Aktuální info z Andermattu

V pátek jsme vyrazili na prodloužený víkend do Švýcarska najet nějaké kilometry a nastoupat nějaké metry. Chvíli po půlnoci jsme dorazili do kempu a rychle usnout, abychom byli čerství na první vyjížďku.

Den 1

Vybrali jsme dle „studijního“ materiálu nejkratší a nejlehčí variantu se třemi průsmyky.

Všichni patřičně natěšení jsme rychle přistoupili pod Furka Pass a s jednou přestávkou se vysápli nahoru. Mladej Táďa naprosto roztpýlil naše poslední obavy, jak se bude tvářit na kopce, které v Polabí nenajdeme. 

Ba naopak některé z nás dost rozesmutnil, neboť nějak v pohodě dojel na průsmyk před námi. Po odpočinku a doplnění energie nám byl odměnou nádherný sjezd.

Ještě než začnu popisovat druhý průsmyk, tak je potřeba zmínit, že průměrná teplota při výjezdu na Furku byla přes 30°C.

Druhý kopec, který nás dnes čekal, byl Nufenen Pass od Ulrichenu. Jižní svah, bez vegetace, docela hodně do kopce. Celých 13 km. Největší problém byla ale teplota. Tak nějak pořád nad 40°C. Někteří jezdíme od potoka k potoku a jediným úkolem je se uchladit.

S mnoha pitnými přestávkami se téměř všichni dostáváme ve zdraví na vrchol. Téměř všichni znamená – až na Pihu, kterého chytly křeče a dostal se na vrchol stopem -:)

Hory jsou zrádné, to asi víme, ale že teplota skočí ze 43°C na 10°C během 15 minut a ještě začne vydatně pršet, to nás trochu zaskočilo. Nevadí, zajdeme tedy do restaurace, hodinu tak vydržíme, ale venku je pořád bouřka a pořád prší.
Vhodné sběrné autobusy nejezdí, a tak tedy dáváme rozhodnutí na sjezd v dešti. Alespoň ke slovu přijdou naše nové pláštěnky……
V Airolu už neprší a je zase přes 25°C. Vyrážíme lehce unaveni na poslední výzvu – Gottarda, na kterém jistě prší. Skupinu „A“ zachraňuje kamarád Mečoun, který zrovna kolem projížděl karavanem, zavolal, a dojel pro nás tak do půlky kopce. Lehce unaveni, ale plni dojmů, jíme, pijeme a plánujeme další den.

Den 2

Dle plánu volíme směr na Susten Pass – a dál uvidíme. Dnes se k nám, alespoň na první kopec, připojuje Mečoun. Trochu nás zarazil docela brutální sjezd před nástupem na první stoupání.

Defekty cestou dolů popisovat nebudu, ale náš postup byl tedy pomalejší. Dnes jsem bez budíku na kole (nějak mu ten déšť neudělal dobře…), a tak odhaduji , že jsme těch 18km vylámali s několika přestávkami asi za dvě hodiny. Další důležité poznání je, že Táďa už jezdí skoro s první skupinou…..

Na vrcholu se odpojuje Mečoun (dál pokračuje autem s rodinkou) a my docela rozumně vzdáváme asi nerozumný cíl (další dvě passa) a vracíme se stejnou cestou zpátky. 
Ten předlouhý sjezd po nádherném asfaltu – mňam , to byl zážitek – asi za odměnu. 

Trochu opláčeme poslední výjezd 11km přes 500 výškových metrů do Andermattu a dnes jsme alespoň vcelku brzo v kempu.   
Radim, zřejmě neukojen dnešní porcí 2000 nastoupaných metrů, ještě vyjel na OberalpPass -:) Prý nuda….

Na závěr malé poznání Křížáka. Nějak ty kopce jsou tady výrazně náročnější než v Itálii. A neví, čím to je. Zřejmě se mu nechce přijmout fakt, že lepší už to bylo.

Den 3

A dnes něco, z čeho bude mít hlavní sokol radost – dlouhý švih až na kaši.

Abychom něco najeli (koneckonců dlouhý švih je dlouhý švih) vyrazili jsme těsně po osmé hodině směrem na Gottard Pass. Po 10 km docela výživného stoupání jsme se spustili do Airola. Poslední pasáž je po kostkách, Radim si užil hledání své vyklepané a upadlé do trávy GPS… a poté jsme vyklesali asi 40 km směrem na Belinzonu do městečka Biasca. 

Nic zajímavé se neudálo, kromě smyku Mišáka v jedné ze zatáček. Sice musel lehce přifouknout zadní kolo, otázkou zůstává, zda měkké zadní kolo byla příčina či důsledek. V Biascu má opět zadní kolo měkké, takže měníme za novou duši. Mezitím nás sjíždí Radim, který nakonec našel i svou zdevastovanou GPS…. 

Z Biasca na nás čeká nejdelší stoupání,které tady je. Celkem asi 45 km a převýšení přes 1600 m. No docela jsme si hrábli – alespoň někteří. Cestou máme opět problémy s pitným režimem, takže často zastavujeme na doplnění tekutin.  

Po dvou hodinách a 30 minutách jsme všichni nahoře. (časové info od Křížáka, ale mě se nezdá, že bych to vyjel tak rychle…) Nezbytné foto , něco sníst, obléknout a šupem dolů.

Následuje opět dlouhý nádherný sjezd do Disentisu.

Dole máme natočeno 128 km a tak skupina „A“ pro jistotu volí návrat vláčkem – zubačkou.

Skupina „B“ si ještě přidala přejezd přes Oberalppass.

Jsme všichni zpátky v kempu, dáváme lehkou družbu s ostatními blázny cyklisty. Frantík, jedoucí z Vídně do Nice přes Alpy, radostně vypil jednu plzničku, pochlubil se, že dal Stelvio z Práta a šel spát. Ostatně my se k tomu chystáme též.

Den 4

Něco na vyjetí. Otázka je, co to bude ? Zřejmě Grimsel Pass a Furka Pass z druhé strany.

Jak jsme řekli, tak jsme udělali. V rámci úspory času jsme vyjeli na Furku autem a netradičně zahájili vyjížďku z kopce. Dnes jen dva „kratší“ kopce. Mnozí z nás už stěží přemlouvají nohy k práci, na Grimselu vjíždíme do hustého mraku. Dlouho tam neokouníme a pelášíme rychle zpátky a do kopce na Furku. 
Díky vědomí posledního kopce nástup střídá nástup. Nejprve díky rychlému svlékání odjíždí Mišák a drží se v čele celých 5 km. Ještě před kolejemi je sjet nejdříve Pihou, pak Táďou a nakonec i Křížákem. Radim nám dává zřejmě náskok…Hned v první serpentině za to bere Křížák s Mišákem a získávají mírný náskok. Na konci druhé serpentiny jsou sjeti Pihou s Táďou. Křížák opět rozjíždí nástup a všichni visí. V serpentině pod Belvederem kopec lehce přitvrdí a první odpadá Mišák. Křižák drží malý náskok před Táďou a trochu ztrácí Piha. Zezadu přijíždí Radim a pohodlně předjíždí marného Mišáka. U Belvederu Táďa smekne Křížáka a valí na vrchol. Táďa pak s Pihou dojedou na vrchol společně. Radim předjel Křižáka a už jen pohodlně dojíždí na vrchol a to se mu stalo osudným. Křížák ještě fotí a dojíždí ho tedy Mišák a společně nyní už v poklidu jedou na vrchol. V poklidu ale jen do doby, než Mišák zahlédl volně jedoucího Radima. Postupným zvyšováním rychlosti až na úrověň 40km/h dokázal Radima nečestně asi 5m před vrcholem skočit… Křížák to komentoval – tak ten Mišákův nástup jsem ani nezachytil a ani neuvisel….

Následovala střižba na tři prohry o auto směrem dolů. Po tuhém boji tuto výsadu získává Mišák, ostatní jedou na kole do kempu.

Data z cyklokomputeru.
Den 1 – po dešti přestalo počítadlo fungovat, takže chybí asi 6km a 400m výškových (zapoměl jsem kalibrovat výšku, takže připočítat cca 1100m a budou sedět i absolutní hodnoty)  
Den 2 – ani jsem ho nebral 
Den 3 – snad v pořádku skupina „A“
Den 4 – opět nutno připočíst 1100m -:)