Stručné shrnutí aktivity za úvod sezóny 2018 aneb takový vlažný rozjezd

…, jsem zajel čas horší (0:22:56 h, průměr 35,3 km/h), než dřív se západním větrem a bez hrazdy (většinou okolo 0:22:53 h), o odstupu od svého maxima (0:21:21 h) z roku 2014 ani nemluvě. V celkovém pořadí to tak stačilo pouze na 76. místo z 96 absolutně a 22. z 28 v kategorii C, žádná sláva, ostatním tedy vítr tolik nevadil, nebo nebyla forma, čert ví. Každopádně aspoň něco málo bodu do poháru UAC z toho bylo … se mohu utěšovat. Nejvíce se mohl radovat Tomáš Kotrlík z LAWI STARS – GIANT, který celou trať prolétl v čase 00:18:13 h (průměr 44,4 km/h) před Janem Štefanem a Ondřejem Švandou.

21.4.2018, Časovka do vrchu Knovíz, silniční UAC, Knovíz
… chuť jsem si chtěl spravit na druhém UAC podniku v Knovízi (původně druhý podnik První šlápnutí v Novém Strašecí byl v kalendáři přesunut na později), kde se konala tradiční časovka do vrchu. Ono to do kopce zase tolik není, aspoň pocitově, a většina lidí tu startuje na velkou a s nástavci. Disková kola jako v Bašti jsem tu pravda neviděl, ale ani bych se zase tolik nedivil, kdyby s tím někdo dorazil. V první části je to celkem rytmické, pak přichází táhlá tempařská rovinka rozdělená křižovatkou a pravotočivou zatáčkou o nějakých cca 150°, no a závěr už je prakticky po rovině. Před závodem jsem byl bohužel nemocný, dostihla mě nějaká chřipka, pár dní jsem si i poležel a do práce šel až ve středu, takže forma v sobotu nebyla rozhodně ideální, vlastně tedy spíš nebyla žádná. Hrazdu jsem měl v autě ještě z Baště, jinak stejné kolo (dvojka) i kola (vysoké ráfky), ale byl jsem nějak línej se montovat s nástavci, tak jsem to zkusil bez nich, protože vzhledem k mému stavu mi bylo jasný, že stejně moc dobrej výsledek nezajedu, tak aspoň nebudu zbytečně zatěžovat kolo dalšími gramy navíc. Abych to trochu kompenzoval, odstartoval jsem na velkou pilu, ostatně jako většina ostatních …

…, ale v mém případě to byla asi chyba, protože na 53-19 jsem to nahoru lámal už dost silově a lehčí jsem dávat nechtěl kvůli křížení řetězu. No ale co, stejně to bylo jedno, hlava sice chtěla, ale tělo a nohy moc ne, to jsem viděl i na tepech, které ani nepřelezly nad 190 (max. 187), ještě před křižovatkou mě předjel jezdec startující 30 s za mnou (nakonec celkově 13. Ondřej Švanda s číslem 95), já se sice snažil držet něco jako tempo, nevypustil jsem to a snažil se makat, ale bylo to prostě ukrutně p-o-m-a-l-ý! V cíli jsem (ještě jsem trapně zaspurtoval na čáru asi o 5 m dřív, než jsem měl, ale bylo jich tam za ta léta prostě už nějak moc) s překvapením zjistil, že jsem se ani nevešel pod osm minut, což jsem tak nějak považoval za samozřejmost, a tedy čas 0:08:11 h (průměr 25,6 km/h) mě rozhodně nijak nadchnout nemohl – jasně můj nejhorší v historii s propastným odstupem 24 s na ten předposlední. Ani se tedy moc nelze divit, že celkově to stačilo jen na 94. místo ze 110, v kategorii C pak dokonce jen na 23. místo z 25. Zvítězil Václav Nežerka (LAWI STARS – GIANT) v čase 0:05:42 h (průměr 36,8 km/h, tak to jen tak pro porovnání) před Tomášem Kotrlíkem a Ľubomírem Sedláčikem.

21.4.2018, MTBO liga, Slaný
… po časovce v Knovízi jsem hned přejížděl do Slaného za Klárou a dětmi, kteří se tam účastnili běžeckého OB. V odpolední části pak byl ještě zařazen závod MTBO ligy, který jsem si tedy taky střihl, když už jsem tam byl a v kufru auta nalezl kromě silničky i svého bika. K průběhu samotnému se radši moc vyjadřovat nebudu, závodní prostor byl v okolí letního kina a přilehlého lesoparku a městské zástavby. Jelo se na krabičky a tedy s čipem, ale mastil jsem to už od začátku jak se dalo, prostě s mapou jsem si do oka moc nepadl, slovy pana Nohavici „všecko jsem to viděl hnědé“ a byl jsem neustále někde na druhé straně plotu, v opačném rohu areálu, u nesprávného baráku, sem tam jsem pro zpestření minul i nějakou odbočku … no zkrátka věru nevím, co bych si vytkl dříve. Jako třešničku na dortu jsem jako K8 orazil číslo 85 (měl jsem tam akorát přehyb v mapě a viděl jsem jen 8-85, zatímco ve skutečnosti to bylo 28-85 a já měl správně razit sousední a v mapě blízkou 8-110), to by mi sice asi ještě prošlo (protože k té 8-110 jsem vzápětí taky dojel), ale co mi už neprošlo, tak to, že jsem na konci z K25-83 pokračoval přímo na blízkou K27-51 aniž bych si uvědomil, že jsem měl mezitím jet ještě do boku na K26-44. Jel jsem tam zrovna za nějakým jiným jezdcem, a nechal se zmást … ale kdo by taky čekal, že to bude ještě větší jelito, než jsem byl sám. V samotném závěru jsem pak ještě lovil sběrku schovanou za nějakými kontejnery, resp. stál jsem už v horní bráně areálu letního kina, ale koukal jsem do mapy, pak před sebe, pak do mapy, pak do boku … a stále jsem nic neviděl, takže by na mě celkem i seděla slova klasika „… naopak poslední skončil závodník Skála, který dojel teprve před chvilkou, zmatený, promrzlý a pokousaný od ledních medvědů!“. Ve výsledku jsem na trati strávil 0:53:02 h a chyběla mi jedna kontrola, takže jasný DISK, Klára to dala za 0:51:40 h a měla všechno a ve správném pořadí. Jednou z mála útěch mi tak může být aspoň K21-115 umístěná na konci skateboarďácké U-rampy …

…, kde pár lidí chytilo DISK za to, že nechalo kolo dole a pouze tam vyběhli, čímž nesplnili základní MTBO pravidlo být vždy v kontaktu s kolem. To já ten DISK chytil aspoň za to, že jsem jednu kontrolu minul úplně, a na rampu jsem celkem v pohodě vyjel. V rámci MTBO ligy jsem tak v celkovém pořadí vzhledem k diskvalifikacím jiných za rampu nakonec neskončil ani úplně poslední, ale „jen“ 49. z 53. Klára naopak skončila na velice solidním 29. místě (z těch 53) a 6. mezi ženami. Na to, že od začátku sezony byla na kole jen párkrát, tak rozhodně slušný, to kam se hrabu já se svými 2 000 km!

26.4.2018, MTBO liga, Krčský les
… po propadáku ve Slaném jsem si dorazil dát repete na další díl MTBO ligy, která se jela v Krčském lese. A jestli Slané bylo v propozicích označeno jako rychlý sprint v lesoparku a městské zástavbě, tak Krčák byl rovnou označen jako obtížný middle, čili jsem se celkem i obával, že toho budu mít plný brejle. No nakonec to tak hrozný nebylo, ale jelikož jsem na start dorazil až něco po 17h, byl jsem už lehce v časovém presu (večer jsem měl být v 19h na jedné kolaudaci u známých, a pak ještě rychle přejet domů dohlédnout na děti), takže nakonec jsem v souladu s možností uvedenou v propozicích vynechal jednu skupinu kontrol (shluku), konkrétně to byla skupina 2 v okolí Hrádku, která byla nejvzdálenější a asi nejnáročnější, a vysloveně tréninkově si objel ten zbytek (shluky 1, 3, a 4 – celkem 13 kontrol). Jel jsem pomalu, ale celkem na jistotu, pár mapařských záseků jsem tedy taky vyrobil, to zase ne, že ne, ale nebyly to žádné fatální omyly, a tak nějak jsem si stále dokázal udržet přehled, kde v mapě zrovna jsem a kudy bych měl jet dál, takže aspoň v tomto oproti předchozí akci pokrok. V celkovém pořadí to dalo jen na 82. místo z 94, ale jak říkám, jako trénink celkem dobrý!

28.4.2018, VIPrahlý BAJKonur, MTBO scorelauf, Pikovice
… letošní VIPrahlý BAJKonur se konal v Pikovicích, vládlo mu krásné prakticky letní počasí (až jsem chytil cyklistické opálení) a kopcovitý terén Posázaví. Vzhledem k tomu, že jsme se ani já (nějak jsem se ještě pořádně nedostal z nemoci asi před 14 dny), ani Klára, necítili úplně ve své kůži, měl jsem zpočátku trochu obavu, jak těch pět hodin na kole vůbec vydržíme, ale nakonec si to sedlo celkem dobře. Vyrazili jsme jindy bych řekl zvolna, ale teď mi přišlo, že mám co dělat, abych Kláře v úvodních lehčích stoupáních stačil, a hlavně, abych neusnul, mapování bylo v začátku výhradně na Kláře, a já byl rád, že se vezu jako vagónek. Pak s přibývajícími nastoupanými metry jsem přece jen ad Klárou získával fyzickou převahu a ve druhé polovině už jsem byl za použití našeho oblíbeného obinadla v asfaltových výjezdech dokonce i celkem tažnej. Klára zase dobře a přesně mapovala, já do toho radši moc nekecal (jen párkrát jsem navrhl nějakou variantu nebo odsouhlasil nejbližší postup), takže jsem se mohl občas i kochat krajinou a známými místy.

Kolu zdar!