8.1.2012, Takové malé běžkařské fiasko aneb jak jsem (ne)běžel Jizerskou 50

Tak jsem si po dvou ne úplně povedených ročnících chtěl na Jizerské padesátce spravit chuť, aneb do třetice to tak špatný být snad nemůže, říkal jsem si. Ale bylo a dokonce ještě horší. Průběh víkendu byl už taková klasika, ještě v sobotu teploty lehce pod nulou a krásná stopa, jenže už během odpoledne začalo silně sněžit a úprava tratě vzala řádně za své. Ráno už bylo okolo nuly nebo spíš lehce na ní, a ačkoli na začátku sice asi nějaké stopy vyřízlé byly, tak ty příliš dlouho nevydržely (nestačily/nemohly řádně vymrznout) a regulérní podmínky byly tak možná pro prvních 500 závodníků (spíš ani to ne). Ráno před startem to ještě ale vypadalo docela slibně, a tak podle následující fotky byste ani nepoznali, že za chvíli se ze mě stane závodní troska:

Je pravda, že na trati to od startu bylo hrozný a už fakt, že první hrb po startu hned za stadionem jsem musel jít bokem, mě měl varovat a taky mě i varoval. Takovouhle trať jsem tady totiž ještě nezažil (dokonce i ostřílení mazáci v podobě pana Míky v cíli říkali, že oni taky ne), prakticky se nešlo pohnout z místa jinak než opatrnou turistickou chůzí, při pokusu o odraz do běhu se lyže ihned smekaly buď dozadu, anebo když ne dozadu, tak do strany, protože stopa jednoduše neexistovala, jen jeden široký umydlený mlat pro všechny. Škoda, protože místy i bylo cítit, že lyže by tendenci stoupat měly, ale na tom podkladu to prostě nefungovalo. Na rovině a ve sjezdech nohy vibrovaly a lyže se co chvíli křížily jedna přes druhou, na Nové louce jeden se soupeřů po mé pravici upadl a jak při pádu rozhodil rukama, tak mě bodl hůlkou do stehna (mám tam krásnou fialovou modřinu s krvavým flekem uprostřed), prostě fakt masakr. O chvíli dříve mě taky nepotěšil jiný ze soupeřů (st. č. 4054), který mi nějak dokázal vrazit svojí hůlku mezi mé lyže, až jsem klopýtl a klekl si kolenem na zem. A když jsem se na něj přívětivě obořil slovy „Co děláš, vole?“, tak mi odpověděl „Buď v klidu!“, což mě poměrně vytočilo tak, že jsem si ho dojel a vysvětlil mu, že je dobré říci aspoň „Sorry vole!“, protože jinak ho taky můžu šlehnout přes kotníky já a říci „Buď v klidu!“. Reagoval sice mlčením, ale po chvíli, když mě opět dojížděl, tak se teda konečně omluvil, takže aspoň tak.

Tak jako tak úvodních deset km jsem jel, přesněji řečeno spíš šel, namísto obvyklých 55 min celou 1h45min a vydržel jsem to někam na 11. km (Čihadla). Když jsem viděl, že i tady v horních partiích je to pořád stejné (dost lidí se už tady vracelo a všichni svorně říkali, že je to pořád stejná holomajzna i dále), tak jsem si musel krátce nastavit zrcadlo s následujícím myšlenkovým pochodem: na prvních cca 10 km mám ztrátu sám na sebe 50 minut, trať je a bude nadále takto šílená, tzn. že ztráta se rozhodně nebude zmenšovat, ale pravděpodobně se bude nadále prohlubovat. Reálně tak nemám šanci dostat se ani pod 7 hodin v cíli, což znamená, že by mě na Smědavě stejně nejspíš nahnali do sběráku a odvezli do cíle jako raněné zvíře. Tak jsem si to vyhodnotil, hezky vyjel mimo stopu, otočil startovní číslo naruby, chvilku počkal, až projede zbytek pole (moc dlouho jsem ani čekat nemusel, tak 10 min) a vrátil se zpátky na start. Ale na stadion jsem jel hezky oklikou, ne po trati jako ta bába, co málem srazila finišujícího Řezáče! 🙂

Závěrem nezbývá, než si tak trochu povzdechnout, kdeže ty mé staré dobré časy okolo 4h30min jsou, v posledních třech letech jsem se k nim ani nepřiblížil a skoro už přestávám věřit, že se mi to z těch pozic, ze kterých v poslední době startuji, může vůbec kdy podařit. A zvlášť, když ani dva velmi kvalitní tréninky s Laďou nepomohly:-). Takže dost možná nastala vhodná doba začít se orientovat spíš na menší akce, kde není tolik lidí a stopy mají větší šanci vydržet. Když třeba shrnu Jizerku po finanční stránce, tak to máme 1 000,- Kč startovné, 800,- Kč ubytování, 300,- Kč mazání lyží, 500,- Kč benzín, což dělá 2 600,- Kč a zážitek nakonec úplně o ničem. Ale zase je to Jizerka, ještě uvidíme, ale účast v dalším ročníku je z mého pohledu dnes minimálně nejistá. Na druhou stranu byla to má třináctá účast, takže to snad ani jinak dopadnout nemohlo a jednou už taky musí být lépe, jako už kolikrát i bylo, nebo ne?