Kolem Melechova, 65 km, aneb za krásami Horního Posázaví
Melechov je výrazný dominantní kopec (715 m.n.m.) v blízkosti Ledče nad Sázavou a již skoro dvacet let se zde koná cyklistický silniční závod, který si zakládá na tom, že jej obkružuje kolem dokola. Jelikož však asi nikdy nebyl součástí nějakého silničářského seriálu, tak jsem o něm ani nevěděl, až lísteček strčený za stěračem auta na Žlebském Zubrovi napověděl, že v sobotu 16.7.2022 se koná již 19. ročník tohoto cyklistického klání s příznačným názvem Kolem Melechova. Zdejší kraj mám moc rád, profil byl prezentován jako kopcovitý (což bylo ostatně jasné i při pohledu na mapu), tak jsem celkem s radostí oželel mistrák SAC ČR až kdesi u Horní Plané (i když asi tam to bylo určitě pěkné) a vyrazil raději sem, přece jen je to jen necelá hodinka jízdy autem. Počasí bylo skoro ideální letní, sice trochu vítr, ale ještě ne úplné vedro. Zázemí závodu je na návsi u kapličky v obci Meziklasí, prezentace v autobusové zastávce, v ceně 150 Kč za startovné v cíli párek a pivo, a tak to má být, tak se mi to líbí.
Při krátkém rozjetí před startem zjišťuji, že mám na hlavě jen šátek, ale už ne helmu, kterou jsem si zapomněl odloženou v autě, to se mi už dlouho nestalo, ale naštěstí je ještě trochu času to napravit. Na start tak ale přijíždím jako jeden z posledních a stojím tak dost vzadu, ale to je vlastně v pořádku, jsem tu poprvé a nechci se nikam moc cpát, nikoho tu moc neznám (kromě pár lidí z Agro Kolín od vidění, kteří jeli před týdnem Zubra) a tedy ani nevím, co od toho čekat a jak moc ostře se pojede. Po startu se jede necelý půl kilometr z kopce, ale pak hned je takový táhlý horizont nad Dolní Město, v kterém zjišťuji, že se tedy skutečně jede a to až tak, že dost. Jak nejsem úplně vpředu, tak už je to přede mnou natažené a v balíku se dělají první díry, já se záhy dostávám tak na 90 % svého maxima a vidím, že na ty vpředu by to stejně nestačilo, tak si jedu svoje s tím, že jsem sem přijel hlavně poznat kus nové krajiny a pěkně se svézt, a ne se poblít hned kilometr po startu, zvlášť když celá první polovina okruhu (jedou se dva) má být prakticky celá do kopce, jak mi napovídá Garmin. Na horizontu mě dojede 79, v krátkém sjezdu do Dolního Města sjedeme dalšího, nás zezadu dojede ještě jeden, ten nám tedy za křižovatkou na Bystrou odjede, ale ostatní pokračujeme pospolu, a to mi zatím ke štěstí úplně stačí.
Jsou tu čísla 79, 80, 133, já (51) a ještě jezdec v bílém dresu s oranžovými puntíky. Tempo je na mě v této fázi závodu (potřebuji spíš pozvolnější rozjezd, kterého se bohužel většinou nikde moc nedostává) více než dostačující, hlavně 80 na červeném Colnagu tahá pěkně, až mám kolikrát co dělat, abych tam byl. V místech, kde se to ale trochu víc zvedne, tak už teď cítím, že úplně ujet by mi to snad nemělo. Stoupání z Dolního Města až někam na Horní Paseky je sice dlouhé, ale poměrně mírné a celé se to dá jet na velkou, cestou jsou asi dva nebo tři odpočinkovější úseky a krajina je tu jako na Šumavě, tak to je prostě paráda, moc se mi to tu líbí, i když ale stále musím dávat pozor, abych někde nezůstal, což se děje po krátkém mezisjezdu do osady V Horách dresu s oranžovými puntíky, protože toho jsem tam pak už neviděl – asi defekt, pád to snad nebyl, to bychom něco slyšeli. Pak ještě stoupáme na sedýlko do výšky 620 m, což je nejvyšší bod trasy, krátký sjezd a ještě jedno přistoupání v Horní Pasece, kde už mě teda celkem bolej nohy, ale nyní naštěstí nastává nejodpočinkovější třetina trasy …
… převážně z kopce do vesnice Kouty, a pak téměř po rovině (asi jediný takový úsek na celém okruhu) do obce Bojiště, dějiště jedné z velkých bitev husitských válek (Bitva u Melechova, 1420). Zde dojíždíme číslo 62 na zeleném kole Škoda a je nás opět pět, což už vydrží prakticky po celý zbytek závodu. Kousek před Ledčí se okruh točí prudce vpravo a za vsí Veliká začíná asi nejčlenitější, ale také nejzajímavější část okruhu, začíná se sjezdem do dolíku s následným prudkým výjezdem přes 12 % zpět, ale když se člověk v tom sjezdu trochu rozjede, tak následnou zhruba půlku dokopce se dá vyjet setrvačností, a ten zbytek už se holt nějak vyláme, každopádně poprvé od startu zde řadím vpředu malou. Pak se to tak houpe přes vsi, které přichází v krátké řadě za sebou (Dobrovítova Lhota, Bilantova Lhota, Trpišovice, Koňkovice), kde před posledně jmenovanou je ještě jeden krátký výživný zvedáček, a pak už jen táhlý sjezd do Meziklasí a první okruh máme zdárně za sebou. Při průjezdu návsí nám lidi pěkně zafandní a jedeme do druhého, posledního kola.
Na začátku dlouhého stoupání z Dolního Města ještě pěkně potáhne 80, tam mi není úplně nejlíp, ale od této chvíle už se mi jede dobře, tempo oproti prvnímu kolu přece jen trochu opadlo (první za 58 min, druhé za 1:01 h) a to je na mě už tak akorát, v háku už celkem v pohodě a na čele v prudších místech už cítím, že se musí kousat spíš ti druzí, tak to mě začíná bavit. Před obcí Bystrá dojíždíme jednu ženu (číslo 129, V. Sochorová), ovšem ta společně s juniory jede na zkráceném okruhu přes Rejčkov a tedy máme společnou jen část trasy. Užívám si zdejší nádhernou krajinu a cesta pěkně odsýpá, ve skupině se docela spolupracuje, nikdo se neschovává a nastolené tempo je rozumné. Do závěru si říkám, že v tom prvním utahováku bych to zkusil podržet, co na to kdo řekne, a případně pak před tím posledním horizontem před Koňkovicemi že zkusím nějaký nástup, protože pak už je jen klesání až do cíle, což by mělo jít už udržet. Do prvního dokopce najíždím z poslední pozice, celkem s předstihem si to shodím na malou a v momentě, kdy to ostatní začínají shazovat víceméně už v tahu, tak si po levé straně najedu dopředu a ještě i díky ponechané setrvačnosti si celkem rychle nějaký náskok vytvořím, není to nic velkého, ale na horizontu je to zase o něco víc a já tak nějak čekám, kdo se ke mně první dotáhne, abych nejel sám, protože rozhodující místo pro útok tohle ještě nebylo, to měla být jen taková oťukávačka. No ale nikdo se nějak moc nepřibližuje, spíš naopak, tak na konci Dobrovítovy Lhoty zase nahazuji velkou a jedu dál, že to třeba i vyjde. Sice se zezadu někdo trochu přibližuje, ale jsou jen dva, takže skupinu to asi pěkně roztrhalo a v posledním zvedáčku před Koňkovicemi už vidím, že tohle by už vyjít mělo, zbývá jen poslední mírný sjezd do Meziklasí a cíl, tak to vyšlo prakticky ideálně, jen škoda, že to nebyl souboj o první místo, ale o 37. v absolutním pořadí z celkem 58 účastníků.
Výsledný čas 1:59:34 h je za mě slušný, pod dvě hodiny jsem to ani nečekal (na Zubrovi s obdobnou délkou i převýšením to bylo 2:09:25 h), ale je fakt, že tady ty kopce byly takové mnohem vlídnější, v podstatě to hlavní stoupání do 620 m.n.m. se dalo jet celé na velkou a v závěru byly sice ty dva zvedáčky, ale oba poměrně krátké, takže to bylo spíš tak na zpestření a ani přitom nestačil pořádně vyskočit laktát. Kolo dvojka dural TREK 1500 z roku 2003 fungovalo opět na výbornou, řazení na ťuknutí a i do těch kopců to jelo pěkně, jako fakt k němu nemám žádné větší výhrady a jsem rád, že jsem si ho tenkrát nechal, protože odvede stále v podstatě stejnou službu, jako mnohem mladší karbonová jednice (toho času v opravě).
Celkové pořadí závodu dopadlo následovně:
- Rieger Marek, Mapei Merida Kaňkovský, 1:38:31 h
- Novák Filip, Tufo Pardus Prostějov, 1:38:50 h
- Dudek Tomáš, XEELO Cycling Team, 1:39:03 h
Jedním z dalších účastníků byl i bývalý hokejový reprezentant a hráč několika týmů NHL Franta „Frank“ Musil a dvě místa přede mnou pak dojel Luboš Kejval, což ovšem nevím, zda je přímo ten známý cyklista z přelomu milenia, co jezdil za ZVVZ Milevsko, ale ročník narození by souhlasil a také pochází z Havlíčkova Brodu, takže smysl by to dávalo. Po párku, birellu a vyhlášení jsem si ještě dal třetí lehce modifikovaný okruh přes Rejčkov opět až do těch 620 m.n.m., aby byly ještě nějaké další vesničky a stovečka. Za sebe musím říct, že se mi tenhle závod opravdu líbil, užil jsem si ho a pokud bude za rok čas a zdraví, tak bych na startu nechtěl chybět. Tož vida, co všechno zmůže jeden lísteček vložený za stěračem ve správnou chvíli.
Odkaz na záznam Strava: https://www.strava.com/activities/7477450078