Ratibořický MTB maraton aneb moc sebedůvěry někdy škodí

Tradičně v den tohoto závodu bylo i pěkné slunečné jarní počasí, ale jelikož večer před závodem se regionem přehnala velká průtrž, tak v lesních úsecích bylo bláta dosti a to tak, že asi i nejvíce ze všech dosavadních ročníků. Bylo to tedy vesměs mělké bláto, ale nahazovalo pořádně, prostě takto zabahněný už jsem dlouho nebyl a doufám, že zase dlouho ani nebudu! Ze Sokolů jsme se na startu potkali pouze s Ondrou, resp. potkali jsme se už ráno v Praze, protože jsme jeli společně. A vlastně ještě to bylo trochu jinak, jeli jsme ještě společně s Klárou, které tímto děkujeme za perfektní rychlý a bezpečný ranní odvoz. Na parkovišti jsem pak měl napřed trochu problémy se sestavením svého kola …

… ale dobře to nakonec dopadlo a ještě jsem se potkal s kamarádem ze silnice Lukášem, který mě překvapil svým novým (HAI)BIKE(m), takže došlo i na společně předstartovní foto:

Čekala na nás klasická zhruba 48 km dlouhá trasa, která vede nejprve na jih okolo údolí Úpy převážně po pěkných šotolinových a asfaltových cestách (letos se sdvěma lehkými modifikacemi kvůli silničním uzavírkám a objížďkám), v Ratibořicích se stáčí východním směrem a stále víceméně po asfaltu míří k Chvalkovicím, kde se naopak vjíždí do terénu, ve kterém nechybí několik kořenových vložek. Poté se trať obrátí opět na východ a po převážně dobře jetelných cestách okořeněných sem tam nějakými technickými přejezdy přes kořeny či kameny zavede závodníky na krásná místa v okolí Posadova, Křižanova, Mečova a Boušína. Cestou zpět do údolí Úpy pak na závodníky čeká jeden opravdu pěkný sjezdový singletrack a závěr už je relativně po rovině po šotolině či po asfaltu. Jede se nádhernou přírodou, takže kde to jde, dá se i docela dobře pokochat pohledem.

Ačkoli jsme tentokrát přišli na start docela zavčasu (v 11:30, start ve 12:00), tak jsme letos stáli asi úplně nejdál od startovní čáry, odhadem až tak ve 3/4 startovního pole, takže bylo jasné, že nás po startu čeká hodně předjíždění. Po startu jsem se pohyboval kousek před Ondrou, ale ještě na silnici do Havlovic mi naložil, chvíli jsem jel za ním, ale pak mě někdo odpojil a byl jsem tomu i docela rád. Ještě někam pod Vízmburk jsem Ondrův dres občas zahlédl o několik řad přede mnou, ale nebyla šance se k němu dostat, i když jsem předjížděl jednoho za druhým (to Ondra ale ostatně asi také). Cesta pak probíhala celkem v poklidu, tím myslím stále průměrně okolo 180-185 bmp:-) a postupně se mi občas podařilo zapracovat do nějaké skupinky a začalo být zase lépe. Akorát ty bikerské skupinky mi připadají, že v nich lidi jedou spíš proti sobě, než aby si nějak významně pomohli. Většinou první táhne jako blázen (zbytečně moc), za ním se jeden drží zuby nehty s 2 m dírou, třetí si do toho začne klidně pít a odpojí čtvrtýho, čtvrtýmu je to úplně jedno a pátej (já) aby se z toho všeho zbláznil. A tak pořád dokola:-). Ale jinak cesta odsýpá docela svižně, první technický výjezd v lese za osadou Větrník sice nedávám, ale tam jsem najel na konci skupiny, která ještě na úpatí dojela jinou skupinu, takže tady mi bylo jasný, že se bude tlačit, ale nejedná se o dlouhý úsek a výhoda vyjetí v sedle zde není ani tak časová, jako spíše psychická. Pak už tu byl první a jediný bufet na trase, kde jsem si chytil kelímek s vodou, abych se s ním po takovém nečekaném drncnutí spíš polil, než napil, ale byla to aspoň čistá voda a ne ionťák. Druhý technický výjezd v Horním Žlíbku se mi naopak docela povedl, těsně před ním jsem se protlačil před jednoho, který tam pak o chvilku později prohrábl a zůstal stát, kdežto já v pohodě vyjel.

No a pak přišel můj největší majstrštyk dne – lehce technický sjezd po blátě mezi kameny. Přede mnou dva celkem usilovně brzdili při okraji cesty, kdežto jejím středem vedla taková docela hezká úzká vyjetá bahnitá kolej zakončená vjezdem mezi dva větší kameny a mírnou zatáčkou doleva, ale zdálo se mi to v pohodě, tak jsem to tam bez velkého váhání poslal bez brzd a ještě si přitom sebevědomě říkal: „Ha, takhle lehce získané dvě pozice naráz, to se hned tak nepovede!“. No nebudu dlouho napínat, tu mezeru mezi šutry jsem trefil celkem dobře, ale za nimi jsem neviděl ještě takový větší placák (byl pokrytý jehličím, tak to ani moc vidět nešlo), na kterém mi při pokusu o zatočení lehce doleva přední kolo obalené bahnem ochotně klouzlo a já vzápětí dopadl do jehličí na vnější straně zatáčky na všechny čtyři. Kolenem jsem se docela praštil do země, ale naštěstí do hlíny, spadl mi přitom řetěz, pootočil se computer, chytla mě křeč do lýtka a hlava začala zpracovávat informaci, že jsem pěknej debil. Takže žádné dvě získané pozice, ale ztráta cca 1 minuty a dalších asi 5-6 pozic, ale o nic víc pro tuto chvíli nešlo.

Další průběh už se obešel bez dramatických okamžiků, i když klouzání v blátě tam ještě párkrát nějaké bylo, ale na asfaltových úsecích jsem si vždy dokázal vzít i s úroky zpátky co, o co jsem před tím v blátě přišel. Občas se mi podařilo zapracovat do nějaké menší skupinky, ale v každém kopci se to zase přeskupovalo. Do posledního singltrekového sjezdu z Boušína nás najíždělo pět za sebou, já bohužel z páté pozice a dole koukám, že jsme už pěkně rozprášení, chtěl jsem dojet toho prvního, ale to se mi nepovedlo, naopak těsně před Havlovicemi mě dva zezadu sjeli, takže závěr aspoň ve třech, ale žádná velká stíhací jízda to rozhodně nebyla. Na cílovém škvárovém oválu okolo hřiště jsem si aspoň z té naší miniskupinky vyspurtoval první místo, ale při pohledu na stopky jsem žádný velký důvod k radosti neměl – 2:00:06 h = cíl těsně nesplněn!!! Přitom je jasné, že tím pádem jsem přišel aspoň o minutu, tak 2x škoda, jinak by to tam bylo. Naopak Ondra i Lukáš mají splněno s přehledem, v závěru se dokonce pohybovali spolu ve větší skupině a dosáhli na pěkné časy hluboko pod hranicí dvou hodin, jak ukazuje i následující rychlý přehled:

1. Martin Splítek, 1:33:49,8 h
78. Lukáš Ouzký , 1:50:58,8 h
83. Ondřej Vácha, 1:51:06,4 h
154. Radim Skála, 2:00:06,0 h … avg 178 bmp, max 195 bmp, takže celkem pohoda:-)

Kompletní výsledky tohoto i všech dosavadních ročníků (viz. jednotlivé listy) pak jsou zde.

A na závěr ještě trochu osobní statistiky (aneb 7 účastí už se dá mezi sebou trochu porovnat):

Celkově vzato se den celkem vyvedl, sluníčko hřálo, ale bylo i dost bláta. Výkon taky relativně solidní, ale ta jedna technická chyba s pádem trochu ovlivnila celkový pohled na výsledky, protože co je pod dvě hodiny, to se tady prostě počítá. Ale tak co, nakonec i s 22 km vyjetím z toho bylo 74 km na kole v malebném úpickém kraji a to prostě nemůže být špatně.

P.S.
Na zpáteční cestě jsem řídil a já a už to zdaleka tak perfektní nebylo, ale tady radši nechám prostor pro komentáře zbylým členům osádky. Každopádně si trvám na tom, že ta asi 20 km zajížďka přes Hradec byla řízená, po celou dobu víceméně pod navigační kontrolou a nakonec i nějaký ten pěkný rybníček a letiště jsme cestou viděli!