Časovka Na Truba aneb měl jsem ho tam!

Po loňské slotě, dešti a zimě se letos počasí na Svatého Václava opět pochlapilo a přineslo prakticky letní teploty na krátký-krátký, tedy nebylo žádného smysluplného důvodu neosedlat ráno svůj nový stroj s Di2 a nejet si vyzkoušet, jak to pojede na kopci v lese z údolí Šembery při Časovce Na Truba (111 m převýšení, průměrné stoupání 4,7 %). Zároveň se jednalo o poslední díl série poháru UAC, který jsem tedy letos docela flákal, ale prakticky domácí závod v pohodlné dojezdové vzdálenosti na kole (12 km většinou z kopce) jsem si za tak pěkného počasí nechtěl nechat ujít, zvlášť když zatím na novém stroji kam přijedu, tam si zlepšuji osobní maxima pomalu v desítkách sekund.

Na prezentaci v Dolánkách přijíždím asi v 10:30, fasuji startovní číslo 55, což je tak akorát na nějaké kvalitnější rozjetí (startovní čas 11:54), čímž ale zároveň začíná největší drama dne. Silnice na trase časovky včetně příjezdu z Dolánek totiž prošla v týdnu „opravou“ v podobě živičného nástřiku, tzn. že díry a hrboly většinou stejně zůstaly, akorát přibyla hromada ostrých kamínků po celé silnici. Původní plán zkusit si vyjet kopec na nečisto a vrátit se okruhem přes Kozojedy, Štíhlice a Doubravčice zpátky tak bere za své hned asi po 500 m, kdy to na mě z předního kola začne syčet jako had a mám ho tam – defekt! Ani nestačím sjet až dolu na parkoviště a posledních asi 200 m metrů už jdu pěšky s myšlenkou, že bezduše bez mlíka asi nebyly na tenhle povrch nejlepším řešením. Náhradní duši mám v brašničce, montpáky taky, ale co nemám, je inbus na povolení pevné osy a jak posléze zjišťuji, tak ani sílu na povolení bezdušového ventilku pouhou rukou. Naštěstí se mi vše potřebné podaří poměrně rychle schrastit, inbus od jedné dívčiny, kombinačky od Pepy Krále a velkou nožní pumpu od jeho známého, tak to ještě za asistence bývalého spolužáka z průmyslovky Martina Kubína, který se přijel podívat, nějak dáváme, nahození pláště zpět na ráfek zrovna moc lehce nejde, ale nakonec se to nějak podaří (nutno si docela dost pomoci montpákami) a duše to snad i přežila. Pak mě dodatečně napadá, jestli tam neměla být ještě i nějaká páska, ale možná že u bezdušového ráfku to asi nemá ani žádný valný smysl. Asi 30 min před startem mám hotovo a mohu tak sledovat dva méně šťastnější kolegy na bezduších sice s mlíkem, kteří ale ve výsledku dopadli dost podobně a teď tam dolévají roztok a doufají, že to třeba pomůže. Radši se už ani nikam nejdu rozjíždět na ten nástřik, přes který bych minimálně tak 350 m musel tam a zpět, přece jen vzadu ještě bezduše jen tak na sucho stále je, a čas do startu tak trávím sice příjemně na sluníčku, ale v podstatě bez nějakého velkého pohybu, což při ostré krátké časovce není ideální, ale tak co už!

Ve startovním koridoru ještě pokec s Ivo Strnadem a Láďou Vlkem, kteří startují hned za mnou, nechávám tam na rozjetí převod 52-15, ale to jsem trochu přeťáp a rozjezd tak není z nejrychlejších a docela to zabolelo. V dalším průběhu jsem se ale celkem dostal na lepší převody (52-17 a 52-19) i do tempa a přišlo mi to pocitově docela slušný, akorát po té živici to občas lehce prohráblo, ale celkově to odfláknutý myslím nijak nebylo (tepy 177/186), takže mě dost rozladil výsledný čas 7:17 min v cíli. Hůře jsem tu zajel jen loni za nesrovnatelně horších povětrnostních podmínek, takže něco bylo asi špatně, ale nevím přesně co, prostě něco někde nesedlo … ale jinak Tomáš Pacovský jen o dvě místa přede mnou a Hanka Doležalová na stejno, to zase za mě není žádný propadák, i když samozřejmě nevím, jak moc naplno do toho šli, ale nemyslím si, že by to jeli jen tak tréninkově, když už sem vážili cestu. Každopádně na tomhle kopci by to za mě mělo být rozhodně pod 7 min, a to prostě nebylo.

V celkovém pořadí to stačilo na 33. místo ze 104 účastníků (včetně MTB a dětí), více vypovídající je asi umístění v rámci poháru UAC, kde to bylo 14. místo z 23. Ze svých šesti účastí se jednalo o druhý nejhorší výsledek co do času a asi i co do umístění, jak je vidět i v následující srovnávací tabulce:

Překvapivě na novém stroji tedy žádné zlepšení, které přitom jinde celkem s jistotou přicházelo, možná ten živičný nástřik, lehký protivítr (i když v lese by to prakticky nemělo být moc znát), nerozjetí se před samotným startem, nebo spíš kombinace těchto faktorů – no zkrátka ideální to zjevně nebylo.

Kompletní stupně vítězů obsadil tým TFD v pořadí 1. Tomáš Gdula, 5:18 min (to už dělá průměr přes 30 km/h), 2. Petr Pavlišen, 5:27 min, 3. Jan Dubec, 5:32 min. Celkově se jedná o moc pěknou časovku do kopce, škoda jen povrchu a letos tedy i živičného nástřiku, tady až se jednou položí nový asfalt, tak tu ještě budou stát davy lidí, aby si to mohli vyjet! 🙂