Sokolové v Dolomitech 2013

Vytvořeno: 2. 9. 2013/Zařazeno: Cyklistika/Od:

Na prodloužený víkend na přelomu srpen – září jsme se vydali do Dolomit, konkrétně Cortiny d Ampezzo. Do nám dobře známého kempu jsme přijeli pozdě večer těsně před zavírací dobou . Stihli jsme se jen ubytovat a jít rychle spát. Někteří noční skoro zářijové teploty podcenili a byla jim v tenčím spacáku zima. Noční teploty byly kolem 7 stupňů.

Čtvrtek:

Hned ráno jsme naplánovali jetelnou trasu přes Passa Giau 2236m, Campalongo 1875m , Varparolu 2168m a Falzarego 2105m. Po probuzení jsme se v sokolské sestavě já, Radim, Michal, Martin, Lukáš a další dva Milda a Romča vydali na jedno z nejvyšších stoupání v okolí Passo Giau, konkrétně z té méně strmé strany. Počasí naprosto skvělé, ale jak bývá zvykem nahoře chladno. Takže jsme si to užili i v podobě krátkého občerstvení na Giau a nechybělo ani legendární presíčko. Po sjezdu, který trval tak čtvrtinu doby výjezdu, kde se “sjezdaři” vyřádili a žehlili co se dalo jsme přes Santa Lucii dojeli pod Falzarego, kde se někteří odpojili a znaveni pokračovali přes passo domů. Ve třech jsme pak pokračovali na Campalongo a dále na poměrně prudkou Varparolu.

To už bylo na první den docela dost a tak jsme se vyhladovělí spustili do kempu, kde nás čekala bašta v podobě těstovin šéfkuchaře Martina (Na Pihovu sekanou a omeletu to ještě nemá, ale učí se rychle). Já jsem byl rád, že vše proběhlo OK a dobře jsem potrénovali. Celkem jsme natočili 104km (3 kopce) a bylo to kolem 5 hodin tvrdé práce.

Pátek:

Hned druhý den a královská etapa: Falzarego 2105m , Pordoi 2239m , Fedaia 2057m a Giau 2236m z příkré strany na konec. Jeli jsem tentokrát už pouze v sokolské sestavě: já, Lukáš, Martin, Radim a Michal. Všechno jsme objeli na pohodu, já a možná i další v ideálním rozsahu ZDV. Velmi pěkný byl výjezd na Pordoi, kde je kolo vítěze etapy z Gira 2011 Wilier Cento 1 SLR. Trochu nechápu, jak to může na tom pedestálu stát. U nás už by tam dávno nebylo, nebo by bylo po dílech postupně odnešeno … V Canazei jsme dali dobrý oběd a docela dobře jsme vyjeli na Fedaiu. Výhled nádherný, horské jezero za ním vzadu Marmoláda. Giau bylo pro nás všechny snad kromě Radima, který má nejvíc najeto, utrpení. Hodinové stoupání s průměrem 10%.

Dnes to bylo necelých 130km (4 ostré stoupání) a 6 a půl hodiny roboty.

Sobota:

V plánu byl volný den a tak jako správní cyklisté jsme se jeli vyjet do rovin. Buhužel se to dost špatně realizuje v Dolomitech, takže dvě menší Passa tam byla: Cimabanche 1530m a Tre Crocii 1809m. Bohužel cestou na Missurinu jsme zdolali pár 12% stojek, kde se v rozumné kadenci kompenzační tempo špatně drželo. Nicméně oběd na Missurině u jezera vše spravil. Tak jsme se snad vrátili s kladnou energetickou bilancí a připraveni na poslední den. Trasa necelých 50km (dvě stoupání) 2 :20 pohodového tempa.

Neděle:

V plánu jsou pouze dvě až tři passa, páč musíme odjet ve 2 z kempu. Zároveň jsme však zahrnuli jedno z nejvydatnějších Tre Cime di lavaredo 2333 m s průměrným, sklonem 12% a několika 17% stojkami. Obě jedeme v ostřejším tempu. Začínáme Tre Crocci z Cortiny, které jedu v závěru kolem anaerobního prahu, ale celkem slušnou kadencí. Naproti tomu Tre Cime o sobě dává vědět úvodními 16%, pak mírným sjezdem a závěrečnými 4km s průměrem 12% (sem tam nějaká stojka kolem 17-18%). Na úvodu kopce se k nám přidali nějací angláni, kteří vystoupili s koly na Misurině z autobusu (asi fakultativní výlet). Na začátku kopce si povídali, pak postupně utichli a nakonec se vytratili někam pod nás. My to lámeme jak se dá, někdo kličkuje, někdo stojí a přitahuje se k řidítkům, nejvice lituji Michala, který to odjel na 39-25 a k tomu všemu byl na vrcholu druhý!