Beskyd Tour aneb příliš brzký spurt?

Na letošní Beskyd tour jsem se těšil a trochu jsem doufal v první úspěch na velkém podniku. Bohužel asi chybělo trochu toho štěstíčka. Ale vezmu to popořádku. Vše se začalo rýsovat už víkend před tím. Měnící se teploty, ostrý vzduch klimatizace v práci vykonal své a začal jsem solidně kašlat a rýmička se také dostavila. V neděli 12.7. jsem ještě odjel časovku UACu v Kralovicích, kde jsem nevěřil v lepší umístění, ale tuším šestým místem v kategorii B jsem vzal při nemoci zavděk. Pokusil jsem se přes týden léčit co to dá, dokonce jsem vynechal úterní intervaly v kopci, nicméně stoprocentně jsem se necítil. Tím nechci omlouvat svůj výkon, nicméně ani na sebevědomí to nepřidalo. Ve čtvrtek večer volá Pavel, že má nemocnou dcerku a nejede, trochu jsem se obával zavolat Pihovi, neboť předpověď meterologů nevěštila nic příjemného (v Rakousku prý shrnovaly kroupy pluhy). Nakonec jsme v pátek odjeli s Pihou ve dvou.

Postavili jsme se na start krátké tratě původně 110km (zkráceno na nějakých 95km). Vše nakonec začlo probíhat velmi dobře, modrá obloha, 30° sice věštilo větší spotřebu pití, ale pořád lepší než kroupy a přívalové deště.

Za pět půl desáté vyjíždíme. Závod začal dost nervózně, každou chvíli to skřípělo. Já jsem musel dvakrát zastavit a vycvakávat z pedálu kvůli pádu přede mnou. Měl jsem obavy, že to do mě naroštuje zezadu, ale naštěstí se nenaplnily. Co bylo však nejhorší, že jsem se nemohl pořád nějak dostat do tempa, hodně to cukalo, tepovka lítala a já jsem si říkal, že takhle budu hotovej už pod Pustevnama. (Pozn.: To byl největší kopec na naší trati, kde jsem tušil, že se bude lámat chleba.) Kopec ve Štramberku přišel docela vhod, najel jsem do čela ve kterém jsem vydržel až nahoru a nervozních jezdců ze zadních řad ubylo. Potom to vcelku šlo až do Frenštátu. Zde se nasadilo strojové tempo v mírném stoupání až pod Pustevny. Bohužel již na začátku kopce tepovka vlítla těsně nad 180 a musel jsem z čelní skupiny vystoupit. Vydržel jsem tak nějak v druhé skupině a jel jsem tepovku kolem 177. To docela šlo a na závěr se nám podařilo ještě trochu zrychlit. Musím říct, že Brdský Švih jsem jel víc v pohodě a cítil jsem se lépe, forma byla asi lepší.

Na kopci jsem byli asi v patnácti a uháněli dolů, zde jsem trochu ve sjezdu ztrácel, ale naštěstí skupina neodjela. Dole se začlo krásně střídat a jelo to po hlavní silnici do Rožnova náramně. Na odbočce nás opustili jedinci co jeli dlouhou a zůstali jsme asi v osmi. Odjeto jsme měli asi 8 lidí, ale i při poměrně vysokém tempu jsme je neměli na dohled. Z Rožnova jsme začali stoupat na poslední kopec. Bidony skoro prázdné, trošku dehydrovaný jsem čekal, že to nebude nejlepší, ale docela to šlo. Nakonec jsem vyjížděl závěr stoupání jako první a na horizontu si vysloužil pet láhev vody od turisty, díky bohu. Vypil jsem pár loky asi půlku a podal ji dalším, kteří na tom byli podobně. To už zbývalo doslova pár kilometrů do cíle.

Závěrečné stoupání proti mírnému větru se jelo už spíše takticky, nikomu se nechtělo do úniku. Párkrát jsem si zkusil stoupnout, nohy sice byly dost tuhé, ale křeče nikde, tak snad ten nějaký spurt tam ještě bude. Jel jsem v zadní části skupiny po levé straně, abych měl přehled a byl připraven na případný nástup. Stále jsem čekal, kdo vyrazí a nervozity přibývalo. Projeli jsme kolem odbočky na chatu Koksař a zbývalo odhadem 800m. Stále nikdo nenastoupil. Začal jsem přemýšlet kdy a obával jsem se, že na posledních 300m by to mohla být loterie. A tak asi 500m před cílem jsem za to vzal na velký převodník, kolem čela skupiny jsem se prohnal relativně rychle a čekal jsem kolik lidí zachytí. Po 100m jsem si sedl a ohlédl: Tři za mnou se drželi a využívali mého závětří. Od ostatních vznikla už dostatečná mezera. Najednou další nástup a tito tři mě vzali. To už bylo asi 300m před cílem a jel jsem opravdu na plech. Nicméně jeden asi 50m před páskou vytuhnul a já se kolem něj ještě prosmýknul.

V této skupině jsem tedy skončil třetí a čekal jsem na výsledky, kolik v mé kategorii (30-40) jich bude přede mnou. Nakonec smolné číslo: 3, navíc jeden z té naší skupiny. Tak jsem ve spurtu přišel o pohár. Vzhledem ke stavu v jakém jsem se cítil to byl nakonec docela dobrý výsledek – 4.místo v kategorii a celkem 11. na kratší trati z celkového počtu 219 účastníků. Petr nakonec po několika opravách skončil na 197. místě.

Výsledky: http://www.beskydbike.cz/web/document/cms_library/328.pdf

Ostatní: http://www.beskydbike.cz/