Silniční Sudety Tour jsou mým asi nejoblíbenějším maratonem, a tak jsem dostal opět důvěru, abych o nich něco napsal. Do Teplic nad Metují, resp. na Bišík, jsme tentokrát vyrazili v následujícím složení: Skupina A vyrazila ve voze Honda ve složení Ondra, Lukáš a Lucka a byla na místě jako první. Skupina B (jedná se samozřejmě čistě o rozlišovací označení) ve voze Toyota ve složení Martin a Michal se cestou spojila se skupinou C ve voze Volkswagen a na prezentaci tak dorazila společně. Jak se následně ukázalo, obě skupiny nenechaly nic náhodě a projely si část nedělní tras závodu jak auty (skupina A úsek Police nad Metují-Vysoká Srbská-Hronov, skupiny B a C úsek Česká Metuje-Teplice nad Metují) a všechny pak i závěrečné stoupání na Bišík, na kterém jsme byli, tak jako dosud pokaždé, ubytováni. Poprvé v tříleté historii se nám také podařilo přijet tak brzy, že jsme k večeru stihli dokonce i na chvilku vyjet na kolech, takže Ondra s Lukášem si objeli odpočinkovější pasáž zítřejší trasy okolo Adršpašských skal a Radim s Michalem o něco kratší kolečko, ale zato s finálním výjezdem na Bišík (Martin sice původně také vyjel, ale záhy po setkání s první skupinou v protisměru se s ní zase vrátil). Večer nechybělo ani tradiční posezení na Bišíku a u kvasnicového Opata pak proběhlo tradiční předstartovní rozebírání taktiky, strašení nováčků Vysokou Srbskou a vůbec spřádání plánů na druhý den. Akorát z důvodu nepřítomnosti hlavního sokola zůstalo trochu stranou vděčné téma Itálie vs. Amerika, což mi přiznám se trochu chybělo.
