BikeKemp Hartmanice

Od čtvrtka do neděle, to byly nádherné čtyři dny na horských kolech v Hartmanicích.

S juniorama a Danem jsme tam byli již od středy večera, a hned první den jsme si naložili směrem hrad Kašperk (zadem po žluté) a pak po červené „vrstevnici“ do Stachů. Zde jsme si museli přiznat, že zde byly i nesjízdné sjezdy. Krátké pozdravení s Madlou na ŠvP a šup nahoru skoro na Přilbu a pak přes Zhůří domů.

V pátek jsme potrénovali v okolí Běšin, naoko to měly být lehčí kopečky, ale nakonec 1300 m nastoupaných bylo velice slušných. Sjezd z Javoří, kde před třemi roky šel kůň s kládou, vloni voda, a letos my, stál fakt za to. 

Od pátku už také trénovala dospělácká část Laďa, Radim, Míňa, abychom v sobotu nastoupili ke společné vyjížďce. Dalo se očekávat a tipovat, zda nám chrti zvednou morálku, či je stáhneme do nižších úrovní my. Prvních 7 km a 400 m nastoupaných – docela slušný nástup na rozdýchání. Naštěstí na Haďáku jsme museli na Laďu a Radimem asi 10 minut čekat – to nečekal nikdo, ale zřejmě ohnutá patka kluky naštěstí pro nás zdržela. Tímto byl dán pak restaurační charakter výletu. Kunkovice se skalním ještě prosadit nepodařilo, ale Braníčkov již ano. A pak již jen návrat, abychom stihnuli hokej a večeři. Nové cesty, nová místa, většinou do kopce. Laďa s Tádou si ještě přidali, aby pořádně potrénovali.

Poslední den klasika – louka na Kašperky – takový test formy. Mám pocit, že rok od roku je strmější a strmější, pak Pěnivý potok a návratovka přes kamenný most a Babylon. Na poslední den, docela vyhecovaný výjezd na Zhůří a k mému překvapení zbyly i síly a morálka na spurtíky na horizonty směrem k Babylonu.  

Dan na silničce si také pěkně potrápil své tělo a odjížděl spokojen.