Časovka do vrchu Všenory – Černolice aneb kopci vstříc navzdory

Jména na startu samozřejmě budila pozornost (Novák, Zahrádka, Červenka ad.), ale po čase a nutnou podotknout, že konečně, budila pozornost i ekipa našich sokolských dresů (Přemek, Michal, Ondra a já) aneb po delší době se sešel na startu větší počet sokolů než jeden (nebo maximálně dva, když někam dorazíme já a Ondra). Nějaké ambice jsem vzhledem ke zvýšené konkurenci tentokrát neměl, cílem bylo zajet v daných podmínkách co nejlépe a posbírat nějaké body do poháru, vlastně do obou pohárů. Předpověď počasí nebyla ideální, od zhruba poledne se očekával déšť, a tak jsem poprosil ředitele závodu, jestli by mi nepřidělil nějaké nízké startovní číslo. To se podařilo (díky) a já tak stál na startu s číslem 2 (start v 11:02) hned za Ivou Mědílkovou (Ivča) a před Igorem Jermolajevem (Strejda, oba z CK Vinohradské šlapky), za kterým startoval pro změnu se čtyřkou Přemek a následně s šestkou Michal (podle pravidla, že dva závodníci ze stejného týmu nemají startovat hned po sobě). Ondra měl číslo 21 (start v 11:21) a bylo to pro něj dobře, neboť při rozjíždění zhruba tak v 10:30 přetrhl řetěz a měl tak aspoň trochu více času sehnat si nýtovačku a provést opravu. To se mu nakonec povedlo a od teď snad již bude definitivně vědět, že den před závodem se na kole již žádné zásadní opravy provádět nemají, o dodatečném zkracování řetězu o dva články ani nemluvě :-).

V 11:02 a za sucha jsem tedy odstartoval vstříc kopci, nutno podotknout že za docela silného povzbuzování kamaráda Pepy Jakouše, Přemka s Michalem a taky Kolíkáče, který akorát sjížděl dolů z prohlídky trati. Startovalo se v minutových rozestupech, Ivču jsem dojel už na výjezdu z lesa a pak už jsem před sebou nikoho neměl, což se ukázalo trochu škoda, neb nějaký ten kontakt by se do posledního kilometru celkem hodil. Jinak se mi jelo docela dobře, tedy v rámci časovky do kopce. Nohy bolely, ale dejchat jsem stačil. Ani tepy jsem neměl tak vysoko jako jindy, v nejtěžších pasážích okolo 187 a až při zrychlení v posledních metrech to šlo na 193. Velkou placku jsem tam na rozdíl od loňska nikde dávat ani nezkoušel a fakt to ani nebylo potřeba, v těch trochu mírnějších pasážích nějakých těch 39-17 stačilo úplně v pohodě. Na spodní křižovatce jsem byl v 5:07 min. (při svých nejlepších časech jsem tam byl okolo 5:00 min.), takže jsem věděl že nejedu špatně a že to někde okolo těch 7:50 v cíli bude. A skutečně – stopky se nakonec zastavily na hodnotě 0:07:51,51 h, což je na mě docela slušný čas (2x jsem zajel i pod 7:50 min., ale většinou jsem někde mezi 7:55 až 8:00 min. a loni se zraněním dokonce za 8:17 min. – viz. tabulka osobních časů). Následně pak ještě koukám, že mi přibyly dva pěkné krvavé šrámy na levém stehně nad kolenem, ale na zem to ještě neodkapává, takže v pohodě. Při bližším prozkoumání zjišťuji, že se tak stalo po kontaktu se šroubem od představce na hlavovém sloupku, takže je vidět, že jsem se na tom kole musel zmítat opravdu dost šíleně. 🙂

Nakonec z toho bylo v rámci UAC celkové 35. místo ze 74 (v kategorii B 14. z 21). Nejlepší čas dne 0:06:09,61 h zajel Petr Novák (LAWI – Author team). V pořadí CKKV (kde jsou hodnoceni všichni účastníci) to pak bylo 15. místo z 27 (v kategorii B 12. z 22). Přemek skončil s časem 0:07:04,26 h na pěkném 5. místě (ve stejné kategorii) a Ondra s Michalem skončili s minimálními odstupy hned za mnou (13., resp. 14. místo v kategorii). A kamarád Pepa, který se přijel podívat na závod po pěti letech, bral hned pěkné 4. místo v kategorii B pár sekund za třetím Vítkem Mužíkem. Tomu říkám COMEBACK! 🙂

Jinak déšť přišel nakonec až okolo 13:00 na vyhlašování vítězů (naštěstí se tentokrát konalo pod střechou), takže za sucha stihli nakonec odjet všichni a podmínky tak byly pro všechny regulérní. Na svém brzkém startu jsem tedy nakonec nic nevydělal, spíš naopak, protože takhle jsem to celé úplně sólo a nějaký ten kontakt v by se cestou určitě hodil a tak dvě tři vteřinky by mi ještě mohl ubrat, i když v celkovém pořadí by to nakonec stejně vůbec nic neřešilo…