky autokarem. Samozřejmě Áčko to komentovalo jako „Fakultativní výlet autokarem na Formentor“…..
Nakonec v krásném počasí dobyli Formentor a posléze část skupiny i Sa Callobra !! Krásná práce. Denní nájezd se pohyboval nad 150 km a nastoupané metry přes 2500 m. O obtížnosti etapy hovoří i fakt, že část skupiny se vracela domů za pomoci blikaček.

Zde musíme vyzdvihnout výkon Honzy Skácela, který jako jediný držel prapor skupiny „A“ a sám objel okruh Bunyola, Soller, Sa Callobra, Inca a zpět po vlastní ose. Ten den určitě vyhrál na nastoupané metry, neměl budík, ale hrubým odhadem to přes 3 km bylo !!   

Tak to je on, přátelé. Jediný z celé výpravy dosáhl obou „cílů“ bez pomoci motorizované výpomoci.

Den 10
Poslední den. Kdo ještě mohl nebo nechořel, tak vyrazil na lehkou projížďku do olivových sadů (my říkáme vinic), obídek a PnP. A pak už jen procházka po pláži, balení a odjezd. 

Myslíme se, že až na drobné problémy se akce vcelku vydařila a těšíme se na další vyjížďky a společné akce.