Genesis Bike Prague (MTB) aneb náhrada za Sudety

Na startu se sešlo zhruba 1500 lidí (z toho cca 500 startovalo na delší 65 km a 1000 na kratší 35 km trase), kteří byli rozděleni do tří startovních vln a vyráželi všichni najednou (volba trati byla možná i během závodu). Startoval jsem ze druhé řady, která se rozjížděla zhruba pět minut za tou první a počítal jsem samozřejmě s delší variantou. Zpočátku se jelo za zaváděcím autem a až asi po 3 km byl v údolí ostrý start do kopce, což bylo asi dobře, protože jinak by se to mohlo ve sjezdu pomlátit. Po asfaltovém výjezdu k sídlišti Barrandov jsme vjeli poprvé do terénu a poměrně záhy jsme zde narazili na jezdce z první vlny, která jak se ukázalo, se rozdávala ani ne tak za výkonnost, jako spíše za příslušnost k některému ze sponzorů závodu. Na trati tak bylo od této chvíle poměrně těsno (hodně výrazně pomalejších jezdců z první vlny) a zlepšilo se to až po odpojení krátké trasy někde na 20 kilometru. Naštěstí ale trať byla v první třetině většinou poměrně široká (dvoustopé cesty), takže předjíždět se většinou docela dalo, ale trochu sil to prokousávání se vpřed přes pomalejší jezdce samozřejmě sebrat muselo. Jinak ze známých se mnou ve druhé vlně startoval také kamarád Pepa Jakouš, který mi odjel s čelem hned po ostrém startu, a pak ještě Laďa Musil, kterého jsem nikde sice nezahlédl, ale předpokládal jsem (a správně), že je také někde přede mnou. Jinak trať v první zhruba třetině byla docela jezdivá, trochu se prášilo, v jednom úseku bylo dokonce i trochu bláta, ale technicky nic náročného, takže mi dá se říci docela seděla. A v prvním sjedu označeném třemi vykřičníky jsem se musel trochu pousmát, protože tohle by na Králi nestálo co do vykřičníků ani za jeden, nicméně postupem doby se mělo přece jen přitvrdit.

Druhá třetina byla totiž na rozdíl od té první spíše technická, byly tu nějaké singltreky, jeden technický výjezd za obcí Kala (ten jsem dal), jeden velmi technický prudký sjezd před Karlíkem (ten jsem nedal, ale to téměř nikdo v mém okolí), pak chvilku po rovině okolo Berounky a následoval výjezd po úbočí Cukráku. No výjezd to vlastně ani moc nebyl, spíše výšlap, úplně celé to prý nevyjeli ani ti první, a tam co jsem se pohyboval já, tak tam se tlačilo ještě o hodně dříve. Tak ale zatlačili jsme si pospolu pěkně a pár míst jsem tady i tak získal, nicméně takovýto úsek mi rozhodně radost z jízdy na kole zvýšit nijak nemohl. Po tomto výšlapu následovala louka a za ní dnešní třetí bufet, kde jsem si v domnění, že už jsme téměř nahoře, vzal do ruky několik sušenek, že si je za jízdy sním. Hned vzápětí ale cesta začala opět poměrně příkře stoupat (ale už se to aspoň dalo normálně jet) a sušenky jsem tak musel naházet do lesa jelenům a srnkám, protože v takové zátěži jíst prostě neumím, takže tip pro příště – bufet umístit hned na louku, na které se dá ještě chvilku nejet v maximálním záběru a najíst se (loni tam ten bufet dokonce prý i byl). Po Cukráku následoval povětšinou pěkný rychlý asfaltový sjezd zakončený docela zajímavým singlrekem s několika prudkými otočkami o 180°, pak asfaltový přejezd na větru z Lipenců do Černošic (tady se ukázala výhoda jízdy ve skupině v celé své kráse, dojeli jsme tady ve čtyřech několik jednotlivců, kteří ani nezalovili), šup přes lávku a pak tu byl hodně prudký výjezd mezi vilkami po asfaltu, který mi samozřejmě docela seděl. Pokračovalo to pak ještě v lese, kde se mi už tolik nevedlo, ale i tak jsem stále spíš někoho dojížděl. Pak jsme si dnes podruhé vyjeli kopec na Kulivou horu a tím byla prostřední a nejvíc kopcovitá třetina v podstatě za námi.

Závěrečná část už byla zase poměrně rychlá s jedním techničtějším sjezdem (kde jsem si bohužel vybral pomalejší stopu) a brodem, další brod byl pak ještě těsně před cílem (ten už byl dle mého docela zbytečnej), ale na rozdíl od Krále tady jsem si projel oba (ten první byl tedy trochu hlubší, než jsem čekal, ale nad středy to snad možná ani nešlo).

Pole už bylo v této fázi docela roztrhané tak, že občas už jsem před sebou ani nikoho neviděl, ale jelo se mi docela dobře a musím uznat, že jsem ani nečekal, že dá na jihozápad takhle pěkně bikovat hned za hranicemi Prahy. V závěru jsem ještě pár lidí předjel, takže se dá říci, že na rozdíl od Krále mě to tady bavilo až do konce, což byl vlastně můj cíl. A i počasí docela vyšlo, oproti předpovědi nakonec nesprchlo a nebylo ani žádné velké vedro (krátký-krátký bez vesty a návleky ruce-kolena), takže nebyl problém ani s pitím a v podstatě se dalo v pohodě vystačit se dvěma lahvemi a chycením nějakého toho kelímku s ionťákem na bufetech, které tady byly v relativně hojném počtu pěti na 65 km.

Stopky se mi v cíli nakonec zastavily na údaji 3:10:38 h, a to v celkovém pořadí stačilo na pěkné 84. místo absolutně (z celkem 544 účastníků) a 60. v kategorii M40 (z 320). Pepa zajel parádní čas 2:53:00 h, a i když se v závěru potýkal s křečemi, tak skončil na vynikajícím 32. místě absolutně (28. v M40). Laďu jsem potkal hned v cíli, dojel o necelé dvě minutky přede mnou a tvářil se trochu rozmrzele, neboť ho prý postihl defekt, který mu vzal šance na umístění někde v první padesátce (nakonec 76. místo absolutně a 13. v M50). Pokud jde o mě, tak jsem celkem spokojený, GBP se ukázal jako relativně rychlý závod (můj průměr 21,0 km/h), který ale v určitých místech vyžaduje i dobrou techniku a hlavně ta prostřední část je docela náročná i fyzicky (včetně toho poměrně dlouhého výšlapu), takže zadarmo se to tady rozhodně nedává. Příznivcům horských kol prakticky všech úrovní tak tento závod mohu s klidným svědomím vřele doporučit a za vyzkoušení rozhodně stojí, ale pokud jde o mně, tak pokud se příští rok ve stejném termínu pojedou silniční Sudety, tak z mého pohledu není asi co řešit…