Salzkammergut MTB Trophy 2011

Tento víkend zjevně většina z nás věnovala aktivnímu pohybu, tak i já přidám krátký report z MTB maratonu Salzkammergut Trophy 2011, který se koná každý rok v městečká Bad Gosiern nedaleko Salzburgu.
Má se jednat o největší bikerskou akci v Rakousku – zjevně i proto že odhadem 15 až 20 % startovního pole představují závodníci z Česka, Slovenska, Polska, Neměcka, Švýcarska, ale taky Švédska, Austrálie, atd. Organizátoři nabízejí několik tratí, z nichž nejdelší měří 211 kilometrů a přvýšení na ní činí přes 7000 výškových metrů. Borci a borkyně startují v 5:00 hodin ráno a mají časový limit do 21:00. Všichni co to dokáží objet si zaslouží maximání obdiv.
Já jsem byl Ivarem navnaděn na trasu 119 km s cca 3800 metry převýšení a na tuto jsem se někdy v březnu přihlásil a zaplatil ne úplně levné stratovné.
Týden před závodem jsem strávil poměrně intenzivním tréninkem v okolí Lago di Garda a v pátek jsem do Goisernu odjížděl s poměrně značným očekáváním dobrého výsledku – něco jako na letošním bikovém Králi.
Jenomže něco se nepodařilo v pátečním stravování během přejezdu z Gardy a v noci mě probudily křeče v žaludku a těžký průjem. Po druhé půlce noci strávené v sedě na míse a po snídani obsahující hrnek mátového čaje a jednu suchou housku jsem vyrazil v 9:00 na trať.
Postartovní rozřazovací kopec mi jasně ukázal kam mám srazit svoje ambice – s prázdným žaludkem a křečemi moc muziky nejde ukázat. Někde kolem 20. kilometru jsem vážně uvažoval že sjedu zpátky k jezeru a zabalím to.
Na sjezdu k jezeru a na dlouhé rovince kolem něj jsem přece jenom dokázal pozřít nějaké gely, housku a pití a žaludek aspoń přestal bolet, takže jsem posílen vyrazil vstříc nejtěžší ale také nejhezčí části trati. Odměnou za setrvání na trati bylo předjetí cca 100 bikerů a užití si krásných výhledů na jezera, vodopády a okolní hory a taky užití si krásných dlouhých rychlých šotolinových sjezdů.
Takže jsem to dotáhnul až do cíle na celkovém 329. místě a 90. místě ve své kategorii (škoda že jsem se nemohl vydávat chvíli za ženskou – to bych bral v kategorii 3. místo) s výsledným časem 7h35min. Pro informaci – tuto trať vyhrál český profík Hruška v čase 5h2min.
Celkově ale musím říct že mě tento závod nijak nenadchnul – krásné zážitky z hezké trati kazí zmatky v placení, nevydané zaplacené dárky, až ostudně špatné občerstvení po závodě (oproti excelentnímu vybavení všech občerstvovaček), takže přšítí roku pro změnu zkusím zase něco jiného v italských či rakouských horách.
Přikládám i profil trati z Polaru:

(Mišákovu oblíbenou křivku tepovky nazobrazuji – určitě je vám všem jasné že jsem to jel hluboko v kompenzačním pásmu 🙂 ).

Laďa