Reprezentace na Mistrovství Evropy – tak to je HUSTÝ
V minulém týdnu jsme měli Mistrovství Evropy aneb „dovolená“ v Rakousku.
Byli jsme na to hodně natěšeni, hlavně já a táta. Bylo to neuvěřitelné od té doby, co táta přinesl domu ten nominační dopis. Vůbec jsme nevěděli, co od toho máme očekávat. Velký úspěch nebo neúspěch ? Nevěděli jsme ani kolik nás pojede v jednom startu ? Jaké jsou tratě v zahraničí ? Jak budou dobré soupeřky ? Bylo toho moc, na co jsme neznali odpověď. Ještě si pamatuji, jako by to bylo včera, když před dvěmi lety jsem byla poslední, sedm minut za předposlední. No a v blízké době jedu reprezentovat ČESKOU REPUBLIKU do Rakouska. A pak přišly všechny ty přípravy. Náhradní kola, oblečení (teplé i letní), a spousty dalších věcí a příprav. Nevím ani jak, ale zanedlouho už byl ten den za „dveřmi“. A teprve teď přišlo to hlavní balení. Nějaká kola na střechu, nějaká na rafiku, něco tam a něco sem. Nakonec jsme odjeli s autem nacpaným až po střechu.
A teď postupně, jak to vlastně probíhalo :
Náš reprezentační tým měl toto složení (zleva): já, Marcel a Jakub.
V pondělí se jel první závod. Jelo se něco jako kvalifikace do eliminátoru, akorát v týmech. Startovalo se po asfaltu cca 100m a pak skok na louku. Od začátku jsem ztrácela, protože nemám takovou sílu v nohou jako kluci. Objeli jsme celou louku a vyjeli zpátky na asfaltku, kde byl cíl. O tomto závodě se dá napsat už jen to, že jsme skončili na 37. místě.
Druhý den v úterý jsme jeli štafetu. Každý závodník z týmu objel jedno závodní XCO kolečko. Měli jsme „nejlepší“ depo, protože tam byla snad ta největší louže, která se v depu našla. Takže takové malé bahení lázně.
Kuba startoval jako první z toho 37. místa. Objel jedno kolo a dojel do depa, kde už jsem byla s úsměvem připravená já na předávku.
Projela jsem „lázně“, cílovou bránou a tady začíná kopec, ve kterém se bojuje o pozice. Pár závodníků a závodnic jsem předjela a začíná kamenitý sjezd, následovaný dvěmi kládami a mini rockgardnem, kde opět předjíždím dvě závodnice. Přichází na řadu poslední, velký a 0,5km dlouhý kopec, na kterém je nahoře depo. Další sjezd s technikou, sjetý bez sebemenších problémů. Malý, kamenitý, nevyjetelný kopeček. Na řadu přichází sjezd skoro až dolu k cíli, ale najednou vracečka do výběhového kopce. A konečně poslední sjezd, průjezd kolem cíle a pokračuji do depa, kde už čeká Marcel. Marcel neuvěřitelně předjížděl a dostal nás až na 22. místo !!!
Třetí den už jel každý za sebe. Tento den nás čekala technika. Bylo osm stanovišť, každé rozdělené na tři úseky a každý úsek byl hodnocen jedním bodem. Když jste zkazili jedničku, nemohli jste na dvojku ani na trojku, když jste zkazili dvojku, nemohli jste na trojku. Z našeho týmu jsem jela první já. Po všech holkách teprve startovali kluci.
První stanoviště: tři kolečka vytvořená z lahví, přičemž přední kolo musí jet vnější stranou a zadní kolo vnitřní stranou
Druhé stanoviště: první je prkno položené na zemi, druhé prkno je postavené na hraně a třetí prkna jsou postavená na sobě (tady neprojde převodník) a všechna prkna se musela přeskočit bez dotknutí
Třetí stanoviště: tři různě široké pruhy, které se mají projet bez držení
Čtvrté stanoviště: první prkno je položené na zemi, druhé je užší s dvěmy výstupky, třetí jsou držadla na deštník propojené prkénky, všechno přejet bez sjetí z překážky
Páté stanoviště: rovně za sebou, s pravidelnými mezerami, jsou postaveny kužele. Čím více dále, tím jsou menší mezery mezi kužely a nakonec s přeskokem klády, vše bez dotknutí kuželů
Šesté stanoviště: velkou lahev přenést z místa na místo, menší lahev přenést z místa na místo a malou lahvičku, cca poloviční, než je lahvička od repelentu, přenést, jak jinak, z místa na místo
Sedmé stanoviště: tři různé pruhy přeskočit po jeho šířce z jedné strany na druhou. Pozor : bez meziskoků, je to takové překračování na kole
Osmé stanoviště: tři různě vysoké laťky přeskočit (poslední musí být opravdovým bunny hopem)
Osmé stanoviště vidíte na obrázku
Čtvrtý den a pátý den se jela, z důvodů rozmáčené tratě, stejná trasa (na 12km a 500m převýšení). Startovalo se po asfaltu v pelotonu.
Ve čtvrtek jsem se držela ve skupině, ale v pátek jsem šla s jednou holkou do úniku. Následoval hlavní, asi 4 km dlouhý kopec. Ve čtvrtek jsem předjížděla já, v pátek přejížděli mě, neboť únik vydržel jenom skoro celý asfaltový nájezd ! V druhé polovině závodu se v podstatě už jelo jenom z kopce dolů, až na pár brdků. Ve čtvrtek jsem zajela maximum za tento týden: 19. místo. V pátek jsem už tolik nezabodovala a skončila jsem až na 22. místě. Smůla NOOOOOO:(((
Tak, užili jsme si týden v zahraničí a už zase jedeme domu. Trošku více nám tam zapršelo, ale to se dá přejít bez povšimnutí. Mám z toho mnoho dojmů, zážitků i zkušeností a jsem za ně ráda. Tak třeba jsem zjistila, že na tom nejsem až tak zle, že soupeřky jsou taky jenom bytosti z masa a kostí a můžu se s nimi směle měřit. Je také pravdou, že úplná špička je úplně někde jinde. Ale na druhou stranu na tom nejsem úplně nejhůř. Být ve výsledcích na Mistrovství Evropy v první třetině, tj. celkově na 20. místě ze 64 závodnic, to není špatný výsledek. Navíc jsem z mladšího ročníku a v tomto teoretickém pořadí mladších holek jsem 6. nejlepší v Evropě !
Dobré zjištění také bylo, že v technice na cross-country skoro nezaostávám, neboť všechny kládičky, dropy, kamenité sjezdy a rozbahněté sjezdy jsem zvládala možná lépe než většina soupeřek. Ani jsem moc neztrácela v kopcích, zato v dlouhých rychlých šotolinových, místy kamenitých sjezdech, jsem ztrácela asi nejvíce.
Ale stejně se mi tam MMMMOOOOCCCC líbilo, hlavně díky klukům z týmu, kteří byli perfektní a nezkazili žádnou legraci ! Díky kluci ! V týmech jsme byli na 19. místě z 61 týmů.
Naši partneři
