CKKV Praha-Doksy
Poslední květnový čtvrtek se tradičně konal legendární závod všech silničních cyklistů-hobíků Praha-Doksy, letos to byl již 28. ročník. Na startu se nás ze Sokola sešlo pět – Přemek, Mišák, Dusík, Ivoš a já. Počasí nakonec ani nevypadalo tak hrozně, jak slibovali v předpovědi, a tak start se uskutečnil sice na omoklé silnici, ale za celkem příjemného tepla. Odstartovali jsme zhruba z první třetiny startovního pole, sice hned po startu dva jezdci před námi spadli, ale jinak byl start letos celkem v poklidu, držel jsem se z počátku za Přemkem, který však za první vesnicí zrychlil a poskočil o několik řad dopředu, což se vzápětí ukázalo jako velice prozíravý krok. Hned ve druhé vesnici v Měšicích při odbočování na hlavní došlo totiž těsně za Přemkem k hromadnému pádu asi pěti lidí, kteří zcela zablokovali celý jízdní pruh a já musel úplně zastavit, zatímco čelo odskočilo asi o 200m. Se zaťatými zuby jsem se ještě do Mratína dokázal dotáhnout zpátky, ale vyhráno zdaleka nebylo, protože v záloze čekal Kostelec. Vozovku již tady sice za poslední roky docela opravili, ale několik kráterů přece jen zbylo. A jeden z nich jsem zrovna já v rychlosti 45 km/h trefil. Rána to byla pořádná, vylítla mi jedna láhev (naštěstí jsem měl ještě jednu) a berany se mi pootočily asi o 20° směrem dolů tak, že spodní úchop byl téměř na úrovni úchopu horního! Ráfek a plášť naštěstí vydržely, takže rychle dál, řidítka holt budou muset počkat až do cíle. Ještě jsem stačil zahlédnout, jak kousek přede mnou Přemek trefuje jiný kráter a také on přichází o láhev…
Z hlavní skupiny odpadám až v prvním větším kopci v Čečelicích, ale jinak mi to v kopci docela jede a předjíždím hezkých pár lidí. Nakonec zůstáváme ve čtyřech a celkem v poklidu pokračujeme směrem na Mělnickou Vrutici, kde nás na železničním přejezdu na vzdálenost asi 100m poněkud překvapí přijíždějící motoráček. Bělmo očí strojvůdce jsme pravda neviděli, na druhou stranu jeho vztyčená pěst byla vidět už docela dobře. V Kokořínském údolí pravidelně střídáme, přesto nás zezadu dojede větší skupina dalších asi patnácti lidí. Protože kopce se mi dnes jedou docela dobře, zkouším to v největším stoupání na Romanově trochu roztrhat a ačkoli zdaleka nejedu takovou kaši jako jindy, mám na vrcholu na skupinu náskok asi 200m. Bohužel ale se mnou nikdo nejede, takže se alespoň v klidu za jízdy občerstvuji a na kostkách ve Mšeně se nechávám skupinou opět dojet, protože je jasné, že sám nemám šanci náskok držet. Navíc zjišťuji, že na Romanově bohužel téměř nikdo neodpadl a skupina je stále asi dvacetičlenná. Kdybychom takto přijeli do cíle, nemám při svých spurterských kvalitách moc šanci a minimálně polovina lidí by šla přese mě. Proto se snažím v kopcích trochu tlačit na pilu, ale jede se mnou v podstatě jen startovní číslo 128. Ostatní zůstávají zpět, ale na rovinách si nás vždy hravě dotáhnou. Ve stoupání do Žďáru, kde se odbočuje z hlavní silnice do finálního přiblížení k cíli, za to vezmu trochu víc, ale ztrácíme jen jednoho nebo dva jednotlivce a stále je nás okolo dvaceti. Se 128 se proto rychle domlouváme, že to ještě zkusíme trochu potrhat. Držíme takticky čtvrtou pátou pozici a v posledním horizontu před cílem jdu do toho po hlavě, 128 těsně za mnou. Chvíli mám černobílo před očima, ale stálo to za to, zbylo nás vpředu jen pět a ostatní mají ztrátu zhruba 50 m. Do cíle zbývají necelé dva kilometry, z toho polovina je sjezd, tady je to v pohodě, ale na zbývající rovině k cíli mám obavy, aby nás zezadu přece jen ještě nedojeli, tak trochu netakticky tahám čelo skupiny hlavně já. To se mi pak v samotném závěru logicky trochu vymstí, sil do spurtu do mírného kopce už nezbývá tolik a dva jdou přede mě, ale jeden z nich je číslo 128, tak tomu to přeji, protože ten celou dobu ve skupině makal opravdu příkladně. Dojíždím tedy ve skupině jako třetí, ale hlavně, že ten větší zbytek skupiny nás už zezadu nedojel. Nakonec je z toho celkem dobrý čas 2:17:41h, pořadí a oficiální výsledky: (http://www.ckkv.cz/phprs/index.php?akce=zavody). Hlavní ale je, že jsme se v cíli všichni ve zdraví sešli plni nových zážitků z Doksů a už teď se těšíme na ty příští.
1. Svoboda, Kolokram Svijany, 2:01:46h
9. Kuchař, Sokol Veltěž, 2:03:47h
49. Skála, Sokol Veltěž, 2:17:25h
74. Hlaváček, Sokol Veltěž, 2:34:18h
81. Dus, Sokol Veltěž, 3:01:40h
1. Vitáček, Viessmann, 2:09:48h
33. Mišon, Sokol Veltěž, 2:32:27h
Díky organizátorům z klubu CKKV za krásný závod! Radim
Z hlavní skupiny odpadám až v prvním větším kopci v Čečelicích, ale jinak mi to v kopci docela jede a předjíždím hezkých pár lidí. Nakonec zůstáváme ve čtyřech a celkem v poklidu pokračujeme směrem na Mělnickou Vrutici, kde nás na železničním přejezdu na vzdálenost asi 100m poněkud překvapí přijíždějící motoráček. Bělmo očí strojvůdce jsme pravda neviděli, na druhou stranu jeho vztyčená pěst byla vidět už docela dobře. V Kokořínském údolí pravidelně střídáme, přesto nás zezadu dojede větší skupina dalších asi patnácti lidí. Protože kopce se mi dnes jedou docela dobře, zkouším to v největším stoupání na Romanově trochu roztrhat a ačkoli zdaleka nejedu takovou kaši jako jindy, mám na vrcholu na skupinu náskok asi 200m. Bohužel ale se mnou nikdo nejede, takže se alespoň v klidu za jízdy občerstvuji a na kostkách ve Mšeně se nechávám skupinou opět dojet, protože je jasné, že sám nemám šanci náskok držet. Navíc zjišťuji, že na Romanově bohužel téměř nikdo neodpadl a skupina je stále asi dvacetičlenná. Kdybychom takto přijeli do cíle, nemám při svých spurterských kvalitách moc šanci a minimálně polovina lidí by šla přese mě. Proto se snažím v kopcích trochu tlačit na pilu, ale jede se mnou v podstatě jen startovní číslo 128. Ostatní zůstávají zpět, ale na rovinách si nás vždy hravě dotáhnou. Ve stoupání do Žďáru, kde se odbočuje z hlavní silnice do finálního přiblížení k cíli, za to vezmu trochu víc, ale ztrácíme jen jednoho nebo dva jednotlivce a stále je nás okolo dvaceti. Se 128 se proto rychle domlouváme, že to ještě zkusíme trochu potrhat. Držíme takticky čtvrtou pátou pozici a v posledním horizontu před cílem jdu do toho po hlavě, 128 těsně za mnou. Chvíli mám černobílo před očima, ale stálo to za to, zbylo nás vpředu jen pět a ostatní mají ztrátu zhruba 50 m. Do cíle zbývají necelé dva kilometry, z toho polovina je sjezd, tady je to v pohodě, ale na zbývající rovině k cíli mám obavy, aby nás zezadu přece jen ještě nedojeli, tak trochu netakticky tahám čelo skupiny hlavně já. To se mi pak v samotném závěru logicky trochu vymstí, sil do spurtu do mírného kopce už nezbývá tolik a dva jdou přede mě, ale jeden z nich je číslo 128, tak tomu to přeji, protože ten celou dobu ve skupině makal opravdu příkladně. Dojíždím tedy ve skupině jako třetí, ale hlavně, že ten větší zbytek skupiny nás už zezadu nedojel. Nakonec je z toho celkem dobrý čas 2:17:41h, pořadí a oficiální výsledky: (http://www.ckkv.cz/phprs/index.php?akce=zavody). Hlavní ale je, že jsme se v cíli všichni ve zdraví sešli plni nových zážitků z Doksů a už teď se těšíme na ty příští.
Bal
ík (do 40 let) 79km:1. Svoboda, Kolokram Svijany, 2:01:46h
9. Kuchař, Sokol Veltěž, 2:03:47h
49. Skála, Sokol Veltěž, 2:17:25h
74. Hlaváček, Sokol Veltěž, 2:34:18h
81. Dus, Sokol Veltěž, 3:01:40h
Bal
ík (nad 40let) 79km:1. Vitáček, Viessmann, 2:09:48h
33. Mišon, Sokol Veltěž, 2:32:27h
Díky organizátorům z klubu CKKV za krásný závod! Radim
Naši partneři
