Kolem Melechova aneb když je hic jak u vopic

Závod Kolem Melechova je moc pěkný lokální závod v krajině mezi Ledčí a Světlou nad Sázavou nebo též poblíž Haškovy Lipnice, jak je komu libo. Letos se konal už jeho jubilejní 20. ročník, ovšem já zde jsem teprve podruhé. Venku panuje ukrutné vedro, už v době startu v 11:00 je asi 32 stupňů, tak jsem zvědavý, jak to bude vypadat dál. Letos se jedou tři kratší okruhy přes Loukov a Rejčkov, loni se jely dva delší přes Bystrou, Proseč, Kaliště a Horní Paseku, celková délka závodu zůstává zhruba stejná, ale převýšení bude letos o něco vyšší, když loni se jelo do výšky 620 m.n.m. dvakrát a letos sice „jen“ do 600 m.n.m., ale třikrát. Na startu je řekl bych i o něco vyšší účast, než loni, ze známých dorazil Kolíkáč u Luke z Vinohradských šlapek, Hanka Doležalová, k vidění jsou i dresy CK Příbram, LAWI Stars, CT Weber ad., i když spíš vždy tak po jednom zástupci.

Po startu si tentokrát už dávám celkem pozor, takže neodpadám jako loni hned asi 0,5 km po startu v horizontu k ZD Dolní Město, asi proto, že poučen z loňska to rvu na velkou a držím se zuby nehty na konci hlavního balíku, ještě před vsí pak točíme ostře vpravo na Loukov a stále jsem tam. Vpředu se asi jede celkem pohoda, vzadu se chcípá, ale držíme se. Až na moment, kdy se jeden jezdec po ťukačce se sousedem rozhodne objet patník vlevo u silnice zleva, se ani nic dramatického neděje, a i tenhle to měl nakonec celkem do měkkého do trávy a jede (snad) hned zase dál. Pak ještě číslu 44 padá v zatáčcce při pokusu o shození vpředu řetěz, musí zastavit, ale pak za chvíli se zase prožene okolo. Za Loukovem si najíždím hned za zadní kolo Kolíkáče, jako kdyby se třeba snad zadařilo jet s ním (vrací se do závodění po zdravotní pauze), ale už hned po první zatáčce je mi jasný, že jako dnes zase ne, že to jako nepůjde. Jakmile se totiž zvednu ze sedla, tak mám 180 tepů, po chvíli 190 a to je limit přátelé, víc už ze sebe moc nevymáčknu a balík mi celkem jednoznačně odjíždí. Nezbývá, než si sednout, jet svoje tempo na těch ca 185 a koukat, na co to bude stačit.

Jinak tedy kopec je to poměrně jezdivý a milosrdný, žádné prudké pasáže, spíš tak mix do 6 %, k vidění jsou dokonce i krátké rovinky na vydechnutí, střídají se louky i les, který poskytuje dnes tolik toužebný stín, k tomu i pěkný asfalt jako bonus, jo tady by se to jezdilo, kdyby to člověku tak neodjíždělo! Na nejvyšším bodě okruhu v Rejčkově (600 m.n.m.) jsme nakonec ve čtyřech – já, 98, 140 a mlaďas 122, takový desetiletý kluk (dle výsledků skutečně ročník 2013), ale jede moc pěkně. Valná většina startovního pole už je ovšem dost daleko před námi. Ve sjezdu do Koutů si trochu oddechneme, ale je to docela krátký sjezd, pak následuje přejezd po relativní rovině na Bojiště, na jehož konci nás dojíždí grupa tří lidi (68, 93 a 96), tak mám radost, že nás bude víc a že se pojede i na rovinkách, protože tam mi přišlo, že ta moje skupina zase až tak nejede. Moc dlouho se ale neraduju, protože přichází první 12 % stojka dne za obcí Veliká, sice tu nejprudší část vydupu na prvním místě, ale pak v pokračujícím už mírnějším magnetu do Dobrovítovy Lhoty až nějak příliš lapám po dechu a jdou přese mě dva, pak další dva, těch se chvilku zkouším držet, ale nakonec mi odjíždí i oni, no a nakonec tedy zůstávám opět společně s 98, 122, a po chvíli se k nám dotáhne ještě zapomenutá 68. Takto projíždíme do druhého kola, ale hned na začátku Dolního Města jede lehce odskočená 68 rovně místo doprava, sice na něj voláme, ale valí dál (nakonec má ve výsledcích DNF), takže asi neslyšel, hlavně že tudy v prvním kole už jednou jel a mohl by to tedy už znát! Pokračujeme tedy ve třech, ale ve stoupání na Rejčkov ztrácíme mlaďase, takže dál už jen ve dvou, před sebou ještě občas zahlédneme dvojičku, ale postupně se vzdalují … 30 s, 40 s, a pak už je nevidíme ani v kopci, natož na rovinkách. A takto to vlastně vydrží až do cíle, tedy kromě toho, že ve třetím kole v hlavním kopci dojedeme krátce po sobě ještě dva jezdce, ale ti už s námi ani nejedou, ti už si pro dnešek jak se říká definitivně vystoupili.

Závod tak je v mém případě co do umístění rozhodnutý už prakticky od průjezdu do druhého kola, hodně tomu dodává to vedro, protože sotva se trochu zvýší zátěž, tak jdou tepy okamžitě na maximum a rychleji už to prostě nejede, škoda. Třetí kolo tak už jedeme ve stylu hlavně se nepouštět do žádnejch větších akcí, prostě tak, abychom dojeli, což ale není zase tak úplná samozřejmost, jak by to mohlo vypadat, o čemž by asi mohl nejvíce vyprávět jezdec, který seděl ve třetím kole uprostřed stojky za Velikou za stojícím autem v protisměru v trávě vedle silnice a držel se s bolestivou grimasou za nohu, a k tomu na konci druhého kola prý v cílovém esíčku havarovala i jedna dívčina, co se snažila před finišem (ženy jely jen na dvě kola) dotáhnout k Hance Doležalové, a tu dokonce odvezla sanitka přímo z cíle. V závěru pak ještě někde okolo Trpišovic, aby se něco přece jen dělo, poodjedu trochu svému souputníkovi 98, a takto už to vydrží až do cíle.

V celkovém pořadí to pak ovšem stačilo pouze na 52. místo z celkem 65 jezdců v cíli a 75 na startu, výsledný čas 2:16:20 h (průměr 29,34 km/h) byl také o nějakých 17 min pomalejší (ale třeba i vítěz měl čas o 10 min pomalejší), než loni na dvou okruzích, dnes to celkové převýšení bylo větší a nejvíc asi udělalo to vedro – průměrné tepy 174 a maximální 192 hovoří celkem jasně, však mi taky Garmin po dojetí napsal, že doporučená doba regenerace je 72 hodin! 🙂

Pro zajímavost jsem si z GPS záznamu vytáhl ještě časy jednotlivých kol, čili takto jsem se v průběhu postupně zpomaloval:

1. kolo – 0:41:58 h, 31,77 km/h
2. kolo – 0:46:44 h, 28,53 km/h
3. kolo – 0:47:38 h, 27,99 km/h

Na prvních místech to pak dopadlo následovně (zajímavé je, že jsou to úplně jiní první tři jezdci, než loni):

1. Kohout Martin, CK Příbram Fany gastro, 1:48:40 h
2. Vodrážka Vojtěch, KC Hlinsko, 1:48:41 h
3. Koblic Radek, CT Weber, 1:48:42 h

V autobusové zastávce po skončení závodu je pípa, lednice, párky – přesně tak to má na správném závodě vypadat! A startovné přitom jen 150 až 200 Kč (dle způsobu přihlášení), k tomu pěkná a dobře označená trasa, která vlastně ani nevyžaduje žádné zvláštní zajištění na křižovatkách, neboť celý okruh se točí vždy každou nejbližší křižovatkou po pravé ruce. Po párku, 2x birellu a vyhlášení jsem si ještě dal vyjetí přes Světlou pro pár nových vesniček a hlavně taky na zmrzlinu, nakonec s lehkým natažením v závěru to byla stovečka, i když tentokrát taková řádně propečená. Za sebe musím říct, že se mi tenhle závod opravdu líbí a za rok snad zase na startu, akorát by tedy nemuselo být takové vedro.

Odkaz na záznam Strava: https://www.strava.com/activities/9455187519

A ještě odkaz na bohatou fotogalerii od pořadatele: http://www.melechov.cz/kolem-melechova/fotogalerie.html