Blátivý víkend

1.6. v sobotu jsem jel pražský pohár. Před závodem jsem si jednou projel trať a z krásného umytého kola se stala zablácená koule. Těsně před startem mi táta poradil, ať se držím ve předu a v 2 kole mám postupně nastupovat. Ale závod se vyvinul úplně jinak. Hned po startu jsem byl na první pozici a to mi vydrželo až do cíle. Takže systém start-cíl. Po delším odpočinku se v 16:00 jel eliminátor, což byly sprinty. Po klasifikaci jsem byl úplně promočený, takže jsem ani nechtěl čekat na výsledky. Naštěstí zasáhl táta a přemluvil mě, že jsem se do 8 nejlepších vešel a měl pravdu. 8 nejlepších se rozdělilo na 2 skupiny po 4. Já dostal ty nejsilnější borce, takže jsem dojel 4. Boj o 5. místo jsme vzdali vzhledem k tomu, že jsem jel i čtvrtfinále v krátkém dresu a kalhotech a to stále pršelo! Teď už nás čekala jen klidná jízda domů a to mi věřte, jak jsem se těšil do postele. 





2.6. v neděli se jel 2. Český pohár v Praze, na který nikdy nezapomenu. Startoval jsem z 3 lajny. Hned po startu jsme sprintovali. No možná se tomu ani nedá říkat „sprintovali“, protože jsme v rozmáčeném podkladu jeli 10 km/h. Po prvním kole jsem byl 9, a to proto, že jsem za sucha v lehké zatáčce, ale za mokra těžké zatáčce spadnul a další 2 závodníci do mě vletěli. Ve 2 kole jsem byl rychlejší o 20 s. takže jsem se vyhoupl na krásné a tvrdě zablácené 7. místo z celkového počtu 49 závodníků. 





Vzhledem k tomu, že jezdím pouze 3 měsíce v roce, jinak hraju hokej, tak beru toto umístnění jako mé osobní vítězství. 

(beda)