Jarní časovka Bášť (CKKV) aneb na starém kole v novém čase

Ve snaze dosáhnout určitého zlepšení a po zkonstatování, že co není v nohách, musí být dohnáno v materiálu, jsem den před závodem zakoupil triatlonovou hrazdu PRO-LITE za přijatelných 1090,- Kč a večer před akcí jsem se pustil do montáže. Hrazda je ale primárně dělaná na oversize průměr 31,8mm, kdežto můj TREK má ještě úzká řidítka 25,4mm. Na to tam sice byly takový redukce, ale i při maximálním dotažení bylo znát, že při větším záběru se to má tendenci trochu hýbat. V jednu chvíli už jsem si řekl, že to tak bude muset stačit, ale někdy po půlnoci mi to nedalo, vzal jsem do ruky šroubovák, že to ještě trochu přitáhnu, následovala rána, jejíž příčinou byl přetržený jeden ze šroubů na objímce. Takže ještě rychlá noční rozborka, po které jsem zjistil, že aby toho nebylo málo, tak jsem si do příruby hrazdy přiskřípl bovden od přední brzdy, což mělo za následek, že brzdová páka se po stisknutí vracela sama asi jen do poloviny svého zdvihu, takže čelisti stále trochu přibržďovaly. Jelikož čas na hodinách ukazoval už 0:52 a byl nejvyšší čas jít spát, vyřešil jsem celou situaci pouze provizorně, tzn. maximálním otevřením čelisti (jako kdybych vyndával kolo), čímž jsem dosáhl toho, že špalky o ráfek už neškrtaly, ale na druhou stranu při stisku páky ani moc nebrzdily. Tak ale co, jedu na časovku a brzda jak známo je nepřítel rychlosti, tak už jsem to nechal být s tím, že mám kdyžtak ještě zadní brzdu (i když ani ta nebyla úplně ve 100% kondici – boule na ráfku). Každopádně na klidu to moc nepřidalo.

A nepřidalo ani to, že v momentě, když jsem následující den okolo 12:40 přijížděl autem do Báště, se akorát spustil prudký liják. V autě to sice nevadilo, ale představa jízdy proti chronometru na mokru mě zrovna nenadchla. Naštěstí kvůli již pokročilému času (první jezdec startuje ve 13:00 a odstupy jsou minutové) dostávám na prezentaci číslo až 86, tzn. že startuji ve 14:26 a je tudíž velká šance, že asfalt po této přeháňce ještě stačí oschnout, pokud tedy nepřijde nějaká další, což při pohledu na honící se mraky po obloze není zdaleka jisté. Ze sokolů se zde potkávám pouze s Ondrou, má číslo 53, stačil při rozjíždění už docela pěkně zmoknout a radost z toho zjevně nemá. Ale asfalt vysychá naštěstí docela rychle, takže když se přiblíží Ondrův čas, je už téměř sucho. Jdu se s ním chvilku rozjet a dělám mu podporu při jeho startu. Jestli se obecně říká, že závodník při časovce má být v cíli lidově řečeno poblitý, tak posuďte sami, že Ondra tak trochu přesně takto zapůsobil v jednu chvíli ještě před startem:

Ale to byla samozřejmě jen iluzotvorní momentka, jinak Ondra odstartoval zcela normálně …

… a nakonec zajel velice solidní čas těsně pod hranicí 22 minut. U mě byly ambice trochu jiné, při drtivé většině svých účastí jsem svůj čas dokázal vměstnat do rozmezí 22:52 až 22:55 minut (jednou v uragánu to bylo o dost víc), a v nějaké zlepšení vzhledem k daným okolnostem (bez hrazdy, na starším kole s drobnou závadou na brzdovém ústrojí, nevyspalej, nebylo vůbec jistý, že nezačne zase pršet atd.) jsem příliš nedoufal.

K podmínkám na trati: foukal silný prakticky západní vítr, tzn. na první přeponě trojúhelníkové trati vítr nepříjemně šikmo proti (osobně jsem byl rád, když jsem to udržel na 30 km/h a místy ani to ne), na dlouhé odvěsně naopak čistě do zad (paráda – byl slyšet jen šustot řetězu a odvalujících se plášťů a jestliže jindy jsem rád, když tady udržím rychlost nad 40 km/h, tak teď to bylo celkem bez problémů okolo 50 km/h a ti nejlepší dokonce říkali něco o 60 km/h) a na poslední přeponě z boku, ale tam to vede spíš do kopce a nejede se tam zase tak rychle, tak tam nebyl takový problém. Při jízdě jsem žádné velké potíže neměl, dokonce ani auta se mi tam nemotala (ve druhém kole mě teda na první přeponě vytroubil někdo s dodávkou, ale kdo ví, jak za mnou dlouho jel, bylo to v tom největším fučáku, takže jsem ho vůbec neslyšel, dokud se neozval) akorát byly občas nepříjemné poryvy větru, když jsem si zalehl na řidítka, ale dalo se to. Tepy se mi pohybovaly někde okolo 180 (avg 183 bmp, max 192 bmp), pocitově to až na tu ukrutnou první přeponu bylo taky docela dobrý, ale přesto jsem byl docela překvapen, když se stopky zastavily na 22:30min, tzn. o 22s dříve, než kdykoli předtím. Tak to bych před závodem určitě nečekal, ale ten silný vítr do zad na přeponě hrál asi rozhodující pozitivní roli.

V celkovém pořadí to sice moc slavně nevypadá, ale rozhodně lepší než loni, (já 25. z 32. v kat. B a 33. ze 40. v prvním balíku, Ondra 21. v kat. B a 28. v prvním balíku. Absolutní prvenství obhájil Petr Novák (Lawi-Author) za 18:02min před Vítkem Mužíkem (18:46min) a Petrem Zahrádkou (19:17min) ze stejného týmu, takže Lawi-Author opět jednou dominoval. První body do poháru CKKV jsou tedy rozděleny, díky pořadatelům za uspořádání a už je třeba se dívat směrem k dalšímu podniku tohoto poháru, kterým bude Břežanská osma 1.5. (časovka dvojic), tak jsem zvědavý, kdo se mě po takovém zlepšení ujme do dvojice. 🙂

Po závodě jsem se ještě byl trochu vyjet, aneb dojel jsem si pro nedalekou vesničku Kozomín, abych tak zkompletoval známou trojici Pičín-Kozomín-Řitka z písničky od Yo-Yo bandu (ty zbylé dvě už jsem měl z dřívějška), i to počasí se nakonec vybralo a až na ten západní fučák bylo docela pěkně, tak škoda, že se nás z oddílu nesešlo aspoň na tu projížďku více…