Klikovy vrchy, 75 km (UAC/SAL), aneb podzimní kopcovitá romance

Tradiční podzimní závod Klikovy vrchy si žádný silničář prostě nemůže nechat ujít. A tak i když jsem se den předtím ráchal na Pražské 50 v blátě, v noci se moc nevyspal kvůli bolavému zubu a ráno 18.9.2022 byl jak přejetej bagrem, ani mi tak nějak nepřišlo na mysli, že bych nejel, akorát při nakládání věcí do auta jsem se přistihl, jak si v duchu říkám „Proč?“, ale tomu jsme nepřikládal zvláštní význam. Pomohlo i to, že jsem na tento závod zlanařil kamaráda Radima M., takže jsem si ani nemohl dovolit nepřijet. Cestou v autě na D6 u Kladna docela přeprška, ale jak se odbočilo na jih, tak okolo Lánů už naštěstí sucho, místy dokonce i sluníčko, prostě Kolbaba když chce, tak umí zařídit i počasí!

Auto parkuju kousek dál u dětského hřiště, je tu i Strejda, se kterým se zdravím, cestou z prezentace sem směřuji i Radima M. a stojíme tu tedy ve třech. Jako obvykle se ladí oblečení, když zasvítí sluníčko, tak je celkem příjemně, ale také fouká dost ostrý a hlavně studený západní vítr, no nakonec se celkem odvážně rozhoduji pro krátké rukavice, na nohy jen návleky na kolena, na ruce návleky na holou kůži bez moiry, k tomu vestičku a jako vlastně jediný teplejší doplněk šátek lehce přes uši – no docela to nakonec fungovalo dobře, ve sjezdech se to dalo překlepat a do kopců aspoň nebylo zbytečně teplo. Od auta odjíždíme jako jedni z posledních až v 10:55, takže na start na Brejl v 11:08 máme celkem co dělat, ale určitá rezerva asi 2 min tam ještě je. Nahoře u křižovatky potkáváme čelo mladého balíku, je jich nějak málo (odhadem tak 25) a zdá se, že ten úvod jedou celkem na pohodu, tak kéž by to tak s tím tempem bylo i v našem starším balíku, ale moc tomu nevěřím, zvlášť když na startu seznávám, že nás je tak okolo 60, takže leze předpokládat, že se to ti lepší budou snažit očesat hned od začátku. Ještě krátké pozdravení s Martinem Šurányi a Milanem Štancem z domácího pořadatelského CFC Kladno, se kterými často bojujeme na trati společně, a je tu start. Kupodivu se opravdu zase tak moc nejede, ti lepší budou určitě psát, že začátek byl pěkně v klidu, takže … no v klidu to z mého pohledu úplně nebylo, na svůj limit jsem se rozhodně brzy podíval, ale je fakt, že k nám slabším kusům byli milosrdní a až na křižovatku na Sv. Alžbětu se to moc netrhlo a vzadu zůstalo jen pár lidí, takže přes Nový Dům už pěkně zabudovaný v balíku, po boku s Radimem M. a dokonce těsně za Kolíkáčem, ale na pozdravení se s ním to ještě přece jen úplně nebylo. Na výjezdu do horizontu se to pěkně naštosovalo k levé krajnici co nejdál od větru, vpravo se udělala docela mezera, tak jsem tam vlítnul, že se aspoň zkusím posunout trochu dopředu, ale v tom jsem seznal tu zradu – jak se do mě opřel z boku vítr, tak jsem okamžitě odcouval zase pěkně zpátky a ještě dál, než jsem byl předtím. Jo žádný posun vpřed se tady nedává zadarmo, ale Radim M. to chvíli po mně zkusí obdobně a vychází mu to, přece jen na horizontu se trochu zvolňuje, takže se zachycuje více vpředu, holt to načasoval lépe no. Já tak nějak držím zuby nehty pozici někde tak na začátku poslední třetiny balíku, pak za křižovatkou na Rakovník se to naštěstí stočí po větru a hned se jede výrazně lépe, stále okolo 50 km/h a člověk má pocit, že skoro nemusí šlápnout! Držím se vlevo balíku jakoby u pomyslné středové čáry (ve skutečnosti tu žádná není), a posunuji se o něco víc dopředu, Kolíkáč si ladně odplul kamsi dopředu, vypadá to tak jednoduše, když na to člověk má, ale kdybych to chtěl napodobit já, tak to nepůjde. Radim M. je tak o tři čtyři řady přede mnou, ale okolo mě celkem známé tváře i lepších jezdců, např. Venca Cafourek nebo Milan Miller, takže jsem celkem v klidu, i když je mi jasný, že zrovna tihle dva do toho pod prvním kopce šlápnou a budou hned fuč. Ve sjezdu do Městečka se peloton docela natáhne, na kostkách se odstupy mezi jezdci ještě zesílí, takže do zatáčky z hlavní pod kopec už to přijíždí řádně nadělené. Ještě těsně před přejezdem shazuju na malou, možná trochu brzo, ale psychicky jsme to prostě déle nevydržel. Ti lepší dle předpokladu se míhají okolo, já naopak také pár jezdců klovnu a koukám, že se pomalu přibližuji ke skupince, kde je i jasně zelený dres Radima M., což je nyní jakoby můj nejbližší cíl. Dávám si tu zase jako burlak na Volze, to jsou zase stavy, ale dotahuju se a dokonce ve dvojici s jezdcem v dresu SKP Most s číslem 797 (až zpětně zjišťuji, že to byl samotný Míla Polan, ředitel závodu Most-Lesná) dokonce ještě doskakujeme k dalším dvěma před námi. Funím na konci této čtveřičky, oči mi lezou z důlků, to je zase krásných 110 % výkonu a nohy a plíce jedou už to, na co pořádně ani nemají, to se dá fakt zažít jen v takovémhle pěkném závodě. V duchu si říkám, musíš vydržet k odbočce na Kalubice, tam se to srovná, tam zvolněj, tam si odpočineš … jenže leda houno, těsně před odbočkou mi tam naskakuje díra metr, pak dva, no však to známe, zalepuju to už i očima, ale nestačí to, trojička odskakuje, ale jednoho v dresu KL Most taky vyklepou, tak tam ještě z posledních sil narvu velkou a doskakuju si ho. Kdybych to měl nějak logicky zdůvodnit, proč se tady mačkám jako howado, tak to asi nevymylím! Nahoře na křižovatce jsme tedy dva, před námi kousek dvojička s Mílou Polanem, která si dojíždí ještě jednoho odpadlíka, takže jsou už tři, ale my s kolegou celkem spolupracujeme a za druhým horizontem ještě před Všetaty jsme tam, ťuknutí pěstmi, že jsme to dali, krátké vydechnutí, a za chvíli už se zapojujeme oba do střídání.

Skupinka je to pěkná, jsou tu čísla 378-František Pinkava (Stark Cycling Team), 797-Milan Polan (SKP Most), 721-Vít Šejstal (KL Most), já a ještě jeden příchozí, kterého ovšem ztrácíme v horizontu za Panoším Újezdem. Protivně tu fouká z boku a kdo se chvilku po odstřídání zapomene, má hned problém, což se mu právě asi stalo. Do odbočky na Hřebečníky najíždím první, okolo mě se převalí Míla Polan se slovy? „Jedem, jsou kousek před námi!“. Za mnou je mezera, další dva jezdci ztrácí, navíc podle mě před námi je minimálně dvě minuty díra a ani nikoho nevidíme, tak se mi do žádného sjíždění imaginární skupiny moc nechce a spíš to tak lehce bojkotuju, ale dojíždí nás jen 378 a 721 už tam holt někde zůstala. Radši bych jel ve čtyřech, ale co se dá dělat, aspoň je to tu s větrem v zádech, takže vyrobené záseky po odstřídání se dají celkem snadno napravovat. Hřebečníky a Týřovice tam tak nějak plápolám a imituji střídání, ale fakt je, že o skutečné tempo se starají hlavně oba kolegové, ve sjezdu k Berounce se trochu roztrhneme do takových bezpečnostních rozestupů, přece jen je tu v lese ještě mokro, ale ani to moc nenahazuje. Sjíždím na druhé pozici za Mílou, ale už na mostě jde přes mně 378 a kousek za mostem se vedle mě zjevuje i 721 a celkem nekompromisně mi všichni ukazují záda až na nějaký odstup 50 m, ale na rozdíl od nich tam nechávám velkou a na 53-21 to lámu nahoru, zpočátku s odstupem, ovšem v mírnějších pasážích, kdy se to srovná, tak hned získávám a rychle se přibližuji, takže už před obcí Skryje jsem zpět a přes vesnici už dokonce jedu čelo a supět musí naopak oni, tak to se celkem povedlo jako odveta za loňský rok, kdy jsem tady ze skupiny naopak jediný já odpadl. Za vsí je taková poslední rampa, tam to tedy vpředu shazuju i já, ale přese mě jde jen jeden a držím druhou pozici, navíc zde dojíždíme jezdce z mladšího balíku s číslem 647 v dresu Italia, takže je nás krátkodobě pět a na začátku louky říkám, nahoďte si zase velkou a jedem, teď to až na horizont už docela jde! A jako celkem se jede, chvílemi v prudších pasážích lehce ztrácím, v mírnějších se dotahuju, přes horizont a v následném klesání k Broumům to zase pro změnu podržím já, aby se neřeklo, pak už se střídá jak kdo může, ale chlapce z prvního balíku jsme tam někde nechali, takže už jsme zase jen ve čtyřech. Vydupeme Broumy a blížíme se ke křižovatce na Karlově, na čele je zrovna jezdec z KL Most, tedy zjevně ne domácí, regulovčík se právě baví s někým v protijedoucím, tedy přesněji protistojícím autě, já na třetí pozici sice tak nějak myslím, že bychom měli odbočovat doleva a dokonce i rukou odbočení ukazuju, ale první dva křižovatku projíždí rovně, tak jedu tak nějak automaticky za nimi, ale hned se volá, že jedeme asi špatně a že je potřeba se otočit, což činíme všichni až na toho prvního, který si to valí čile dál směr Nižbor. Otáčím se jako první, tedy mám trochu náskok na zbytek a přemítám, co s tím, jako rozhodně nejedu v závodním tempu jako ještě před chvilkou, ale ti dva za mnou mne moc nedojíždí, resp. dojedou mě až po mém dalším ještě výraznějším zvolnění. Chvíli tak nějak laborujeme, co s tím, jsme sice minus jeden, ale zase úplně čekat na Godota se mi nechce, protože 721 nějak není nikde vidět, říkám těm dvěma, že bude mít za chvilku ještě jeden pokus zatočit vlevo na Leontýn, tak že to snad udělá nebo se vrátí, no ale k Leontýnu se blížíme prostě stále tak nějak váhavě. V poslední fázi stoupání okolo zámku tam úmyslně nechávám velkou, je to krátký a nechce se mi to shazovat, a nahoře u kapličky s překvapením zjišťuji, že jsme těm dvěma dost výrazně odjel, možná zahlédli 721 za sebou a čekají, ale to já nevidím, tak pokračuji sólo tak nějak nejistě dál s tím, že mě snad zase dojedou. V prvním části sjezdu pětikopcem je přes pravou polovinu silnice nějaká spadlá větev i s listím, ale naštěstí jak jedu sám a vlastně ani ne moc rychle, tak je čas se tomu vyhnout, odbočení na křižovatce dávám na jistotu, za sebou nikoho nevidím, první horizont trochu přišlápnout, ve sjezdu nad Újezd to zkusit vytáhnout aspoň na těch 70 km/h, což se asi povedlo, pak to na otevřené pláni zafoukalo hodně nepříjemně z boku, tak jsem se tak trochu už zoufale otočil dozadu a naštěstí tam uviděl to, co jsem si přál, asi sice nějaké lidi a dokonce hned tři. Sjeli mě akorát na začátku mostu přes Berounku, tak si říkám, že by to tak mohlo vydržet až do cíle, jenomže v cestě je ještě jedna poměrně zásadní překážka, a to kopec na Písky.

Zahajuji kopec ze druhé pozice, ale kluci jsou nějací rozjetí, zatímco já jsem v předchozí vyčkávací pasáži nějak zatuhl, 378 a 797 odjíždí hned dole, já za nimi, pak mě předjede i 721, tak chvíli za ním, ale nakonec se taky musím pustit, zůstávám tam úplně sám a ani když se to pak na chvíli srovná, tak už nic nestáhnu. Sakra tady mi to nějak ujelo a vlastně ani nevím proč, do té doby mezi námi ve stoupání takovej rozdíl nebyl, tak buď celou dobu pěkně blufovali a šetřili síly, nebo jsem nějak vypadl ze závodního módu v předchozím sjezdu, nebo jsme prostě jen takovej lempl no. Každopádně nahoře v Požárech je už moje ztráta astronomická a nemohu už přemýšlet ani omylem o tom, že bych si to dojel, navíc se tu krajina otevírá a fučí tu nepříjemný ksichťák, takže nakonec budu ještě rád, když mě zezadu nedojede ještě někdo další, ale naštěstí tam není nikdo vidět. Bojuju tedy v závěru už jen sám se sebou a s větrem, škoda no, kdybych se byl udržel, mohl jsem se nyní docela pěkně v háku svézt, ale na kdyby se nehraje, takto ta otázka před chvíli v kopci nezněla, tam to prostě bylo buď na to máš, nebo nemáš, a v mém případě platila bohužel ta druhá varianta. Zezadu se naštěstí nikdo neblíží, takže závěr už v klidu, z horizontu ze Sv. Alžběty opět jako loni připomenutí, jak je ta lehce skloněná rovinka ukrutně dlouhá, když to jede člověk sólo proti větru, to po startu to tady valilo 50 skoro samo, teď stěží 34! Cíl už ale naštěstí není daleko, ještě horizont k odbočce, pak ještě něco přes kilák v hodně nepříjemném protivětru, ale nikdo přede mnou, nikdo za mnou, takže dojezd už pěkně v klidu, nicméně na poslední pětistovce začínají padat první kapky, takže po průjezdu páskou se hned otáčím a jedu rychle zpět k autu, dnes žádné zbytečné metry navíc! Po 500 m ale kapky naštěstí zase ustávají, zfandím ještě pár lidem, co dojíždějí kousek za mnou, a letošní Klikáče jsou za mnou. Stopky ukazují čas 2:27:45 (průměr 30,5 km/h), což dělá v absolutním pořadí mého balíku 34. místo z celkem 61 na startu a 54 v cíli (6 jezdců mělo DNF). Z celkového prvenství se radoval Filip Chýle (Ústecké centrum cyklistiky) v čase 2:01:04 h (průměr 37,2 km/h), který zajel dokonce ještě o něco rychlejší čas, než legendární Václav Nežerka v mladším balíku (2:01:15 h). Druhé místo si vybojoval s minimálním odstupem Filip Šlajchrt (SK Favorit Bílina), třetí dojel už s odstupem cca 7,5 min Ondřej Štilip. Za mě nakonec asi celkem dobrý, jako ze Zbečna mi to ujelo, ale na druhou stranu za mnou skončila ještě řada jezdců, kteří mě normálně spíš porážejí, tak buď už měli po sezóně, nebo to prostě ode mě zase nebylo tak úplně nejhorší. Velký dík Kolbabovi, Vítkovi Novákovi a kolektivu z CFC Kladno, že pro nás tenhle klenot stále drží, však co by to bylo za pořádné září bez Klikáčů!

Odkaz na záznam Strava: https://www.strava.com/activities/7827724988