Kolem Posázaví, 99 km (UAC/SAL), aneb za krásami Středního Posázaví

Trochu s odstupem po dovolené a se ještě krátce vrátím k letošnímu Kolem Posázaví, dalšího seriálu UAC opět spojeného s Mistrovstvím železničářů a letos i Masters. Počasí vyšlo tentokrát na jedničku, žádné velké vedro a hlavně bez deště, zkrátka tak akorát, takže na prezentaci jsem v neděli 31.7.2022 vyrazil hezky rovnou na kole, však to mám do Ondřejova jen nějakých 8 km. Vzal jsem radši ještě dvojku kolo (jednice ještě nebyla po opravě úplně naladěná), takže jsem se na startu na kole s bovdeny vedenými ještě z pák přímo venkem pěkně vyjímal, ale jinak to kolo jezdí pořád dobře, řadí dokonce řekl bych i lépe než jednice s bovdeny pod omotávkou, devět pastorků vzadu také stačí, tak co.

Po startu z Hradce se hned jede do kopce celkem ostře jako vždy, start do první zatáčky se mi celkem povedl, ale v další části kopce už jsem se cítil být poněkud zahlcen a jen se snažil udržet v kontaktu s nějakou skupinou, což se tedy s vypětím všech sil podařilo, ale ta úplně čelní už to samozřejmě nebyla. Sotva jsem se stačil trochu vydýchat, byly tu Oplany, ani jsem si nestačil dojet někam víc dopředu, jezdec přede mnou si dole v zatáčce celkem dost přibrzdil, no a bylo odpojeno, na horizont k hájovně už jsem to nedojel, naštěstí pak ale ve sjezdu jsem něco stáhl a v Komorcích  jsem byl zpět. Za Komorci v lese čerstvě vyfrézované pásy asfaltu, měl jsem štěstí a vždy se mi podařilo zůstat v té části na původním asfaltu, tedy nahoře, zhruba tak polovina lidí to ale brala pěkně po dně, naštěstí se to snad obešlo bez defektů. Skupina to byla docela velká, tak 15+, ze známých je tu Tomáš Bartoš (371, H.I.C.) a Milan Beránek (312, Varta Sokol Králův Dvůr), také dost příchozích a docela i dost holek, ale nějak nemám čas se moc koukat kolem. Z Benátek se zase trochu přitopí a mám stále co dělat, abych nezůstal někde odpojený. Ve sjezdu z Úžic do Talmberka se posunu na nějakou třetí čtvrtou pozici a kopec tak zahajuji celkem zpředu, naštěstí se nějaká úplná vražda nejede, takže se sice proseju dozadu, ale podaří se mi skupinu udržet, což jsem dole ani úplně nečekal, že by se mohlo povést. Do Ratají tedy stále ve velké skupině, ale poměrně vzadu, po technickém průjezdu z kostek do odbočky a následně po hodně rozbitém asfaltu do tunýlku pod trať se nikam moc neposunu, za podjezdem už je to hodně natažené a mně nějak přechází chuť si to dotahovat, no popravdě řečeno už na to nemám, tak přecházím na taktiku eliminace ztrát – jet si svoje tempo a doufat, že v další části kopce trochu něco sjedu nebo aspoň dojedu nějaké jiné odpadlé jezdce. To se celkem daří, ještě do Ježovic tak tři lidi předjedu, nikdo ani nezaloví, zřejmě si to pěkně práskli před malou chvíli a teď už nemají z čeho brát, to ta moje taktika vychází oproti nim lépe a i když tedy jsem ze skupiny pryč, stále mohu jet tempo a sbírat aspoň odpadlíky. Před horizontem seberu dva příchozí a kousek před námi je ještě jedna dvojička, tak ještě trochu přišlápnout, ať jsme u nich … no vida a je to Tomáš Bartoš s jednou holčinou (myslím, že Pavlína Schäferová, 327), tak to je celkem dobrá společnost.

V horizontech nad Šternberk se to ale hodně pomíchá, nejprve odpadne jeden příchozí, pak odjede Tomáš, holčina zůstává také zpět a já s druhým příchozím to jistíme tak nějak uprostřed, ve sjezdu se trochu přiblížíme k Tomášovi, který se zároveň přiblížil k další skupině asi pěti lidí, za mostem jsme pohromadě, ale moc dlouho mi to nevydrží, protože výjezd okolo hradu je na mě zu viel, tempu skupiny nestačím a musím zase hned přejít do módu eliminace ztrát. Poprvé dnes na mě čeká sólo jízda, ve sjezdu k Blanici ani nestačím dát gel, je to tu dost technické a je třeba mít ruce téměř stále na řidítkách, takže jej sosám až těsně za mostkem na začátku asi největšího stoupání dne na Radonice a Zdebuzeves – stoupání největší co do délky a převýšení, ale s častými změnami sklonu a nijak závratně prudké a tedy mně celkem vyhovující. Stejně jako loni jej jedu bohužel sám, ale úplně bez kontaktu to není, kousek nad sebou občas zahlédnu dvojičku a přijde mi, že v mírnějších pasážích se možná i lehce přibližuji, naopak v prudších asi trochu ztrácím, nicméně jisté šance vkládám ještě do dlouhého sjezdu k řece u Kácova, že bych v něm mohl něco sjet. A skutečně, něco jsem stáhl, do kontaktu ještě sice něco málo chybí, ale na začátku stoupání už mám dvojičku na dosah a je to Tomáš (371) s Vencou Zimmelem maskovaným jako příchozím (768, Dexter Cycling), tak to jsem celkem potěšen. Tomáš mi na letos Krakonoši ujel o parník a nyní jsem s ním, no však taky ale říkal před startem, že je po dovolené, kde jenom chodil a nejezdil, tak to asi taky hraje svou roli. Ve výjezdu přebírám taktovku, v nejprudší části jde sice Tomáš dopředu, ale vzápětí skoro zastavuje a stěžuje si na křeče, za chvíli je pak zase zpět, a to se pak opakuje ještě několikrát, ale je to bojovník a ujet si nás nenechá. Před Zbizuby se otáčím a vidím dva jezdce nedaleko za námi, jeden nás poměrně záhy dojíždí, chvilku se sveze a když na něj vyjde špice, tak za to vezme a my tři po sobě jen koukáme, co to jako bylo, ale jet se za ním nikomu nechce, což se ani nedivím, stejně je to jen nějaký bláznivý příchozí anebo bláznivý Železničář. Dál tedy opět ve třech, tahá hodně Tomáš, my s Vencou se protočíme spíš jen sporadicky a když odbočíme na rozbitou cestu směr Rataje, tak už skoro vůbec, tady mi to nikdy nejede, kolo pod zadkem šíleně poskakuje, každý rok doufám, že by to tu konečně mohli vyspravit a zase nic, nicméně kontakt neztrácím a do Ratají najíždíme ve třech hezky pospolu, já po sjezdu dokonce z první pozice. Dole se snažím využívat asfaltových záplat, abych nemusel moc na kostky, ale v další části už to jinak nejde a musí se drncat, Tomáš jde dopředu, já s Vencou střídavě za ním, někde nad náměstím dojíždíme toho příchozího, co nám za Zbizuby odjel, vypadá, že má celkem dost a ani nezaloví, tak to moc nechápu, proč se s námi radši chvíli nesvezl a neorazil, no ale to je nakonec jeho věc. Ke svému nemilému překvapení zjišťuji, že se mi řidítka pootočila v představci a páky mám teď hodně dole a vpředu, zatímco oblouky hodně u sebe a nahoře, no ale co už, to je asi jediná nevýhoda té mé starší silničky TREK 1500 z roku 2003, že má na představci jen dva šrouby a při nějaké větší ráně, kterých na proběhlém přiblížení se k Ratajím bylo nespočet, se to prostě občas někdy protočí, trochu podezřívám i samotný přejezd těsně pod kopcem, no ale je to jedno, teď je to prostě tak a musí se s tím už nějak dojet.

Na toužebně očekávaném konci dlážděného úseku k nám zezadu poměrně nečekaně přiletí Pavel Dubitzský (337, PCK Louda), což byl tedy asi ten druhý jezdec, co jsem zahlédl prve za námi, a hned se žene dál a předjíždí i Tomáše, my se nakonec dokážeme poskládat nějak za něj a na horizont jedeme společně, ve sjezdu do Talmberka se snažím trochu orazit, takže se ani necpu dopředu, údolím k Sázavě projedeme celkem na pohodu a je tu další kopec na Nechybu. Pavel si hned v nejnižším bodě ještě dole u řeky najede dopředu a jede si svoje tempo, to znamená, že nám nemilosrdně ukazuje záda, my zbylí tři už to máme mezi sebou nacvičené, takže se držíme pospolu, Tomáš v serpentinách zase odpadne kvůli křeči, ale nahoře tam zase je, tak to jsme zvládli ještě se ctí. Přes Benátky a Komorce zpět v protisměru, odkud jsme dopoledne přijeli, fréza ve třech už by měla být v pohodě, ale té první si kvůli ostrému střídání světla a stínu na první pozici vůbec nevšimnu, zareaguji na poslední chvíli a já se sice ještě vyhnu a udržím nahoře, ale ty dva za mnou pošlu dolů do díry, to se moc nepovedlo, ale naštěstí to zvládli a u těch dalších si už dávám bacha. Letos se nejede přes Vlkančice kvůli tomu, že je celá rozkopaná Stříbrná Skalice, a jedeme tedy objížďkou přes Výžerky, Nučice a Konojedy. Jedeme už celkem v klidu, hlavní cíl je dojet, v kopcích se začínám cítit asi nejsilněji a Konojedy tak jedu povětšinou z první pozice, abych co nejrychleji dotáhl jezdce v dresu CFC Kladno (Milan Štanc, 342), co se objevil kus před námi. To se ale podaří nakonec až po sjezdu přes vesnici v následujícím táhlém horizontu, kde mě předjede Tomáš, tak jedu za ním a když se na horizontu ohlédnu, tak za námi není ani Milan, ale ani Venca, což mě docela překvapilo. Pokračujeme tedy ve dvou rozbitým sjezdem do Hradce a dále ne o moc lepší silnicí na kraj Stříbrné Skalice z druhé strany, než se přijíždí obvykle, tady to chce hlavně nevymést nějakou díru a nedefektit, což se povedlo. Do finálního kopce přes Hradové Střímelice k Ondřejovu ještě najíždí první Tomáš, ale hned u prvního přizvednutí se se mnou loučí s tím, že už má pro dnešek dost, a skutečně zůstává hned celkem výrazně a už definitivně zpět. Kus před sebou na táhlé stoupající rovince zahlédnu ještě žlutý dres Pavla, ale toho je mi jasné, že už asi nedojedu, pokud na něj nepadne nějaká krize, pak jsou tam ještě nějací další dva jezdci, tak ty bych naopak zkusit mohl. Jede se mi v rámci možností relativně dobře, jak jsem sám, tak se nemusím úplně mačkat kvůli někomu dalšímu, křeče naštěstí nejsou, voda akorát tak na poslední dva hlty, tak aspoň nebudu zbytečně těžkej do úplného závěru. Za Hradovejma ve výjezdu dojíždím tu dvojičku, ale jeden je bez čísla a druhý je modré číslo, tedy třetí balík nad 60 let na zkrácené trase a můj nepřímý soupeř. Stojka na náměstí v Ondřejově je nepříjemná a na kostkách, normálně tudy vůbec nejezdím a radši to beru přes legendární Kostelní Smrťák, ale jednou dvakrát za rok to holt musím kousnout.

Krátký oddech na průjezdu vesnicí z náměstí a je tu finále na hvězdárnu, kde předjíždím ještě dva lidi, ale jeden je z mladšího balíku a jeden příchozí, takže to už nehraje roli. Dojezd k bráně už je prakticky bez rezerv, v nádrži už moc nezbylo, což je na tomhle závodě ale takřka pravidlo. Mám to tedy za sebou, čas 3:34:17 h (průměr 27,6 km/h) je historicky poněkud nevypovídající, protože letos se v závěru hodně objížděla ta Skalice, nicméně na absolutní pořadí to je 75. místo ze 102 na startu druhého balíku, což už vypovídající docela je, ale tak to prostě je. Za sebe jsem spokojený, že jsem se celou dobu udržel v závodním módu a v závěru v úseku od Konojed ještě o pár míst poskočil kupředu, nikde jsem neskřečoval a jediný silniční UAC závod v mé „domovině“ jsem si tak celkem užil.

Odkaz na záznam Strava: https://www.strava.com/activities/7558724950