Jarní časovka Bášť (CKKV) aneb bez hrazdy ani ránu

Prvním letošním silničářským podnikem v okolí Prahy byla již tradičně Jarní časovka v Bášti na 13,5 km, která se letos jela v sobotu 14.4. Ačkoli se jedná o prakticky domácí trať a letos se přidalo i na duben poměrně pěkné počasí (narozdíl od neděle, která celá propršela), ze sokolů jsem tam pohříchu nikoho nezahlédl (podle výsledků tam tedy byl ještě Dan, ale nějak jsme se neviděli). A to tam mám zdaleka nejdelší cestu ze všech! No dobře, letos jsem měl k cestě o něco silnější motivaci v podobě přislíbených sněhových řetězů na auto u Ladi a zapomenutých bežkařských kalhot u Pihy (ty jsem sice skutečně získal, ale o jiné zase hned málem přišel, aneb zeptejte se Pihova pejska), takže nešlo čistě jenom o časovku, no ale stejně.

K závodu samotnému zhruba toto: Rozjížděl jsem se poměrně důkladně, a to až tak, že při příjezdu na start (kolo i sebe jsem předtím ještě stačil patřičně odlehčit) tam jezdec, který startoval minutu přede mnou, už nebyl a startér lehce vzrušeným hlasem povídal: „Kde se touláš, máš třicet sekund do startu!“ Takže ani nebyl čas na nějakou předstartovní nervozitu a podobné blbosti, jen jsem se zacvakl do pedálů, pustil stopky a vyrazil. Vítr foukal tentokrát z trochu nezvyklého směru, takže v první části to bylo spíše z boku a nejmíň to pak jelo na té nejdelší straně trojúhelníka z Panenských Břežan do Předboje (tak okolo 35 km/h, přes 40 tentokrát jako rozhodně ne), což na výsledné časy asi nemělo úplně ten nejlepší vliv. Tedy alespoň u mě. Od rybníka nahoru to bylo naopak spíše po větru nebo spíš šikmo do zad. Jelo se mi docela dobře, akorát mě trochu potrápily problémy s řazením, neb na časovku jsem nasadil svá vyšší kola a ačkoli to při rozjíždění nebylo znát, tak v plném záběru se potom přehazovačce nahoru moc ochotně nechtělo, ale na to se určitě nevymlouvám, jednak to je moje chyba a jednak to na výsledný čas zase až takový vliv nemělo. Hned v prvním kole ještě před točkou v Panenských Břežanech mi neskutečně naložil ani nevím kdo, já měl číslo 29 a tohle byl někdo, kdo už jel svoje druhé kolo, ale to byl rozdíl minimálně dvou tříd. Musím se ještě podívat do výsledků, co to bylo za zvíře (5-Tomáš Koutský, I Trénink). Pak jsem jel úplně sám, tzn. přede mnou jsem nikoho nesjížděl, za mnou taky dlouho nikdo nebyl, až ve druhém kole kousek před Předbojem se ke mně přiblížil jezdec startující dvě minuty za mnou (31-Lukáš Vítek, AB Cycling, nástupce SOS), ale ten už mě předjel tak nějak normálně. Chvíli jsem si ho držel na odstup 15 až 20 m, ale pak mi, to musím přiznat, ještě trochu poodjel. Nicméně celou dobu jsem držel konstantní tempo na nějakých 180 tepech +-5 a věřil jsem, že si alespoň vylepším svůj osobní rekord (22:52), leč v cíli se stopky zastavily na 22:54 – takřka na chlup stejně jako loni. A vlastně jako téměř pokaždé, protože kromě předloňského ročníku, kdy tam část startovního pole včetně mě chytila takový skoro uragán, jsem se vždy vešel do poměrně těsného rozmezí 22:52-22:55 minut. A stejně tak tedy i letos.

V celkovém pořadí to nakonec letos stačilo pouze na 71. místo z 88 celkem (v kategorii B 31. z 33), což je tedy dost propadák, asi budu muset pořídit nějakou hrazdu, bez toho už jsem v rovinatých časovkách zjevně nekonkurenceschopný. Na druhou stranu tyhle časovky nejsou moje doména, mnohem raději mám ty do kopce a tam si zatím bez hrazdy vystačím. Dan obsadil pěkné 48. místo (25. ve stejné kategorii). Vyhrál Petr Novák (Lawi Author team) za 17min50s – myslím, že to je suverénní rekord tratě. Jinak po závodě jsem si ještě dojel posbírat pár nových vesniček jako např. Libiš a Neratovice, celkem něco přes 60 km a byl to nakonec zase jeden docela hezký den na kole. Každopádně velké díky pořadatelům, že i v této k silniční cyklistice nepříliš příznivé době pro nás tyhle akce s nadšením sobě vlastním stále pořádají!