Kolem Posázaví aneb závodění na domácí trati

V sobotu 4.8. jsem se vypravil na další z hromaďáků seriálu UAC s poetickým názvem Kolem Posázaví, který byl speciálně pro mě zajímavý tím, že se jel v mém tréninkovém prostoru a dokonce i přímo naší vsí. Na začátku nedávné historie tohoto závodu se jednalo o moc hezkou trať až na Český Šternberk s několika dlouhými kopci od Sázavy, ale v posledních dvou ročnících po obecně známých potíží ze strany příslušných míst Policie ČR se trať zredukovala na kolečko mezi obcemi Ondřejov-Třemblat-Struhařov-Jevany-Hradec-Stříbrná Skalice-Hradové Střímelice-Ondřejov se startem dole u řeky v Choceradech a cílem nahoře na ondřejovské hvězdárně (celkové převýšení je cca 1800 m). Předchozích dvou ročníků jsem se nezúčastnil kvůli nepříznivému počasí, ale tentokrát bylo hezky a nebylo se tak už na co vymlouvat. Ačkoli byly stále prázdniny, sešla se na startu velice ostrá konkurence a naopak zadní voj prakticky chyběl, takže bylo zřejmé, že mě čeká pravděpodobně opět boj na konci startovního pole. Mým cílem tak bylo udržet se alespoň v nějaké solidní skupině a kvalitně potrénovat na následující dlouhý Krušnoton, který se jede příští týden.

V místě prezentace v Ondřejově jsem se sešel s Přemkem (nikdo jiný ze sokolů nedorazil, škoda) a společně s několika dalšími jsme se pak volně přesunuli do Chocerad na místo startu, kde jsme trochu probírali, co je nového a taky trochu trať. Říkal jsem, že je zajímavé, že ze všech těch krásných kopců všude tady v okolí se jedou zrovna ty dva, které se mi vůbec nelíbí a kterým se v tréninku spíše systematicky vyhýbám. V tom menším z Hradce je totiž dost špatný povrch a ten hlavní na Hradové Střímelice je tak trochu divně rozdělený jedním údolím, na mostek je tam ne moc přehledné esíčko a navíc v Ondřejově končí hodně nepříjemnými kostkami letos ještě vylepšenými o to, že v obci se dodělává kanalizace, takže profil je tam místy zúžený a kostky pokryté prachem. Prostě takový bonus. A jako úplná perlička pak byl letos průjezd obcí Třemblat, kde také dělali kanalizaci a jako vzpomínku na tuto dobu tam dělníci nechali několik asfaltem nezadělaných příčných rýh, navíc velmi nekvalitně zasypaných a zhutněných, tedy vesměs propadlých o několik cm. Skoro se dá říci, že téměř každá silnice v okolí by byla lepší, ale na druhou stranu trochu to vyvažoval krásný úsek po nové asfaltce lesem mezi Struhařovem a Jevany. Ale zase tak moc dopodrobna jsme to probrat ani nestihli, protože přesně v 10:40 se rozjela pořadatelská Škoda Fabia a bylo odstartováno.

Začíná se od řeky do asi 4 km kopce a jak se dalo očekávat, tak i pěkně zostra. Již ve druhé zatáčce po startu chytám díru, a to mi přitom Zahrada před startem říkal, ať prý se nebojím, že první kopec se pojede volně. Tak se sice nebojím a držím rychlost stále tak nějak nad 20 km/h (a tepy nad 190 bmp), ale na první balík je to krutě málo. Ti tam jedou víc a skoro se mi i zdá, že neustále zrychlují. No nic, nechávám se eliminovat a při tom pozoruji, jak to eliminuje i řadu dalších přede mnou a koukám se, koho bych tak zahákoval. Dlouho nějak nevidím nikoho známého, ale pak mě zezadu dojede Mirek Zbuzek (66, CK Záluží), což je pro mě to pravé, tak se za něj zavěšuji a strojovým tempem začínáme dojíždět ty před námi, kteří se povětšinou také přidávají. Před horizontem dojíždíme i za jiných okolností o třídu lepšího, leč momentálně odpadlého Míru Beránka (22, VARTA TJ Sokol Králův Dvůr). První seznámení s Ondřejovskými kostkami v závodním tempu zvládám celkem úspěšně a pak už kopec nekopec stále na velkou placku pokračujeme až do Struhařova, kde si užívám podpory rodičů stojících u odbočky na Jevany. Je nás tu ve skupině asi jedenáct lidí, což by mělo být zárukou dobrého tempa, ale není to až tak úplně pravda. Špice občas nejsou moc rovnoměrné, jezdci na prvních místech se až příliš často zvýšením tempa odtrhávají od zbytku skupiny, tvoří se díry a v kopcích se to taky tak různě trhá a na horizontech zase sjíždí a následně parkuje. Nicméně nemám moc sílu to řešit, neboť zejména v prvním kole mám co dělat, abych tam po kopci vždy byl. Naštěstí jsem si byl trať včera projet, tak vím přesně, kde mě co čeká, a občas je tahle znalost výhoda (vědět, kde je lepší jet třeba po prostředku, kde se nemusí brzdit, kudy nejlépe protancovat kostkami a záplatami ve Stříbrné Skalici apod.). V hlavním kopci dojíždíme před Hradovými Střímelicemi v prvním kole Radka Procházku (9, CK Královice Atombike), volám na něj, ať se připojí, ale že prý na to dneska už se*e. Za vesnicí pak dojíždíme dalšího z jezdců, kteří by se normálně měli pohybovat daleko před námi, a sice Honzu Herdu (65, Žádný tým). Ten zase říká, že má problémy s řazením, dres s číslem má sundaný a omotaný okolo řidítek na důkaz toho, že opravdu končí. Přesto nám ještě v kopci do Ondřejova táhne špic, na což se ale dívám dost zezadu, takže ani nevím přesně, kde se odpojil (protože pak už tam s námi nebyl).

Do druhého kola tak najíždím stále ve své skupině, což se ale nedá říci o všech, protože nyní nás je již jen devět. Dalšího jezdce, a je to Marek David (427, Agro Kolín), pak ztrácíme hned v následujícím sjezdu, ozve se mu rána ze zadního kola a zlověstný zvuk prasklého drátu chrastícího ve výpletu všechny okolo dost vyděsí. Ale dopadá to dobře, jezdec stačí bezpečně zastavit u krajnice, nicméně do stavu naší skupiny si můžeme zapsat číslici mínus jeden. Druhé kolo už je o dost rovnoměrnější, v kopcích trochu zlobí akorát Beránek a Löbl ml. (165, Nalžovky on ROAD), ale jinak jsem stále tam. Ovšem nedá se říci, že bych se nějak flákal, tepy v každém kopci úspěšně atakují hranici 190 bmp, takže je jasné, že si docela dávám. Kousek před Hradovými Střímelicemi nás dojíždí první skupina staršího balíku, je jich odhadem tak 15 až 20 a jedou moc hezky. Na konci plápolá předseda CK Vinohradské šlapky Kolíkáč, kterého hecuji slovy Kolíku hobluj! a zavěšuji se za něj. Přece jen ještě loni, než se z něj stal stařík (samozřejmě jen věkově podle kategorie UAC), tak jsme dost závodů odjezdili i spolu, ale vydržím to tak s bídou 200 m a musím si zase vystoupit. Čert aby spral tyhle nadupaný dědky!, říkám si v duchu. Jinak tohle dojetí starším balíkem samozřejmě docela zamíchalo kartami v naší skupině, Beránek s Löblem se vezou dál s nimi, naopak dva zaostali v dálce za námi a se mnou tu zůstali Eger (158, AB Cycling) a Martin Šmatlák (426) a navíc kousek před námi si vystupuje i Míra Zbuzek, takže dál do Ondřejova pokračujeme aspoň ve čtveřici. A takhle nám to vydrží prakticky celé poslední kolo, ve kterém si potáhnu nahoru celou Kobylu i následný sjezd do Jevan, který mám najetý opravdu dobře a v malé skupině na čelní pozici si mohu dovolit i prakticky nebrzdit a jet, co to dá, nicméně dole na hrázi rybníka jsme všichni téměř pohromadě. Trochu nám to kazí přibrždění dvou aut na hrázi kvůli míjení, kdy já a Eger to projedeme ještě mezi a Mirek se Šmatlákem si radši přibrzdí a zůstanou trochu zpět, tak ale samozřejmě po odbočce na Hradec, když zjistíme, že jsme jen dva, tak na ně čekáme a po chvíli pokračujeme zase ve čtyřech. A to nám vydrží i přes ten menší hradecký kopec a už nás čeká jen velké finále.

Hned na úpatí hlavního kopce neakceptuje nastolené tempo Šmatlák a pokračujeme tak pouze ve třech, přičemž tempo tu určuje jednoznačně Mirek, zatímco mě s Egerem se postupně pěkně natahují držky. Tempo je to řekl bych selektivní a to zejména s účinkem na mě. Několikrát mi naskočí díra, horko těžko si ji sjedu a hned tam mám další a tak stále dokola, zatímco ty dva vypadají, že mají sil ještě na rozdávání. Ve vesnici mi to naskakuje na nějakých 15 až 20 metrů, ale v mezisjezdu se ještě dotahuji. Je to však bohužel dnes naposledy. Před Ondřejovem odjíždí pro mě trochu překvapivě Eger Mirkovi (předtím se mi zdálo, že rozložení sil je spíš opačné) a na to už se koukám opět s odstupem. Cíl je až nahoře u hvězdárny, což obnáší jedny další obzvlášť nepříjemné kostky navíc. Zprvu se mi zdá, že bych se mohl na Mirka i dotáhnout, ale opak je pravdou, naopak on se těsně před cílem dotahuje zpět na Egera a ve spurtu jej dokonce těsně poráží. Já pak protínám cílovou pásku s odstupem nějakých 300 m za nimi v čase 2:57:28 h (průměr 32,12 km/h, AVG HRT=173, MAX HRT=192), což dnes stačí na celkové 48. místo (v kat. B 29.) z celkem 56 (a to jsem měl v cíli z předvedeného výkonu docela dobrý pocit, ale ten pohled do výsledkovky je pak holt někdy hodně trpký). Nicméně jako trénink na Krušnoton myslím rozhodně dobrý.

Na závěr ještě telegraficky dodám, že absolutním vítězem se stal tak trochu již tradičně Václav Nežerka v čase 2:32:40 (průměr 37,34 km/h!), Přemek skončil 25. (v kat. B 13.) v čase 2:39:59 h (průměr 36,53 km/h) a v naší kategorii B (30 až 39let) zvítězil Libor Janoušek v čase 2:32:41 h. Za mě docela hezký závod, i když kdyby bylo po mém, tak bych vypustil kopec z Hradce a místo toho bych to otočil přes Kostelní Střímelice přímo do Ondřejova. Zmizely by tak rázem dvoje kostky a výškové metry a distanci bych dohonil odbočkou v Třemblatu (těsně před tím šíleným úsekem s propadenými překopy) na Myšlín a Mnichovice. Celková délka i převýšení okruhu by tak zůstaly zhruba podobné, ale jelo by se stále po excelentních silnicích. Tak třeba si z toho pořadatelé do budoucna něco vezmou. Jinak ovšem samozřejmě díky i za tento závod, stále můžeme být rádi, že to pro nás někdo dělá a tu zálibu zmrtvit se občas na kole prakticky do bezvědomí nám dopřeje.

A ještě odkaz na oficiální výsledky:
http://www.uac.cz/zavody-a-vysledky/2012/silnice/

A na nějaké fotky, co fotili naši ve Struhařově:
http://www.ulozto.cz/xcEEDnJ/2012-08-04-11-01-19-struharov-kolem-posazavi-uac-vyber-zip