Bělečské okruhy aneb hodně ostrá premiéra (UAC)

V prvních dvou okruzích jsem se s okruhem teprve seznamoval, takže u hřbitova v Bratronicích první zásek, následné bolestivé sjíždění hlavního pole, na odbočce v Nižboru a následně v zatáčce pod hlavním kopcem (Dřevíč) druhý zásek a rychlé loučení se s první skupinou. Na horizontu jsem z posledních zbytků sil dotáhl skupinku, která se postupně rozrostla na hezkých zhruba dvacet kousků (Kubajz, Kot, Klindera ad.) a bylo to moc hezké svezení. Ve druhém kole jsem zopakoval chybu z prvního a do velkého kopce najel příliš pomalu, takže mi to zase odskočilo a tentokrát dotažení do skupiny na horizontu bylo takřka na pokraji mdlob, ale podařilo se. Třetí kolo bylo z mého pohledu asi nejpovedenější, v kopci jsem se držel docela s přehledem a navíc jsme postupně sjeli Radka Procházku a následně ještě i Kolíkáče, takže přibyli do party další velmi dobří jezdci. Zajímavé bylo, že jsem měl pokaždé problémy na vrcholu stoupání při průjezdu Bělčí, kde už to bylo do kopce jen mírně, ale pokaždé se tady tak nějak divně zrychlilo a v magnetu za vesnicí jsem prakticky pokaždé dojížděl pěknou díru. Proč to tak bylo, to bych také rád věděl. Ve čtvrtém kole jsem v kopci opět trpěl, ale tělo poslouchalo, takže už z principu jsem si to odjet nechat nemohl a v pátém už to byla spíše vůle boží. Zpočátku sice trochu euforie, že už nás to čeká jen jednou a bude to za námi, sjezd byl docela na pohodu a dokonce jsem si dovolil trochu poškádlit Kolíkáče, který v předchozím kole v kopci hlásil, že v posledním kole se kopec jede na velkou pilu. Schválně jsem si tedy na začátku stoupání najel za něj a v momentě, kdy to shodil, tak jsem ihned zahlásil, že jsem to dobře viděl! 🙂 V kopci jsem se ve skupině ještě udržel, ale osudný se mi stal krátký horizont ke křižovatce na Sýkořice, kam jsem najížděl zrovna z prvního místa a po odstřídání v podstatě jen smutně koukal, jak za to někdo vzal a sil nazbyt už nebylo, takže mi to definitivně ujelo. Ale zase na druhou stranu pár jezdců už odpadlo předtím v hlavním kopci, tak aspoň něco. V úplném závěru jsem ještě zkoušel poškádlit jednoho také odpadnuvšího jezdce před sebou (Michael Somr), ten ale na mé plíživé přiblížení zareagoval včas a nedal mi šanci se s ním porvat trochu víc. Nakonec tedy čas 2:41:17 (průměr 35,19 km/h) a 38. místo z celkem 60 účastníků v AB. Připadá mi, že se ty závody jezdí čím dál rychleji a i když se v posledních letech zrychluji, na nějaký výrazný posun pořadím vzhůru to nestačí. Takže … co s tím?