Časovka do vrchu Řevnice (UAC) aneb vrchařská klasika
Startovalo se tradičně v Řevnicích u obchoďáku v půlminutových intervalech, ale bohužel jezdec přede mnou nedorazil na start včas (údajně to měla být dokonce žena – Natálie Dobrovodská, tak dvakrát škoda), takže jsem startoval s minutovou dírou na předchozího jezdce, což určitě nebylo ideální. Zkusil jsem odstartovat na 39-17 a už krátce po opuštění jsem pocítil onu toužebně očekávanou pálivou bolest ve svalech – při časovce věru nic divného. Držel jsem tempo na úrovni 190 tepů až do první zatáčky, kde se to zvedlo, a pak už si toho moc nepamatuju. Přemek mě dojel těsně před druhou serpentinou, což bylo o kousek dříve, než předloni při mém osobním rekordu 14:57 min., ale podstatně dále, než při mých 15:36 min. o rok dříve, a tak jsem byl pro tuto chvíli s daným stavem relativně spokojen.
Přemek při své ostré premiéře na novém stroji KUOTA K-UNO se mi rychle vzdaloval, ale všiml jsem si ještě, že jede znatelně vyšší kadenci, a tak jsem dnes poprvé přeřadil na 39-19. Otáčky vzrostly, rychlost moc ne, ale pocitově to bylo lepší, a tak jsem to tam nechal. A i dále jsem se celou dobu pohyboval mezi těmito dvěma převody (39/17 = 0,436, 39/19 = 0,487), zatímco Přemek pak v cíli říkal, že to objel celé na jeden převod a ještě na velkou (má ale nově kompakty, takže 50/21 = 0,420, což je dost podobné jako právě těch mých 39/17). V závěrečné třetině jsem měl trochu smůlu v tom, že na rozdíl od mých posledních dvou účastí jsem stále neměl nikoho v dohledu před ani za sebou (Přemek už byl tou dobou ten tam) a nedokázal se tak pořádně zmáčknout k nějakému vystupňování tempa. Rozhodně je totiž lepší koukat na záda lehce se přibližujícího nebo i pomalu vzdalujícího se soupeře, než na tepák ukazující hodnotu 197 bmp – to člověka k nějakému zvýšení tempa už příliš nevybudí. Až v samotném závěru jsem se asi na odstup 15 sekund přiblížil k jezdci startujícímu o minutu přede mnou (zelenobílý dres SWEEP Cycling), tak jsem ještě zvedl zadek a zaspurtoval, přičemž jsem zaznamenal i znatelný prokluz zadního kola v záběru. K lepšímu času už to ale moc nepomohlo, neboť stopky se zastavily na čase 15:35 min., což mne moc nepotěšilo. Stačilo to sice těsně na druhé místo v mých osobních maximech, nicméně ztráta na předloňský čas (loni jsem to nejel) 38 sekund byla poměrně velká. Takže nezbývá než zkonstatovat, že nejen na nejlepší, ale i na sebe sama mi opět něco chybělo.
V celkovém pořadí výše popsaný výkon stačil na 61. příčku z celkem 140 (v kategorii B 23. z 33), a to jsem ještě mě docela štěstí, protože v rozmezí jedné sekundy nás tam bylo pět a já byl o nějakou tu desetinku z té pětky nejrychlejší. Přemek skončil s výborným časem (osobním rekordem) 13:23 min. celkově 12 a v kategorii UAC B na velmi pěkném 6. místě. Zvítězil fantom posledních dvou sezón Václav Nežerka v novém traťovém rekordu 11:57 min. aneb poprvé se někdo dostal pod hranici 12 minut a překonal tak letitý rekord Michala Koše (myslím 12:05 min.), což Zahrada okomentoval v cíli slovy: „Hned volám Košíkovi, ať zase začne pořádně trénovat!!!“. No zkrátka aspoň je příště zase co překonávat!
A ještě odkaz na kompletní výsledky:
http://www.uac.cz/zavody-a-vysledky/2012/silnice/zavod-42/vysledky/