Shrnutí aktivity za druhou polovinu sezóny aneb takový rozmanitý mix všeho možného – část 1

Po závodě jela Klára s dětmi autem na Drábské světničky na procházku do skal, já tam jel z Čertoryjí na kole lehkou oklikou pro vesničky a podívat se na škodovácký polygon – celkem 70 km na biku, jednou mě to lehce spláchlo, ale to nejhorší přívalák jsem přečkal v autobusové zastávce v obci Rohatsko, a pak už to bylo zase fajn.

24.5.2018, MTBO liga, Děvín
… cestu z práce z Vršovic do Horních Počernic jsem si zpestřil o takovou malou odbočku přes Hlubočepy, kde se konal další díl z pražské MTBO ligy. Hezky jsem se zadýchal už cestou na start, nebo shromaždiště v Restauraci Na cvičišti bylo pěkně vysoko nad okolním terénem. Po vyfasování mapy jsem hned cestou ke K1 zaznamenal první veselou příhodu, kdy cestička vedla po úbočí – z jedné strany sráz, z druhé strany kůly a mezi nimi takový plot jakože ze síťoviny, k tomu to bylo hodně do kopce, takže jsem se snažil nějak vybalancovat, abych při pomalé jízdě do kopce nesjel doleva ze srázu a zároveň nezachytil o plůtek, který se pod vlivem větru občas povážlivě nakláněl až do průjezdného profilu pěšinky. Kousek pod koncem stoupání už byly dva kůly vedle sebe větrem hodně položené, takže došlo k prvnímu kontaktu s plůtkem a já ke svému překvapení zjistil, že je to elektrický ohradník. Trochu jsem to teda tušil, ale pořád jsem si říkal, že tohle by nám snad pořadatelé neudělali. Ale ono jo! Hned po první ráně seskakuji briskně z kola na stranu srázu, obejít by se to dalo, ale můj bike se bohužel rohem řídítek zamotal to té probíjející síťoviny, takže už probíjí také, a mně je bohužel jasné, že nepomůže jen nějaké rychlé podkopnutí kola na druhou stranu, ale že jej budu muset z jeho nedobrovolného kontaktu z plotem jakoby vyháknout, což se neobejde bez několikasekundového kontaktu, kdy se k mému ne zrovna velkému nadšení stanu opět součástí elektrického obvodu. Zkouším kolo chytit za sedlo (mělo by být nevodivé), ale dostanu ránu stejně, na gumových gripech na řídítkách taky, pneu je taky nevhodná na úchop dvěma prsty a kdybych to chytil pořádně, tak tam už je zase super vodivý alu ráfek, o slitinovém rámu ani nemluvě … tož to je tedy situace! Chvilku se tak smutně koukám na kolo, na plot, na kolo, na plot … do hajzlu co s tím? Zespoda se pomalu přibližuje jezdec startující za mnou, tak nakonec tam nějak hmátnu, a za mírně trhavého pohybu celého těla kolo asi po 5 s vyprošťuji a ještě stačím varovat přijíždějícího kolegu: Bbbbbachaaaa, jjjjjjjje v tttttttom pppppproud, ty vvvvole!. Společně to pak obcházíme srázem nějakým třešňovým sadem nebo co to je, protože na cestičku těsně u elektrického plotu už mne nyní zpátky nikdo nedostane. Ke K1 tedy dojíždím mírně rozčarován, což se možná odráží i v tom, že ke K2 netrefuji první odbočku a dojíždím tam delší cestou, ale to není nic proti K3, ke které je nejprve dlouhý přejezd po asfaltu, což mi vyhovuje, ale pak vyrábím další chybu, podle mapy mám jet první cestičkou doleva, tak když nějakou takovou vidím, tak tam jedu, ale je to nějaký divný, z jedný strany houští, z druhý strany drátěný plot zakončený nahoře vinutým ostnatým drátem, který mám při jízdě na kole tak 20 cm od hlavy …

… jednou si o něj dokonce i helmou škrtnu, tak to už je tedy trochu moc, to už pořadatelé fakt přehánějí! Pak kouknu do mapy ještě jednou a vidím, že jsem asi na druhé straně plotu (nějaký vojenský prostor), než bych měl být, a že ta cestička, po které jedu, v mapě vůbec není, takže tady vlastně vůbec nemám být. Pořadatelé nám tedy asi nechtěli setnout hlavu ostnatým drátem, akorát jsem ocitl vlastní navigační chybou (a taky nepřesností v mapě – tahle cestička v ní vůbec není, přitom je celkem patrná a na kole sjízdná) na špatném místě. Otáčím se a jedu podle plotu opatrně zpět, to už je zásek několika minut, navíc ani dohledávka K4 není úplně bez problémů, tak mi to na zlepšení nálady moc nepřidá. Dál už to zkrátím, moc se to nelepšilo, když jsem zrovna nebloudil, tak se jelo po dost špatných cestách, několik kontrol bylo na oranžové několika hektarové ploše náhorní planiny Děvína, což je teoreticky volně sjízdná plocha, ale ve skutečnosti to byla hodně drnovatá louka, po které každý pohyb vpřed vyžadoval velké úsilí i po rovině, natož třeba do kopce. A klasifikace cest mi taky přišla aspoň tak o stupeň horší, než normálně, co bylo čárkované tlustě, tak drncalo fakt fest, co bylo čárkované tence, tak bylo na hranici sjízdnosti nebo spíš lehce za ní, a co bylo tečkované, to se nedalo chvílema snad ani jít. Definitivně jsem to pak dorazil cestou ke K10 dle mapy volně sjízdnou oblastí (nyní již víme, že dle skutečnosti prakticky nesjízdnou loukou), kdy jsem omylem dojel místo ke K10 k nepříliš vzdálené K16 a ještě jsem ji i orazil, což mi ovšem došlo teprve až u K11. Tam jsem si nastavil zrcadlo a spočítal si, že na stopkách mám 1:10 h, nasbíráno mam 11 kontrol, z toho teda ještě jednu blbě, zbývá mi sebrat dalších deset kontrol, přičemž tři jsou na té téměř nesjízdné louce, další povětšinou na tečkovaných nebo slabě čárkovaných cestách, které jsou tady prakticky nejetelné nebo jen s obtížemi, tak jsem si to nějak vyhodnotil, že by to znamenalo minimálně další hodinu jízdy, a že pokud se chci dostat nějak rozumně domů, tak na takovou legraci už prostě nemám čas, nehledě na to, že průměrná rychlost pod 10 km/h mne na kole nijak neuspokojuje, a že si místo toho radši dojedu domů na kole místo metrem, že to bude pro mě smysluplněji využitý čas. Holt tohle sice možná bylo to správné MTBO, ale mne nějak nebaví lovit kontroly po cestách, kde se prakticky nedá ani jet. Kdyby tam nebyly dva delší přejezdy po asfaltu, tak si troufám tvrdit, že to bylo rychlejší celé oběhnout než objet na kole, a to já nemusím. Ale uznávám, že někdo to může cítit přesně naopak. Ani cestou domů jsem si ale náladu moc nespravil, na pobřežní cyklostezce A1 bylo tak narváno, že rychlost chůze prakticky o moc překračována nebyla … no u Žlutých lázní jsem to už nervově nevydržel a jel dál radši normálně po silnici mezi v koloně popojíždějícími auty a cinkajícími tramvajemi, a přišlo mi to pořád plynulejší a bezpečnější, než vedle na cyklostezce. Závěr zhruba odněkud z Karlína pak už byl dobrej, tam jsem se konečně trochu svezl. Tak uvidím, jak to s tou MTBO ligou v mém pojetí ještě bude, asi spíš budu volit jen ty akce, co jsou někde poblíž po cestě z práce, tohle už bylo celkově trochu zu viel a k tomu ještě ten zážitek s ohradníkem, takhle opravdu nepotřebuju dobíjet energii!

31.5.2018, Praha-Doksy, UAC, Třeboradice
… na konci května přišla legenda jménem Praha-Doksy, vrátila se po roční pauze, k velké radosti všech správných amatérských závodníků a ani já nemohl na startu chybět. Počasí vyšlo parádně, celkem mi to i jelo, začátek relativně v poklidu, ale svižně za zaváděcím autem, ve Všetatech závory, pak ostrý start, v Čečelicích v rozřazovacím kopci tradičně vymleto, Byšice se kvůli uzavírce objížděly zadem, tak to bylo letos o kousek delší, na státní se zformovala celkem pěkná skupina, byli v ní Karel Šejna, Petr Tácha, Tomáš Pacovský aj., na Řepíně jsem měl co dělat, ale pak jsem se celkem oklepal a jelo se mi v odhadem dvacetičlenné skupině docela dobře. Projeli jsme Kokořínským údolím a najeli do největšího kopce na trase – Romanova. Začalo se to trhat, ale byl jsem tam a celkem jsem si věřil, jelo se ostré tempo, ale cítil jsem, že ještě pár procent výkonu v záloze mám, tak jsem sice fyzicky chcípal, ale jinak si kopec celkem užíval. Až v samotném závěru jsem začal mít potíže a propadl se na nějakou desátou pozici, ale čelo skupiny bylo stále v přímém kontaktu, ještě za poslední zatáčkou jsem tam byl, ale pak přišlo posledních 300 m rovného úseku na horizont, ostatní za to trochu vzali a já, i když jsem cítil, že těch pár wattů navíc tam v sobě někde mám, tak jsem je prostě v ten okamžik nějak nedokázal vydolovat, naskočila mi tam pár metrů díra a mohl jsem si začít v duchu nadávat, že jsem pěknej vůl, když jsem si to nechal takhle ujet. Trochu jsem ještě doufal, že za horizontem tempo trochu poleví a ve sjezdu do Mšena se zase dotáhnu zpět, protože tak už to v minulosti několikrát bylo, ale ta skupina přede mnou se taky chce pospojovat, zadní jezdci jedou co to dá, takže i když jsem ten sjezd jel pocitově skoro jako nahoru, nikoho už jsem nedojel …

Ze sokolů dorazil ještě Michal, ten jel ještě v mladším balíku, a umístil se s časem 2:43:36,7 h na 35. místě a o jednu příčku jej tak minula cena za umístění jako je ročník závodu (36.). Chtělo to holt jednoho soupeře pustit před sebe a mohly za to být dvoje Svijany! Tak jako tak za mě moc pěkný závod s bohatou historií, krásnou trasou a atmosférou, tak když to dobře půjde, tak se za rok budu zase těšit, aneb Doksy si prostě jen tak ujít nenechám.

Pozn.: Tak a tady jsem letos s průběžným zapisováním skončil, dál už nebyl čas, tak se k tomu dostávám až nyní v zimě se zhruba půlročním odstupem. Některé detaily již mezitím zavál čas, tak to vezmu už jen telegraficky a pokud si na něco zajímavého vzpomenu, tak to samozřejmě uvedu. 🙂

3.6.2018, KPO Objezd Prahy, vyjížďka, Zlatníky
… po čase jsem se zúčastnil tradičního Objezdu Prahy (bez dotyku s její městskou hranicí) pořádaného oddílem KPO, tentokrát snad poprvé v životě jsem to vzal poctivě a nejel do Zlatníků na start autem, ale ze Struhařova na kole, při návratu jsem se pak odpojil už v Pacově, čili poslední úsek mezi Říčany a Zlatníky už jsem neabsolvoval a místo toho zamířil zpět do Struhařova, objetí města tak bylo také splněno a navrch to bylo pěkných 183 km namísto obvyklých cca 160 km.

9.6.2018, Litvínov-Lesná, UAC, Litvínov
… tenhle závod jsem bral jednak jako rozjetí před Krakonošem, jednak jako náhradu za Krušnoton, o kterém jsem byl tou dobou přesvědčen, že ho z důvodu termínové kolize s rodinnou dovolenou nepojedu (ale nakonec jsem ho jel), protože trasa tohoto závodu se s Krušnotonem částečně shodovala (s aktuální trasou to byl úsek Litvínov-Dlouhá Louka-Fláje-Litvínov, s dřívějšími ročníky i úsek Janov-Křižatky-Mníšek-Nová Ves v Horách). Jednalo se o typicky vrchařský závod, který by mi měl sedět, po krátkém rozjetí přes město se najelo do největšího kopce na Dlouhou Louku, a mně nějak brzy došel dech. Tedy kopec jsem vyjel asi nejrychleji, co jsem ho kdy jel, ale jak to bylo krátce po startu, tak všichni měli dostatek sil a dost mi to tady ujelo. Zůstal jsem v takové menší skupince odpadlíků, byl jsem tam asi nejsilnější, tak když jsme po výjezdu k Flájské přehradě uviděl asi 200 m před námi jinou skupinku, vyrazil jsem na zteč s cílem zkusit se tam docvaknout. Je tam jedno takové místo, kde se to ještě trochu zvedne, tak tam jsem bojoval, černo před očima, a skoro se mi to povedlo, dostal jsem se na vzdálenost tak 20 m od zadního kola posledního jezdce ve skupince, to už tam prostě skoro bylo, jenže mezitím jsme se převalilo přes horizont, skupinka zrychlila, naopak já začal bojovat s protivětrem a bylo to v háji, už jsem je pak neviděl. Tím pokusem jsem se navíc ocitl dost daleko před tou mou původní skupinou, čekal na nás přejezd na Klíny, pak sjezd do Litvínova a hned zase dlouhý výjezd přes Křižatky na Mníšek, tak jsem se celkem logicky rozhodl na nikoho nečekat a vrhnout se do toho sám, jak to půjde. A ono to šlo, sice už jsem nikoho nedojel, ale mně také ne (s jedinou výjimkou nějakého borce s lepší výkonností, co měl asi defekt a převalil se okolo mě celkem suverénně), takže pozici jsem už udržel, ale zase jsem půlku závodu jel úplně na samotku. V závěru ještě do průběhu závodu výrazně promluvilo počasí, ráno to vypadalo dobře, bylo teplo a předpověď vypadala, že by pršet mohlo, ale spíš ani nemuselo, tak jsem vyrazil (ostatně jako většina) jen v krátký-krátký, ale teď, jak jsem se přibližoval do posledního úseku (kopec z Nové Vsi na Lesnou), tak cílová Lesná byla celá zahalena v zlověstném černém mraku, ze kterého se ozývalo hřmění a začínal se zvedat vítr, takže tady v nezmoknutí už mohl věřit jen naprostý snílek a bezbřehý optimista. To já nejsem, a tak jsem taky po zásluze na posledních asi pěti kilometrech totálně prochcal. Ke konci už to bylo doslova bičování gejzíry vody shora, nahoře je taková odkrytá náhorní louka, tam to práskalo zleva zprava, to už jsem se i trochu bál, po silnici se valil potok vody, pak po odbočení z průjezdné silnice na silničku na Lesnou už se místy valila dolů řeka s blátem a šlo to už i nad ráfky, tak to byl celkem očistec. Těsně před cílem jsem ještě předjel jednoho promáčeného, a šel se rychle usušit do stanu. V cíli jsem pak zjistil, že sice telefon jsem si prozřetelně do igelitového pytlíku stačil dát a ten tedy ten chcanec přežil bez úhony, ale peněženku už ne, je to taková látková zelená potvora, a ona pustila barvu a obarvila mi všechny bankovky uvnitř na zeleno (musel pak s nimi na výměnu do banky). Nakonec jsem to dal v čase těsně pod tři hodiny (2:58:56 h, 24,2 km/h), umístění absolutně 120. ze 155, v rámci staršího balíku UAC pak 26. z 36, no ale projel jsem se a cestou zpět už po dešti ještě sebral jednu novou vesničku – Hora Svaté Kateřiny.

Zvítězil Ladislav Fabišovský  (SWEEP Ultimate Sport) v čase 2:09:12 h (33,4 km/h) před svým týmovým kolegou Ondřejem Pávkem a Tomášem Kotrlíkem (LAWI STARS – GIANT). Společníka mi cestou v autě dělal Pavel Liška z CKKV, ten zajel velmi pěkně za 2:38:30 h (94./155 a 20./36 UAC).

16.6.2018, Krakonošův cyklomaraton, 149 km, Trutnov
… Krakonošův cyklomaraton mám rád, navíc letos po dlouhé době se zúčastnil i někdo ze sokolů – dorazil Michal. Ubytko jsme měli i s rodinkama u Ester na Červenokostelecké boudě nad Velkou Úpou, ráno stačilo sjet dolů do Úpy a do Trutnova to pak bylo stále lehce z kopce, tak to jsme si příjemně roztočili nohy. Na startu jsme stáli docela vzadu, byl to hodně dlouhý had, snažili jsme se s Michalem jet u sebe, ale druhej kruhák jel Michal zleva, mě to přišlo, že to bude z rychlejší zprava, tak jsem to tam poslal a pak už jsem Michala neviděl, ale myslel jsem si, že jsem před ním. Cestou na Lampertice jsem se propracoval do takové větší skupinky, kde byl i Michal Stránský, ale brzy se začalo ukazovat, že zatímco on je tam zabudovaný pěkně a v pohodě se veze, tak na mě je to už trochu moc vysoké tempo, na každém horizontu jsem to měl tak tak a zkrátka jsem se necítil moc komfortně. To se ukázalo hned na začátku stoupání na Pomezky, kde jsem poměrně brzy ze skupiny odpadl, dost lidí mě předjelo (včetně třeba Davida Marka na krátké trase), ale pak jsem se přece trochu aklimatizoval, chytil se nějaké menší skupinky a drápal se vzhůru už celkem srdnatě. Asi kilometr před vrcholem jsem pak začal mít zdání, že před sebou vidím sokolský dres a skutečně, byl to Michal, kterého tedy kruhák v Trutnově katapultoval někam daleko přede mě, a ne za mně, jak jsem si celou dobu myslel. K Michalovi se sice přibližuji (pak se dovídám, že si zde musel nutně odskočit do lesa na velkou, jinak bych ho třeba ani nedojel), ale před horizontem už nestihnu jej dojet, on pak staví na prvním bufetu, já jenom projíždím, tak se tím dostávám před něj, ale jen na chvilku, resp. jen na sjezd do údolí Úpy a lehce relaxační pasáži na přiblížení do Pece. Tam mi nastavuje zrcadlo obávané stoupání na Pražskou boudu. Většina lidí, se kterými jsem sem přijel, mi tu odjíždí, převod 39-28 není optimální, ale lehčí nemám, tak to v nejprudších místech motám ze strany na stranu, dopředná rychlost je sice o něco nižší, ale psychicky to docela pomáhá, není to takové to krutě silové lámání. Po nejprudší úvodní pasáži při výjezdu z lesa mě dojíždí Michal, jede mu na to novém kole Willier Cento pěkně a s kompaktem mi brzo ukazuje záda z uctivé vzdálenosti. Ale zůstávám v klidu, rodinky se nám vydaly fandit nahoru na Pražskou, tak je jasné, že se tam oba chvíli zdržíme a pokračovat budeme spolu. A skutečně, u boudy Na Lučinách nás začínají hlasitě povzbuzovat naši fanoušci, na boudě je několik rodinek z naší skupiny, tak je to špalír skoro jak někde na Tour. Nejvíc na mě řve asi Klára, ale je to fajn, donutí mě to zvednout zadek a ve finální fázi stoupání ještě trochu zrychlit. Nahoře je bufet, největší stoupání dne je za námi, teď už to půjde, je tu i Michal a po chvíli vyrážíme již společně vstříc dalším kilometrům. Postupně začínám trochu přebírat aktivitu, zapracujeme se do takové celkem rozumné skupinky, ve které se mi přežívá celkem fajn. Přejedeme Strážné a brdky do Lánova, následuje přejezd do Čisté a začíná poslední velké stoupání na Hoffmanky. Naše skupinka se trhá, Michal zůstává o něco zpět, mně naopak se daří držet v popředí a zuby nehty se držím prvních tří – trochu se to potrhá a zůstávám na třetí figuře asi 100m zpět za první dvojičkou, pak mě předjede ještě jeden a dojede si dopředu, ale ve druhé polovině kopce zabojuju i já, dotáhnu se k nim a společně pak na horizontu dojedeme ještě další čtveřičku s jednou holkou (myslím Zuzana Boháčová od Starka, nakonec 4. žena v celkovém pořadí). Sjezd přes Jánky mám najetý, fakt se tam nikde nemusí brzdit (pokud se do toho nepřimotají auta), a ve dvojici se tak dostáváme poměrně daleko před ostatní, ve Svobodě se to ale zase sjíždí a v Mladých Bukách dorazí zezadu ještě další skupinka, ve které je i Michal, tak jsme zase spolu. Na dlouhé rovince k Trutnovu ještě dojedeme pár lidí, vpředu pracuje několik tempařů velice statečně, po odbočce na Peklo dojedeme dokonce ještě asi dalších deset lidí a je nás tu odhadem tak 25 kusů, možná i víc, zkrátka téměř nepočítaně. Dojezd do Trutnova tak je celkem v pohodě, poprvé za celou dobu mě tady dokonce ani nechytají křeče do lýtek, tak do finále spřádám plány, že bych do finálního kopečku z Volanova zkusil odjet, protože ve spurtu velké skupiny asi nebudu míc moc šancí. Michalovi už se ale do další akce nechce, tak se zkouším domluvit s dalším známým Tomášem Švihálkem, se kterým jsem dojížděl letošní Doksy a loni tady vlastně taky, ale také se moc netváří, tak to nakonec nechávám osudu. Nakonec se i bez mého aktivního přičinění v druhé fázi kopce zrychlí, tak si jen hlídám, abych zůstal vpředu, což se mi daří. Do finálního sjezdu k cíli najíždím na druhé figuře, ale Tomáš mě ještě před cílovou rovinkou předjede, tak nakonec třetí místo z té poměrně početné smečky, což celkem beru. Nakonec těch nějakých 149 km dávám v čase 5:11:02 h (28,7 km/h), což je sice trochu zklamání, že to nebylo pod pět hodin, ale trasa prý byla delší než loni, tak se to tak musí brát. Co do umístění mi to vyšlo na rovnou 200. příčku z 340, Michal skončil kousek za mnou na 206. místě. Suma sumárum celkem podařený závod, zpočátku možná zbytečně vzadu, ale zase jsem pak vydržel pěkně v tempu až do posledních metrů, tak celkem spokojenost (průměrné tepy 168, maximální 190, takže žádná flákačka). Zvítězil Vojtěch Jonáš (LAWI STARS-GIANT) v čase 4:02:49 h (36,8 km/h) před Michalem Kollertem a Robertem Petzoldem (Petz Racing). V tombole jsem pak ještě vyhrál víkendový pobyt v Trutnově zdarma, tak to také potěšilo (přitom se losovalo snad jen deset nebo patnáct cen). S Michalem jsme se pak po cílovém jídle a relaxu vydali na cestu zpět, nakonec nechybělo moc do 200 km, lákalo mě to protáhnout si to ještě do Pece a zpět, což by stačilo, ale drahé polovičky už se po nás sháněli na večeři, tak jsme to nakonec zapíchli dole v Úpě a nahoru nám ještě pomohl Míra Stopka, že nás vzal autem, tak jsme se poslední asi tři kilometry nemuseli krvit do kopce, ale denní nájezd tak zůstal na „jen 190,5 km (nakonec i tak druhý nejvyšší nájezd v sezóně).

11.8.2018, Krušnoton, cyklomaraton, 185 km, Teplice
… s Krušnotonem jsem letos v plánech moc nepočítal, neboť jsem už dlouho dopředu věděl, že v týdnu před budeme na dovolené v Českosaském Švýcarsku. Měli jsme se vracet až v sobotu, ale nakonec jsme jeli už v pátek, tak jsem mohl na závod přece jen vyrazit. Bohužel v závěru dovolené jsem chytil nějakou střevní virózu (klidně i 7x za den na záchod) a nedovedl jsem si nějak představit, jak v tomto stavu mohu objet nějakých sedm hodin na kole. Ještě ráno v Praze před odjezdem jsem byl 3x na oné místnůstce a říkal si, že to je předem ztracený, pak v Teplicích na parkovišti jsem opatrně snědl aspoň banán a čekal, co to udělá. Před závodem jsem si tedy v myšlenkách místo toho, jak kde zkusím zabojovat a nedej bože třeba i nastoupit, spíše vytipovával místa na trase, kde je hodně stromů a kde by si šlo dobře odskočit. No nebudu napínat, zpočátku to moc dobře nevypadalo a podle toho ten začátek byl z mojí strany takový … no prostě lehce zadržený, rozhodně jsem se nikam moc necpal, ale postupem doby se dá říci, že se mi jelo čím dál lépe, a nakonec i to Středohoří jsem tentokrát přejel docela v pohodě. Hlavní komplikací nakonec bylo počasí, na Cínovci přišla bouřka s kroupama, které hlavně ve sjezdu do Dubí celkem potrápily, ale zase na druhou stranu stačilo vydržet ty rány do hlavy ve zhruba 50 km/h a předjel jsem za jeden sjezd bez šlapání tak 25 lidí, kteří se odvážilo odhadem nejvýš 25 km/h. Dole to trochu polevilo, ale kraťasy jsem měl na stehnech jako balóny, jak byly plné vody. Zase dobrá zpráva je, že ta guma na konci nohavic opravdu celkem dobře těsní. Při výjezdu z Hrobu na Mikulov to začalo nad hlavou práskat znovu, sice hlavní část bouřky šla nakonec trochu bokem, ale spustil se takový ceďák, že nebylo vidět téměř na krok. Voda se valila po zádech do kalhot, o závodění to moc nebylo, ale celkem dobrá zkouška morálky. Pobavil mě aspoň jeden apokalyptický výjev, kdy v malé prosklené autobusové zastávce bylo narváno snad pět chlapů i s kolama. No co, už jsem se tam nevešel, zabalit už v tuto chvíli taky nešlo, jakmile bych zastavil takhle totálně zlitej, bylo by za chvíli zimou po mně, takže nejlepší řešení bylo jet dál. A kupodivu bouřka za chvíli zmizela někde na východě, vysvitlo sluníčko a zase bylo dobře, přes Litvínov jsem se svezl ve skupině s Kolíkáčem, která na dlouhé trase už dokončovala druhý průjezd a v Lomu byli tak rozparádění, že zapomněli odbočit doprava do Středohoří a museli se kousek vracet, Dlouhá Louka tentokrát ani moc nebolela a posunul jsem se tam o pár míst dopředu (dolu do druhé serpentiny mě ještě přijela povzbudit Klára), potom se postupně utvořila taková celkem rozumná skupinka, počkali jsme na sebe i na bufetu a pokračovali společně do Litvínova a dál do Středohoří, cestou jsme ještě dost lidí dojeli, např. Edu Pinkavu, byl tu i Martin Šuranyi z CFC Kladno, a cesta ubíhala celkem svižně, místy až moc, tyhle rychlé přejezdy do Středohoří mi po těch horských kopcích nedělají nikdy dobře. Na bufetu v Mirošovicích naštěstí delší pauza, palačinky, hned je lepší nálada. Vyjíždím ve dvojici s Martinem, přidá se k nám Eda a ještě jeden hnedle kousek před Štěpánovem. Ve stojce na Lukov nám odjíždí Eda, tak to je škoda, s ním bych to rád dojel až do cíle, ale nedá se nic dělat. Sjezd do Milešova, tady býval poslední kopec, ale letošní trasa nás odvádí na Černice, kde je těch stojek hned několik, pak poměrně nepřehledný sjezd do obce Lelov a zase nahoru na Bořislav, dolů po státovce I/8 a pak ještě pěkná stojka na Nechválíce, suma sumárum za odměnu ten dojezd letos rozhodně nebyl, to jindy přes Kostomlaty to je jiné kafe. Navíc foukalo to od Teplic dost proti, za mnou jsem viděl dvojičku v dohledu, ale říkal jsem si, že to zkusím nějak urvat až do cíle, což se mi nakonec povedlo, na Nechvalice jsem předjel ještě dva z krátké, ale ten finální dojezd proti větru a stále lehce do kopce byl už dost na morál, v jednu chvíli jsem se dokonce přistihl, jak křičím na kruháku na hlídku státní Policie: „Jak ještě daleko, ty vole?!, ale odpovídali mi s úsměvem, že už jen kousek. Těsně před cílem ještě jsem zdolal ještě jednoho Němce ze stejné trasy, a měl jsem to za sebou:

Výsledný čas 7:12:42 h (25,95 km/h) mně moc nepotěšil, přes sedm hodin je zkrátka moc, ale trasa byla delší, v závěru určitě náročnější (pomalejší), a hlavně vzhledem k těm problémům, co jsem měl před startem, jsem byl nakonec rád, že jsem to objel ještě takhle celkem slušně a po většinu doby ve správném závodním režimu a náladě. V celkovém pořadí vládli Němci, zvítězil Christian Kreuchler (BKK Mobil Oil Cycling) v čase 5:15:20,4 h o 1:19 min před loňským (a celkově několikanásobným) vítězem Robertem Petzoldem (Petz Racing) a o 5:01 min naším Václavem Nežerkou (LAWI Stars – GIANT), mně patřilo v absolutním pořadí 153. místo z celkem 282 startujících. Jinak naše sokolské barvy zde reprezentoval ještě Tomáš Holkup (nikdy jsme se do té doby neviděli, ale poznali jsme se bezpečně podle dresu v cíli), a to dokonce na královské 250 km trase, zajel moc pěkný čas 9:09:08,7 h, obsadil 69. místo z celkem 203 lidí na startu a nechal za sebou spoustu mně známých jmen, která dojíždí zpravidla dost přede mnou, tak gratulace!

18.8.2018, Časovka do vrchu Lipence, UAC, Lipence
… krátce po Krušnotonu jsem zaznamenal závadu v podobě prasklého držáku přesmykače na své jednici (už podruhé za dobu jeho provozu), takže časovku v Lipencích jsem absolvoval na své dvojce, která se ukázala jako celkem rychlý stroj, který nijak významně nezaostává. Odstartoval jsem na malou placku a docela to šlo, aspoň jsem se pak nikde nemusel zdržovat řazením vpředu, pocitově se mi jelo docela dobře, dosažený čas 6:46,0 min (20,3 km/h) byl lepší než loni (7:03,3 min) a horší než v roce 2015 (6:27,7 min) – mohlo to být lepší, ale asi už musím být rád, že to bylo aspoň pod těch 7 min. V celkovém pořadí mi patřilo 43. místo z 63 startujících, v kategorii jsem byl 13. z 15, což už tak pěkně nevypadá, ale beru to tak, že holt prostě přijeli zrovna ti lepší z mých vrstevníků místo těch, které bych třeba porazil. Zvítězil Tomáš Kotrlík (LAWI STARS – GIANT) v čase 5:08,6 in (26,8 km/h) před svým týmovým kolegou Petrem Mirovským a Milanem Millerem (Tama Královice). A na závěr ještě trochu srovnání a pohledu do historie.

25.8.2018, Author Král Šumavy, cyklomaraton, 185 km, Klatovy
… na konci léta tradičně do Klatov na Krále, sice už to není klasický hromaďák, ale koneckonců je to zase něco jinýho, a mně toto pojetí volné vyjížďky se čtyřmi měřenými úseky celkem vyhovuje. Duratec byl stále bez přesmykače, takže jsem vzal zavděk opět svou dvojkou TREK 1500 z roku 2003, a musím říci, že jsem byl mile překvapen, jak to jelo. Na stejných segmentech jako loni jsem dosahoval lepších časů, a to prosím ne o sekundy, ale mnohdy o celé minuty a prakticky vše ve svých osobních rekordech, což mi přišlo trochu divné, ale asi mi to prostě sedlo, aneb měl jsem svůj den a jelo mi to, viz mé dosažené časy v jednotlivých erzetách:

MÚ1 0:22:51 h, loni 0:24:11 h (Divišovice-Suché Studánky)
MÚ2 0:26:44 h , loni 0:29:09 h, předloni 0:30:12 h (Lazny-Javorník)
MÚ3 0:36:09 h, loni 0:39:06 h, předloni 0:38:05 h (Svojše-Zhůří)
MÚ4 0:08:50 h, loni 0:08:58 h, předloni 0:09:30 h (Vysoký hřbet-Stará Huť)

V součtu měřených úseků to pak dělalo 1:34:35 h (loni na stejné trase 1:41:26 h), což stačilo na 22. místo z 58 absolutně a 13. z 25 v kategorii. Za mě spokojenost, většinu trasy jsem absolvoval s kamarádem Standou Hnízdilem z CK Záluží, tak jsme mimo měřené segmenty docela pokecali a bylo to prostě fajn. Jen mě zpětně trochu mrzí, že v závěru jsem z „objektivních důvodů nedotáhl celkový denní nájezd přes 200 km, ale zastavil se na 194,2 km, tož škoda, bylo to blízko (i tak nejvíc v sezoně), tak snad příště.

Celkově zvítězil Jan Beneš (Symbio+ CE.Energy) časem 1:15:10 h před Josefem Vejvodou (Sparta Praha) a Petrem Novotným (Agro Kolín).