Tour de Brdy 2011

Závěr letošní sezony se nezadržitelně blíží a tak vrcholoví cyklisté se sešli na každoroční rozlučce pořádané Sparta Cycling – na Tour de Brdy.
No a když se loučí týmy jako Dukla Praha či Sparta Praha, nemohli u toho chybět Sokolové. Na závod se nás přihlásilo kvarteto – Přemek, Radim, Dan a já. Během posledního týdne jsme přes maily intenzívně rozebírali taktiku – jak to napálit hned na začátku a být alespoň chvíli v hledáčcích televizních kamer. Krásné (a naivní) představy :).
V neděli jsme nakonec dorazili pouze 3 – Dan zhodnotil svoji připravenost jako nedostatečnou a do Strašic na rokycansku nedorazil. Radim trochu prokoučoval ranní cestování a tak jsme mu museli startovní číslo a dres vyzvednout, aby se mohl postavit na start. Jak se později ukázalo – tohle byl jenom malinký problémek na začátek :).
V neděli panovalo krásné letní počasí, takže už na malé rozjetí jsme oblékli kombinaci krátké-krátké. Vyšlápli jsme dva menší kopečky, zahřáli nohy, podrželi místo Radimovi v balíku na startu (odhadem tam bylo 250 cyklistů v kategoriích road, MTB a CX (cyklokros)) a přesně v jedenáct se odstartovalo.
Je nutno říct, že celý závod se jede po silnicích, lesních cestách a cyklostezkách uvnitř vojenského prostoru Brdy, a jak pořadatelé opakovaně upozorňovali před startem – stav cest odpovídá jejich původnímu použití a seznam nebezpečných míst byl hodně dlouhý. Zpestřením měl být terénní cca 5 kilometrový úsek kolem Padrťských potoků – pro bikery a cyklokrosaře pohoda, pro silničáře zkouška odvahy, techniky jízdy a hlavně materiálu. Pro ty kdo nechtěli mít silničku od bláta nabízeli organizátoři „objížďku“ – sice po asfaltu, nebo spíš skoro-asfaltu, ale o pár kilometrů delší. Za snížené riziko se mělo platit cenou vysokou – cca 5 minutami. Takže bylo jasné, že kdo chce jet o pořadí, ten musí jet off-road. No a protože vrchní Sokol jezdí o pořadí skoro vždycky, tak už předem avizoval že si to zkusí. My s Radimem jsme měli taky jasno – lesem jezdíme na biku a ne na silničce.
Teď krátce k samotnému závodu. Důvod krátkého reportu je jednoduchý – hned po startu se chvíli jelo za zaváděcícm autem, ale po cca 2 kiometrech se zajelo do lesa a začal letecký den a já měl jiné starosti než si pamatovat co se děje kolem mě.
První delší táhlý kopec lesem jsem ještě visel na konci druhé větší skupinky a jako magnet jsem se držel Radimova startovního čísla 44. Ve druhém kopci ale tempo neopadlo – spíš naopak – a jak říkají komentátoři na velké Tour – nastala eliminace. Eliminovalo to i mě :).
Někde kolem třicátého kilometru jsem opět uviděl Radima. Bohužel pro něj při jeho letos na závodech oblíbené činnosti – opravoval defekt.
Za Nepomukem bylo již avizované rozdvojení trasy – podle plánu jsem zvolil „lepší“ cestu. Zajímavé to bylo při opětovném spojení tras. To že zprava příjížděli na křižovatku jezdci, které jsme poztráceli v předchozích stoupáních se dalo čekat. Že se ale budou postupně objevovat v protisměru další a další závodníci, povětšinou bikeři přijíždějící regulerně z lesa, to mi spíš připomínalo MTBO a ne silniční závod. Jak v cíli potvrdil Přemek – v lese si pořadatelé se značením moc práce nedali a zvolit špatnou cestu nebyl vůbec problém.
To už jsme ale měli 2/3 trasy za sebou a blížil se cíl.
Posledních pár set metrů bylo do kopce a hlavně po velkých kočičích hlavách, takže v naší části startovního pole to byl sprint více méně symbolický.
Hned za cílem stála moje drahá polovička Jana s už vydýchaným Přemkem. Tak jsme si dali jedno točené a netrpělivě čekali na Radima. Jak čas utíkal bylo jasné, že se muselo stát ještě něco víc než už zmíněný defekt. Když Radim konečně dorazil tak potvrdil tušené – defekty byly 2.
Pak už byla klasika – rychlá sprcha, kola na auto, společný gulášek a odjezd domů.
Jako obvykle ještě trocha zpravodajškých povinností – o první místa se porvali profíci z Dukly a Sparty. Přemek zajel excelentně a obsadil 13. pozici. Já jsem měl v předchozím týdnu poměrně hodně společenských povinností, takže s výsledným 62. místem jsem taky spokojený. No a Radim snad přes zimu vyřeší otázku obutí svého nového Culta a konečně se objeví ve výsledcích na přede mnou, kam určitě patří.
Svůj komentář určitě přidají Přemek s Radimem v diskusi ke článku.
Laďa

Mišák pro Vás trochu graficky upravil výsledkovou listinu kategorie silnice.