Klikovy vrchy aneb celkem ostrý křest nového stroje

Letošní Klikovy vrchy (77 km a něco přes 1 100 m převýšení) se za mě vyznačovaly dvěma hlavními rysy – jednak letos Kolbaba a spol. zařídili úplně luxusní ještě letní počasí na krátký-krátký, takže odpadlo klasické laborování s návleky, vestičkami a rukavicemi, no a mě naopak přibylo rozhodování, co si vzít na závod za stroj. Předchozí pátek jsem se konečně dostal k vytouženému stroji GIANT TCR ADVANCED PRO DISC 0 Di2 – a ačkoli jej mám zatím do garančky jen v jakémsi zajížděcím nastavení – například jsou tam bezduše zatím bez mlíka (kdybych se ještě rozhodl přejít zpět na duše), jen jeden provizorní košík na bidon (ještě jsem si nekoupil dva stejné, co by ladily) a ani jsem se ještě nestačil povrtat v nastavení elektronického řadicího systému Di2, takže původně jsem si ho na závod ještě brát ani nechtěl, jenže pak jsem si v pátek při tréninku zkusil zajet na čas Kostelní Smrťák tam u nás a při poctivém výkonu, ale ještě ne úplně na maximu, jsem si tam zvedl o 26 sekund svůj PR z roku 2009 (přitom poslední roky jsem tam byl rád i za jakýkoli čas pod 10), takže to mě přesvědčilo zkusit si nový stroj i na hromaďáku, i když defektu a nedostatku tekutin jen z jednoho bidonu jsem se tedy celkem obával. Jo a letos taky byly Klikáče mistrovský závod UAC, za který se rozdávaly vítězům jednotlivých kategorií mistrovské dresy, ale to mě pravda nemuselo zase až tak zajímat.

Ráno jsem kupodivu vyjel i včas (8:30), takže bylo dost času ještě na snídani na benzince, včasnou prezentaci, rozjetí a hlavně napití (když jedu jen na jednu lahev) a následné odlehčení, dokonce jsem si dovolil trochu zariskovat a na start (svého) druhého balíku do Brejlu přijel na okolo přes osadu Amalie a Myší díru pěkně odspodu. Zdravím se s Milanem Štancem (CFC Kladno), Davidem Markem (Agro Kolín) a naopak mě zdraví Míra Šťour (Doksy), který si přijel do svého domovského kraje zajet svůj první silniční hromaďák v životě, tak krátký pokec, sledování startu prvního balíku v 10:55, ťuknutí pěstmi a v 11:03 je řada i na nás. Tentokrát se s námi ti vpředu nijak nemazlej a jedou se hned od začátku pěkný kule, takže lapám po dechu, polykám andělíčky a stejně mi tam naskakuje díra a je úplně jedno, že sedlám nového závodního oře, prostě tady to bylo o fyzických silách naprosto bez skrupulí, to nešlo nijak okecat. Když se okolo převalí Milan a Míra, tak se ještě trochu skousnu a na hranici poblití dojíždím ke křižovatce, kdy ale stejně chytám další odlep a do skupinky přede mnou mě tak musí dotáhnout až David Marek. Nový Dům projíždíme ve čtyřech, střídáme tři, ale do horizontu k lesu nás ještě pár lidí dolítne, v lese okolo Pustovět naopak jednoho dva dojedeme my, takže dole ve Městečku je nás po sjezdu roztažených za sebou něco okolo deseti a začíná další a možná i největší atrakce dne – výjezd na Bukovou. Za přejezdem si ještě poměrně s přebytkem rychlosti vpředu shazuju na malou, abych to pak nelovil někde v tahu, ale Di2 Ultegra mě trochu vypeče a jak si po shození ještě tak o tři pastorky vzadu shodím, abych držel v nájezdu do kopce rychlost, tak na to zareaguje nějaká automatika a hodí mi to zpět na velkou, aby se jako nekřížil řetěz. Toho si ovšem v první chvíli samozřejmě vůbec nevšimnu a lámu kopec, jak se dá, někdo zůstává za mnou (Milan), většina však je tak nějak okolo nebo o kus dál přede mnou, takže je to výjezd doslova k pozvracení jako vždy, tepy letí až někam ke 190 a začínám se opět odebírat do jiného světa, kde není prostor na žádné zbytečné myšlenkové pochody. K té křižovatce na Kalubice, kde kopec konečně trochu povolí, je to zase o něco dál, než loni, dostávám se do jakéhosi transu způsobeného odkrvením mozku, který všechnu krev pumpuje do svalů, probere mě až pípání Garminu, který mi sděluje, ať okamžitě přeřadím dolu, tak se kouknu na displej a vidím, že mám zařazený převod 2-2, tedy vpředu velkou a vzadu druhý největší pastorek, což mi připadá v tu chvíli divné, když vím, že dole jsem to zcela vědomě shazoval a ještě si pamatuju, jak to spadlo dolů a jak jsem si vzadu odřazoval, ale až pak v cíli jsem zjistil, že Di2 umí zařídit takovouto kulišárnu, tak jsem to potom večer hned zkoušel nějak přenastavit v aplikaci a uvidíme. Jinak ale není samozřejmě čas moc řešit, co a jak, hlavní je šlapat a snažit se uviset ty okolo. Po nájezdu na silnici od Velké Bukové opět trochu odlep na Míru a spol., takže vlastně pořád do plnejch, potom zahlédnout Milana Beránka (Varta Králův Dvůr) s novým Colnagem ve škarpě, ale už na nohou (v tu chvíli jsem si myslel, že to byl jenom defekt, ale prý to byl pád), ale čas letí dál a co bylo před chvilkou, už je dávno pryč. Nějak se pospojujejme do skupiny cca 13 lidí a přes ty horizonty okolo Všetat jsou to pro mě zase docela muka, tady to není nic pro mě, pak ještě točíme nezvykle vpravo na Pavlíkov (letos objížďka cca 2 km), táhlý horizont za Panoším Újezdem, snažím se něco vypít, ale jen tak střídmě, aby mi 0,7 l bidon vydržel až do cíle, tak nějak už ani nereaguju na všechny ty odlepy a zrychlení tempa některých jezdců, když se dostanou na špic, to je stále stejná písnička vesměs mezi příchozími, ale vždy mě tam nakonec stejně někdo dotáhne zpátky. Na odbočce nad Slabcema trochu přetlačovaná s autem v protisměru a autobusem z vedlejší, ale nějak jsme se tam nakonec všichni poskládali, pak relativní oddech přes Hřebečníky a Týřovice, sjezd k Berounce, kde se to trochu natáhne, na mostě ještě stačím zahalekat na Míru „Hyň sa hukáže!“ a najíždíme do skryjského kopce. Tentokrát už to jedu na velkou celé vědomě, kazeta vzadu má opravdu široký rozsah 11-34, takže na nějaký třetí největší pastorek (27 zubů) se to ještě dá a do Skryjí to ještě nějak utočím (dojíždíme přitom např. Tomáše Pacovského), ale pak na výjezdu na rampě ze vsi už mi to opět trochu poodjede a skoro už se loučím, ale jak se to srovná, tak se ještě dotáhnu, i když visím už doslova na gumě a v dalším pokračování už zase odlep, to už se se skupinou s Mírou a spol. pomalu loučím (vysypalo se nás tam ale víc, takže úplně na samotku by to nebylo), v tom zase už podruhé v závodě pomůže David Marek zezadu, za kterým se dotáhnu na blízký kontakt, ale na rozdíl od něj zůstanu o 10 m za skupinou, a pak tedy ještě už sám dost dlouho bojuju, ale nakonec tam ještě dojedu, na horizontu pak opět teď už menší odlep, to ve sjezdu zalepím celkem bez potíží a ufff – stále jsem tam. Přes Broumy se jede už celkem poklidněji, tam to dávám, k Leontýnu už je to horší, trochu se to trhá, ale pak zase sjíždí, sjíždíme pětikopec do Zbečna, nad Újezdem kontroluji rychlost a těch 70 km/h tam přesně bylo, takže hurá – nejsme srabi! Je nás tak okolo 15 , z toho dvě holky – Pavlína Schäfferová (SK Favorit Bílina) a Michaela Fejková (Harfa Sport Team) a obě jedou moc pěkně, většinou se ve stoupáních pohybují obě přede mnou. Ve Zbečně přejíždíme most, pak ještě krátký klid před bouří a najíždíme do třetího velkého kopce od Berounky – na Písky. Dnes podruhé to vpředu shazuju dolů, aspoň na tu první půlku kopce a po očku sleduju, zda mi to automatika zase nějak neopraví, ale tentokrát ne, to je dobrý, horší naopak je, že tam vpředu na čele se nikdo zjevně nechce šetřit a hned odspodu se jede, což má na nás ostatní vliv vesměs selektivní. Vpředu odjíždí Tomáš Pacovský a další, naopak Míra jak doposud všechny kopce jezdil zepředu, tak se nyní dostává až za mě, já zkouším, co vydržím, nějakou dobu se držím skupinky čelních jezdců, ale ještě před narovnáním už se musím pustit, v placatější prostřední části nahazuji zpět velkou placku (řadí to fakt suprově, jen krátké ťuknutí do tlačítka a hned je to tam), dojede mě Pavlína, tak chvíli ve dvojici s ní, ale pak okolo nás projede Míra, který zdá se chytil druhý dech, tak se zase trháme a na horizont dojíždíme už poměrně v rozestupech. Sotva pár metrů před horizontem mě předjíždí zaváděcí auto třetího balíku a chvilku po něm Pepa Vejvoda (AC Sparta Praha) jako hodně odskočený vedoucí jezdec Éčka a za ním Petr Mašek (Varta Králův Dvůr) coby jezdec mého balíku z původní skupiny. Hbitě se snažím je hákovat a daří se, za chvilku dobereme ještě Míru Štohra a po chvíli ještě zezadu dojede David, naopak Pavlína už tam někde zůstala. Říkám Pepovi, že když můžu, tak pomůžu, akorát že momentálně už tedy spíš nemůžu, ale nějak se tam všichni točíme (až na Davida, který si jede svůj klasický 5 m odlep na konci skupinky) a myslím, že i Pepa je docela rád, že na to není úplně sám, i když ten má tak velký náskok, že už by to klidně dojel sám a bez držení! V Novém Domě ještě necháváme Pepu odjet, aby si mohl v klidu dojet svou triumfální jízdu pro vítězství a my se mu tam nemotali, no a my zbylí čtyři trochu zvolňujeme a střádáme zbytky sil a plány do finiše. Jedu na třetí pozici, první Petr, za ním Míra, za mnou David, a za odbočkou kousek za metou Cíl 1 km si všimnu, že Petr tam na kole něco loví, zkrátka se jeví nesoustředěně, za ním je Míra přeložený za jeho zadním kolem směrem ke škarpě, tak párkrát cvaknu pravým tlačítkem, Di2 to obratem shodí o dva tři pastorky dolů, vyjíždím si vlevo ke škarpě a dávám si jako kráva, o tom jsem tady vždycky snil, jenže dřív jsem místo toho většinou rychle shnil! No ale jednoduchý to není – na metě 500 m mě už opouští humor, na 200 m síly, a na metě 100 m už myslím, že se rozpadnu, nicméně občasný pohled dozadu přes rameno je uklidňující, nešli po mě a jsou stále docela daleko. Tak tady se výhody nového stroje (tuhý rám, lehká karbonová kola) asi uplatnily, jinak těžko říct, skoro si myslím, že bych v této skupině jel na Duratecu taky, a i když bych pak patrně odpadnul na Skryjích, tak ve výsledku by to znamenalo tak pět šet míst, což není kdo ví jaký rozdíl, ale svezení v kvalitní skupině až do Zbečna se počítá, takže asi jo, nebyly to úplně vyhozený peníze!

V celkovém pořadí druhého balíku je z toho letos 46. místo z celkem 75 na startu a 72 v cíli (2 DNF a 1 DNS), čas 2:22:24 h (průměr 32,4 km/h) je o více než 5 minut rychlejší, než loni, kdy přitom byla trasa asi o 2 km kratší, takže jo, na hanbu za předvedený výkon (průměr 171 bmp, max 187 bmp, čili v podstatě stále na 180, akorát ve sjezdech občas ke 160, odhadovaný průměrný výkon dle Stravy 247 W) určitě nemusím, k tomu na segmentech ve Skryjích i Pískách vesměs samá PR, takže odfláknutý to v žádném případě nebylo. Závod v krásném letním počasí jsem si s lehkým odstupem dá se říct užil, i s tím pitím to nakonec vyšlo akorát a poslední hlty vody jsem dopíjel až za cílovou čarou, zkrátka asi to vše vyšlo, jak mělo a hlavně, že bez pádu a defektu! Celkově ve druhém balíku zvítězil Martin Slaník (Lapierre Plzeň) v čase 2:02:03 h (průměr 37,8 km/h) o galusku před Filipem Šlajchrtem (KC Kolokrám), třetí místo bral s více než minutovým odstupem Mirek Horváth (AC Sparta Praha), který bral zároveň i mistrovský dres UAC (ti dva před ním byli mimo UAC). V cíli pokec se soupeři, gulášová polévka a dva birelly U Dobroty jen zasyčely, zatleskání vítězům při vyhlášení a další Klikáče jsou zase za námi. Velké díky do CFC Kladno za uspořádání této klasiky, bez které si snad už nejde silniční kalendář v polovině září ani představit!

Odkaz na záznam Strava: https://www.strava.com/activities/9866918890