Pohárové žně – MTBO Kralupy 2011

Matěj a Radim (zapsal Matěj)

V neděli 26. 6. jsme byli v Kralupech na MTBO dvojic. Za Sokol jely 3 dvojice: Verča s mámou, Madla s tátou a já s Radimem. Pro zajímavost čísla 18,16,17.

Verča s mámou si daly za cíl najít 2 kontroly ze šestnácti, takže asi nebudou první 🙂

První vlna startovala v 10:10. Všichni ze Sokola jsme startovali ve 3 vlně tj. 10:16. Čas na objetí kontrol byl 2:15 hodiny. Ihned po startu jsme si prohlédli mapu a shodli jsme se, že to vezmeme přes kontroly 16, 1, 2, 3, 4 a tam se rozhodneme kudy dál.

Kontrola 16 byla na domě u Vltavy, asi 200 metrů od startu. Ke kontrole 1 se jelo Veltruským parkem, skoro na konci byla odbočka do vysekaného úseku s ropovodem nebo něčím takovým, kde jsme potkali tátu s Madlou. Po chvíli hledání jsme tu kontrolu našli. Další kontrolu jsme měli označenou v hospodě ve Všestudech, kterou jsme už za 10 minut měli. Kontrola 3 byla až za dálnicí na Teplice, kterou jsme za Všestudami podjeli. Kontrola byla u sloupu elektrického vedení (cesta vedla kolem tří sloupů a byl to ten poslední). Po dalších 100 metrech jsme odbočili zpět k dálnici, kterou jsme znovu podjeli. Hned za podjezdem byla odbočka na další kontrolu. Ta byla až po necelých dvou kilometrech. Tam jsme se znovu rozhodovali, kudy pojedeme. Vymysleli jsme, že pojedeme na kontroly 6,7 a 8.

Znovu jsme se vrátili na cyklostezku, po které jsme dojeli až k Veltruskému jezu. Tam jsme přejeli Vltavu. Podél řeky jsme se vydali do Nelahozevse. Cestou jsme přejeli železniční trať.
V Nelahosevsi jsme u hospody zatočili nahoru, kde u kříže byla šestá kontrola. Cestu, kterou jsme původně chtěli jet, jsme nenašli, tak jsme museli změnit taktiku na kontroly 5 a 7. Na kontrolu 5 jsme jeli po polních cestách mezi poli. Radim mi vždycky ujel a počkal na křižovatce. Po příjezdu na kontrolu 5 u vysílače jsme sjeli na okraj Velvar, kde jsme odbočili do kopce.
Nahoře jsme se napojili na zelenou turistickou značku. Kontrola 7 měla být u posedu na kraji lesa. Když jsme k jednomu přijeli, tak tam kontrola nebyla. Proto jsme se vydali dál. Na druhém konci lesa byl další posed, u kterého kontrola také nebyla.

Tam jsme měli už jenom 20 minut na příjezd do cíle. Tak jsme se vydali po zelené zpět do Kralup. V Kralupech u podjezdu železniční tratě jsme měli 6 minut do cíle a za mostem už jenom dvě. Pak jsme spěchali v dešti rychlostí 30km/h po sídlištních ulicích až do cíle. Dojeli jsem po limitu s 53 vteřinovým zpožděním.

V cíli už na nás táta s Madlou čekali a asi minutu po nás dojely Verča s mámou. Nakonec jsme skončili třetí s 34 body. Pouhý jeden bod za vítězem. Tady můžeme říci, jenom škoda té nenalezené kontroly.

Táta s Madlou skončili druzí s 45 body a máma s Verčou poslední s 8 body každý ve své kategorii.

Majda a Mišák (zapsal Mišák)

Letos vyrážíme na start opět s Majdou, a dá-li se to tak nazvat, obhajovat lońské třetí místo a zkusit potvrdit, že to nebyla náhoda. 

Konkurence se sešla opět víc než slušná. Sundaváme kola, připínáme startovní čísla a jdeme na to. 

Letošní limit a počet kontrol jsou podobné jako loni, jenom první pohled do mapy mě děsí. Kontroly jsou jako noty na buben – samá pauza. To znamená hrozivě daleko od sebe. 

Pro zjednodušení volíme směr sever jako minulý rok. Madla po startu vyrazila jako na pětiminutový závod. Vůbec nejsem schopen koukat do mapy. Buď se mi zhoršil zrak, nebo to víc drncá. Pravda bude ale někde jinde. Z jemně oroseného čela stéká pot do očí, který v té rychlosti nemohu vymrkat. 

První lehké bloudění přišlo hned na první kontrole, kdy na louce nacházíme význačný strom – dokonce označený státním znakem – ale lampiónek nikde. O chvíli později a pár set metrů dál je teprve ten správný průsek s lišácky ukrytou kontrolou. První pochvala staviteli tratě. 

Po této zkušenosti dáváme rozhodnutí minimalizovat louky a travní porosty, neboť po deštích jsou trochu měkčí a tedy pomalejší. Další tři kontroly bereme raději na jistotu po pevných cestách. Asi to nebylo nejkratší, ale zato se jelo výborně. V této části nechyběla ani povinná zastávka v hospodě. Majda dává malinovku na účet pořadatele – díky a druhá pochvala – a já mám čas poprvé kouknout pořádně do mapy – také díky….

Následuje další dlouhý přejezd, tentokráte lehce proti větru. Ale Madla pořád super výkon a ruměnec ve tváří. Pořád chválím a jedeme a jedeme. Před Nelahozevsí toho máme oba dost a tak se snažím nás povzbudit a zároveň uklidnit, že konečně přijde kopec, kde si odpočineme. Jestli mi Majda věřila, že si v kopci odpočine, se jí budu muset zeptat…-:) 

Ve stoupání potkáváme Verču s Ivčou, vrací se z kontroly, že prý nenašly cestu dál. My před kontrolou asi 100m bloudění, ale to nic není. Bohužel plánovanou odjezdovou cestu nenalézáme, musím tedy zastavit a zvolit náhradní variantu. Majda zatím jede dál, je na ní spolehnutí, nikde neodbočí a ani nepanikaří. Po chvilce ji dojíždím a jedeme, dá-li se to tak nazvat, neprosekanou úvozovou cestou a navíc pořád do kopce. Dvakrát máme „defekt“ ve smyslu vymotávání ostřice ze zadního pastorku, a navíc to vůbec nejede a vůbec to neubíhá. Madla je ale skvělá, trpělivě šlape do pedálů – i když na ní vídím, že už toho má opravdu dost. 

Dáváme krátkou pauzu tyčinku a pití. Pohled na hodiny říká, že máme ještě skoro hodinu času. Následuje krátký sjezdík, ale když zjišťuji, kam nás to vede, volíme vyšlapanou cestu bokem, jak jsem to nazval „zkratka na oči“. To se ukázalo nakonec jako správná volba a po chvilce jsme na zpevněné cestě a blízko další kontroly. 

Začínáme se pomalu vracet a cestou máme ještě dvě kontroly , které bychom měli stihnout. K posedu se od „hlavní cesty“ trochu vracíme, Majdu posílám od posedu na kraji lesa zase dopředu se slovy : „štípnu, otočím mapu, vykonám potřebu a jedu“. A ejhle. U posedu kontrola není – visí tam jen provázek, že by to někdo ukradl ? Nenacházím ani lístečky. Porada s mapou, zda to má být posed. Má. 

Tady také velká pochvala pořadateli za tento majstrštyk. Koukám, ten střed kroužku není na kraji lesa. Poodstoupím tedy do pole a asi 200 m dále na dalším ostrohu vidím posed. Doprčic, Madla pryč – a já jedu pro kontrolu sám. Asi po 100 m k mému překvapení třetí posed !! A ten správný ! Madla čeká asi po 500 m na křižovatce – má tedy mínus asi 200 m v rámci dohledání správného posedu – snad nám soupeři prominou….

Zbývá kaštan v malé osadě, tady máme sportovní štěstí v podobě dvou odjíždějících dvojic, takže extra rychlé dohledání. Ty dvě dvojice jedou opačným směrem, než zamýšlíme my. Necháváme je svému osudu a my se vrháme přes kopec do Kralup. Přes Kralupy Majda opět v ukázkovém háku až 37 km/h. Docela slušně nám to zase jede a tak nemáme problém se vejít do limitu. 

V cíli gratulujeme vítězům naší kategorie, dohledali o dvě kontroly více než my. Mají náš velký obdiv za tento krásný výsledek. 

No a my jsme ještě o jednu příčku vylepšili loňské umístění, máme krásné druhé místo s pohárem. Madlenka je jako vždycky nadšená. 

Nedělní MTBO byl pro naše barvy více než úspěšný – kluci ještě vybojovali bronz !!! Tímto jim gratulujeme a i díky jim byly naše barvy vidět.

Mapa letošního MTBO je ke stáhnutí zde.

A pro úplnost výsledky z letošního roku :
Kategorie M (Matěj+Radim 3. místo z 11)
Kategorie D (Verča+Ivana 9. místo z 9)
Kategorie MD (Majda+Mišák 2. místo z 15)

Absolutní pořadí – při bližším zkoumání, jsem zjistil, že jsme se neztratili ani v absolutním pořadí ! První čtyři místa totiž patřila smíšeným dvojicím, což znamená také celkové 2.místo v absolutním pořadí z 35 dvojic.

Ještě dodatečně přikládáme mapu s vyznačenými postupy našich dvojic. Matěj+Radim  Verča+Ivča  Majda+Mišák