Bike Adventure, Křivoklátsko (MTBO) aneb závod, který nezklame

Kemp pro účastníky byl letos umístěn na krásné louce náhorní planiny pod obcí Líšná, trochu nevýhodou bylo, že start/cíl a zázemí závodu bylo v rekreačním středisku Hlavatice vzdáleného asi půldruhého kilometru, ale zase tolik to nevadilo. Kategorii MD jsem z titulu nedostatku parťáka opačného pohlaví (nejen pohlaví) letos vyměnil za kategorii MM, tedy mužskou, ve které je tradičně největší konkurence. Ale zase to byla výzva a tady bych rád poděkoval Honzovi, že se nechal přemluvit a že do toho se mnou šel. Jak se později ukázalo, mohl i litovat, ale přesto nelitoval.

V sobotu jsme odstartovali v 9:39 a po mapovém startu se vydali východním směrem pro osmdesátku u obce Svatá s následným přesunem na jih, kde bylo zase hodně padesátek. Mapování šlo podle plánu, i když letos se jelo poprvé podle turistických map z Mapy.cz (předtím byl mapový základ vždy od SHOCARTu) a byl to myslím krok zpět. Na mapách od Mapy.cz se totiž prakticky nevyskytuje celá řada tradičních orientačních bodů (křížky, zastávky, hřbitovy, zemědělské a vodárenské objekty), obce jsou značené pouze jednou hnědou skvrnou, osamocené objekty (domy za vsí, hájenky apod.) nejsou značené pro změnu vůbec apod. Turistické značky v mapě sice byly, ale občas se úplně ztrácely např. pod vrstvou silnice, takže nebyly moc vidět nebo aspoň ne za jízdy na kole. Aspoň že vrstevnice tam byly. Taky se několikrát ukázalo, že v některých místech mapa vůbec nesouhlasila se skutečností, např. tam, kde byla v lese dvouhektarová paseka, byl na mapě jen les, některé dvoustopé cesty v mapě nebyly (u jednostopých bych to ještě pochopil), a to dokonce ani v těsné blízkosti kontrol, takže falešných odboček a prozkoumávání nezakreslených cest bylo celkem dost, ale v zásadě jsme ani nijak výrazně nebloudili. Zato jsme se potýkali hned s několika dalšími problémy. Nejprve jsem asi po 4h jízdy chytil ve sjezdu do obce Osek na celkem hezké lesní cestě větev do řetězu tak šikovně, že než jsem stačil zastavit, tak se mi ohnula patka přehazovačky směrem ven a na řazení to samozřejmě mělo vliv poměrně neblahý, nicméně po hrubém odladění za jízdy pomocí nastavení předpětí lanka se podařilo zadní měnič XT přinutit k práci alespoň na prostředních 4-5 pastorcích tak, aby řetěz jakžtakž držel a samovolně přeskakoval jen občas. Další nepříjemnost nás potkala hned o kontrolu dále, kdy jednak začalo toho dne poprvé výrazněji pršet, což mělo za důsledek, že v následném sjezdu po hrubém kamení jsme moc nebrzdili a snažili se rychle vyjet z mraku směrem na sever, kde byla obloha mnohem světlejší. A taky tím směrem byla naše další kontrola. Žel Honza v jednom místě zrekognoskoval terén až příliš důvěrně, a to až tak, že ani jedno koleno a pouze jeden loket (konkrétně levý) zůstal nezkrvavený. Jako bonus k tomu ještě přibyl sedřený pravý bok a tržné rány na bradě a pod okem. Ke slovu tak konečně přišla moje cyklolékárnička (dárek z Krále Šumavy 2010, který na podobné akce vozím v batůžku s sebou a zatím jsem to kromě jednoho případu, kde jsem loni shodou okolností také na BA použil fáč jako tažné lano, nikde nepoužil), a to dnes již podruhé, zato pořádně (ráno před startem jsem sám na sobě použil jednu náplast, protože jsem si při nabírání vody do lahve trochu rozsekl holeň o pedál). Tady ke slovu přišel už i jeden šátek třícípý jako utěrka na krev a další náplasti. Ale jinak se Honza tvářil poměrně statečně, jako že se nic moc nestalo a že se pojede dál (co taky v lese jiného, že jo, auto daleko a vrtulníček nepřivoláš). A tak se jelo a Honza budil zaslouženou pozornost vždy, když jsme se s někým s ostatních účastníků potkali. Před naší předposlední kontrolou pak přišly k Honzovi na návštěvu ještě křeče, ale na ty jsme vyslali do boje energetický drink a docela to pomohlo. Pak nás ještě jednou spláchl krátký deštík, ale naštěstí zrovna na asfaltu, takže kola se spíš trochu omyla, než zašpinila a před naší poslední kontrolou v kopci pak ještě Honza přeřadil v tahu tak mocně, až se mu vodítko přehazovačky podívalo do drátů a byla z toho pro změnu opět ohnutá patka, akorát že směrem dovnitř. Takže v této situaci jsme se nakonec s krvavými šrámy a rachotícími řetězy (na druhou stranu dešti jsme ujeli, takže už za sucha) dobelhali do cíle, ale s přehledem v limitu a se slušným bodovým ziskem 440 bodů, což nás řadilo do první poloviny naší kategorie na nějaké v rámci daných podmínek opravdu hodně slušné 58. místo. V cíli Honzu pořadatelé hned nahnali na ošetřovnu, která se nalézala v dětském koutku, kde Honza nechtěně zahrál další divadlo, protože děti se kolem něj hned vyrojily a hádaly, ze které pohádky tenhle upír vlastně je. Každopádně ta piva večer byla pro Honzu hodně zasloužená a věřím, že noc na tvrdé karimatce ve stanu byla soubojem o každý malý pohyb a o najití té jediné polohy pro spánek, kdy nic bolet nebude. A to se prý tak někdy dvě hodiny po půlnoci za pomoci Ibalginu jakž takž podařilo a ráno vypadal Honza už o hodně lépe:

Do druhé nedělní etapy jsme tak nastoupili prakticky v plné síle, což večer, kdy Honza ani pořádně nechodil, zdaleka jisté nebylo. A i kola se podařilo opravit do celkem solidního stavu. Na mapovém startu jsme za cíl zvolili opět východ s osmdesátkou na Krušné hoře (v sobotu se nám za padesát zdála málo a vynechali jsme ji, teď už jsme prostě museli, protože jih i sever byl tentokrát bodově eliminován a jet na jihozápad, kde byly ještě vyšší kopce a kde jsme to vůbec neznali, se nám nechtělo) a hned na úvod jsem pro Honzu nechtěně připravil poměrně ostrý test jeho bobříka odvahy aneb ta žlutá turistická značka přes mokré kořeny a kamení byla občas docela oříšek. Na druhou stranu jsem si říkal, že když už přežije tohle, přežije dneska všechno. A vida … přežil. Až k úpatí Krušné hory šlo celkem vše podle plánu (akorát jednou jsme trochu hledali jednu dost špatně viditelnou odbočku na modré turistické), ale pak se to zaseklo. Nejdřív jsme docela zmokli (naštěstí při přejezdu k hoře na asfaltu, takže to ještě šlo) a pak jsme doplatili na chybu v mapě. Přijížděli jsme totiž k hoře od severozápadu, tak jsem se snažil trefit co nejpřímější cestu z tohoto směru, která na mapě vedla přes nějakou chatovou osadu. Po nastoupání cca 100 výškových metrů však za poslední chatou cesta (pravda značená jako nezpevněná) bez varování skončila úsekem ve dvoumetrovém maliní odhadem minimálně tak na 50 m délky. Obejít nebylo kudy (z jedné strany oplocené pozemky, z druhé strany hustník) a v podstatě ani kam (nebylo ani vidět, že by dál k lesu nějaká cesta vůbec pokračovala). S ohledem na Honzovy čerstvé šrámy jsem prostup maliním zavrhl jako nereálný (a ani tak by to nejspíš nešlo), na sjetí dolů a vystoupání hory po zpevněné cestě z východní strany už nebyl čas, takže jsme si cíl dne museli bohužel škrtnout ze seznamu a vydat se briskně na cestu k cíli (s dobráním další jedné padesátky a jedné dvacítky), která i tak ovšem byla o hodně více do kopce než z kopce, takže limit jsme tentokrát stihli s o něco menším přehledem, ale stihli (chybělo do něj něco přes dvě minuty). A ještě jsme jednou pořádně zmokli. Pády a technické potíže se nám v neděli už sice vyhýbaly, ale chyba v mapě nás stála hodně bodů, konkrétně osmdesát, takže za neděli to bylo v uvozovkách jen 220 bodů (300 by vypadalo určitě lépe), což v celkovém součtu znamenalo 660 bodů a pokles na konečné 89. místo ze 142 v kategorii a tím i přesun do druhé poloviny startujících. Škoda, ale pocit z toho mám dobrý, dělali jsme, co jsme mohli.

Za sebe mohu říci, že jsem si závod opět pořádně užil a navíc Honza byl dobrý parťák, cyklisticky mi stačil řekl bych v pohodě a hlavně se i docela díval do mapy, debatoval o dalším postupu a podílel se tak na tvorbě trasy (několikrát jsme na jeho zásah jeli pro kontrolu, pro kterou bych sám možná nejel a přitom to nejspíš bylo i dobře), což je myslím o hodně zábavnější, než když jeden mapuje a druhý prostě jen šlape. Počasí sice typicky letní úplně nebylo a v průběhu závodu jsme i několikrát lehce zmokli, ale nikdy to nebylo úplně na kost a ani terén se při těch přeháňkách nestačil moc rozmočit, takže ačkoli se z pohledu celkového úhrnu srážek v průběhu obou etap jednalo o můj nejdeštivější Bike Adventure (legendární propršený ročník 2005 jsem nejel), kolo překvapivě zablácené nebylo prakticky vůbec. Takže už se těším na příští ročník, jen si tak říkám, jestli náhodou nebudu mít problém sehnat k sobě nějakého parťáka, ale to je asi nesmysl, ne? 🙂

Závěrem ještě odkaz na celkové výsledky:
http://klobouk.fsv.cvut.cz/~hora/ba2012/vybike.htm

A na oficiální web pořadatele:
http://www.bike-adventure.cz

A na úplný závěr ještě mapa (odkaz):
http://www.sokolveltez.cz/files/2012-07-15_22-39-22_kemp_lisna_-_mapa_2012-07-18_012348.jpg