Král Šumavy aneb zpola obnovená tradice

Ráno budík 4:30 sice nic moc, ale šel jsem si lehnout dřív, tak jsem to ještě nějak rozdejchal, a to i za pomoci Big-Shocku v autě. V Klatovech jsem něco po sedmé, ale musím se jít ještě zaregistrovat (nejsem předem přihlášený, nechával jsem to do poslední chvíle na osudu a hlavně na počasí) a než se vykopu od auta (v 7:37), tak oficiální startovní čas 7:30 už uplyne, ale nevadí, startovat se dá průběžně až do 8:30. Start je prémiově dole v městských sadech (jsem tam tak v 7:45), a to zejména proto, aby se vyráželo směr Běšiny po nové cyklostezce a ne po státovce. Cyklostezka je celkem úzká a klikatá, tak jsem nakonec celkem rád, že jsem vyrazil víceméně sám s mírným zpožděním a potkávám se na této stezce jen s jednotlivci nebo dvojičkami, průjezd většího počtu jezdců naráz v těchto místech musel být opravdu zážitek, který si asi rád odpustím. Jinak cyklostezka má tu výhodu, že vede mimo hlavní silnici, na druhou stranu se ale docela houpe nahoru dolů místy určitě i přes 10%, zatímco státovka vede mírně vzhůru údolím. A navíc nové úseky mají sice pěkný povrch, ale na řadě míst byla využita stávající komunikace v podobě zemědělské asfaltky, a tady je to kolikrát dost rozbité s kamínky a tak, prostě pro silniční obutí nic ideálního. Jsem tedy docela rád, když se v Běšinách cyklostezka napojí na normální silnici. Dále se pokračuje klasicky přes Podolí, kde potkávám kluky z CK Záluží a dáváme krátký pokec, pak u přejezdu u Malonic si neodpustím trochu zamachrování na kostkách, kam to pošlu z lehkého kopce bez přibrždění jako za starých dobrých časů, kdy se tady jezdilo v balíku naplno, jenže jsem trochu zapomněl na to, že TREK má ještě úzký průměr řídítek 25,2 mm, která jsou k představci přitažena pouze dvěma šrouby (na rozdíl od dnes obvyklých čtyř), které už navíc mají taky něco za sebou, a že je zkrátka na takovéto krátké intenzivní rány odspodu poslední dobou celkem citlivý. Výsledkem je, že řídítka se mi pootáčí asi tak o 15° dolů, takže o kousek dál musím stejně stavět a rovnat to, zatímco skupinka, která původně na křižovatce špatně odbočila a kterým jsem chtěl ukázat, jak jsem toho Krále kdysi jezdil, mě pohodlně a s nechápajícími pohledy zase předjíždí.

Na začátek prvního měřeného úseku přijíždím sjezdem okolo Velhartic právě tak akorát, hlavní dav už je pryč, ale na kopci je přede mnou rozeseto stále dost jednotlivých korálků, které mi slouží jako dobrá motivace. Kopec je to takový poctivý šumavský, nemá vysloveně prudké pasáže, ale je to stále do tahu a nikomu nic neodpustí. Dávám si tu do těla docela pěkně …

… a prakticky všechny přede mnou tady dojíždím a předjíždím, akorát mne v závěru předjede jeden kluk, tak se ještě kousnu, zabojuju, dotáhnu ho a v závěru se ještě trochu přetlačujeme až do pásky, ale je tam dřív (čas 14:10 min). Na konci si to docela vyčítám, protože při podhození kola do cílového koberce mě nepěkně píchne v zádech, tak si říkám, aby to nemělo nějaký následky, ale cestou dolů přes Zámyšl do Hlavňovic se to naštěstí uklidňuje a pak už o tom nevím.

Následuje poměrně krátký přejezd přes Petrovice do Chlumu a je tu hned další měřený úsek, tentokrát přes Hartmanice a Busil až na křižovatku pod Keply. Znám ten kopec z biku, ale na silničce jsem ho nikdy nejel, znám to jen do Hartmanic, kde se jede legendární stěna, jednou se tudy jel i Král, a pak už myslím nikdy. Ale naštěstí je to jen krátké, nicméně čas tu utíká rychle a hlavně nic tu nekončí, spíše teprve začíná. Od horizontu se stromem nejprve sjezd na Peklo, pak stoupání a ještě prudší stoupání na Karlov pak mírný sjezd a zase stoupání a rovinka na Busil, povrch místy nic moc, rozhodně tedy ne moc na silničku, a pak přes Busil do závěrečných nejprudších pasáží. Na rovnější pasáži mě zahákovalo číslo 31, které napřed dojelo mě a pak zase já jeho, a v těch prudších místech mi zase odjíždí. Na tepáku mám okolo 190 a říkám si, že mi to tak musí stačit, na další zrychlení v kopci už není. Podle stopek to dlouho vypadá, že bych se měl vejít pod 30 minut, což bych považoval za slušný čas, ale cíl není na horizontu, jak bych očekával, nýbrž až skoro na křižovatce, kde už silnice klesá, pak je asi 15 m rozbitého asfaltu s kamínky pro zpomalení před nájezdem na hlavní, tak to nic moc, a hlavně se tím nevejdu pod těch 30 minut (nakonec 30:12 min), takže po dřívějších poměrně pohodových výletech touto cestou na biku mě po následující erzetě napadá jen verš: Busil – ten se mi zhnusil!

Na zdejším pitném bufetu doplňuji aspoň zásoby pití a hned jedu dál přes Vysoký hřbet, Skelnou a Dobrou Vodu zpět do Hartmanic a dále dolů k řece. Ve sjezdu do Hartmanic jsem jednomu ujel, v závěrečné pomalé pasáži ve vesnici předjel dvě auta a připojil se k dvojičce jezdců, kteří mě následně pěkně protáhli údolím Otavy přes Rejnštejn na start třetího měřeného úseku, kterým byly legendární Svojše-Zhůří, jeden z našich nejhezčích kopců, co znám, ne-li vůbec nejhezčí. Už okolo Rejštejna jsem si ovšem všiml řady jezdců v protisměru včetně Kolíkáče, Kapra, Jiruse a Dreamera, a po příjezdu na místo startu se ukazuje, proč – není tu startovací koberec. Asi se počítalo s tím, že sem bude převezeno zařízení ze Zámyšle, ale nestihlo se to tak rychle. No nic, je tu už určitě přes padesát lidí, a to je na jednu malou šumavskou křižovatku už poměrně hodně, tak se tu radši moc nemotám, jedu zpátky na Rejštejn a zpět, a když se stále nic moc neděje, tak odjíždím na Čeňkárnu s tím, že si tam dám párek a Kofolu a mezitím se to tam dole na křižovatce snad nějak vystříbří. Když tam pak asi po čtyřiceti minutách dorazím, tak už tam není ani noha, ale je tam koberec, takže hurá – vyplatilo se, protože když jsem viděl původně ty davy lidí dole, tak jsem si říkal, že to bude už skoro jako hromadná časovka na Ještěd. Vyrážím sám, první lidi dojedu až někde za Svojšemi, ale jen pár. Snažím se jet v rámci možností hranu, ale samozřejmě určitá rezerva tam musí být, tenhle kopec s převýšením přes 500 m výšky na nějakých 8 km délky nejde napálit jako třeba Zámyšl, to bych zdechnul. Pohybuji se tedy okolo 185 tepů a šinu se vzhůru, ale celkem mě to i baví, tenhle kopec mám prostě rád a nikdy se mi ještě nejel vysloveně špatně a ani dnes ne. Sice to bolí, to zase jo, ale pocity jsou vesměs kladné. Minusem je vyfrézovaná silnice na posledních asi 2 km, ale co se dá dělat, příští rok už to tady snad bude v cajku, pokud tedy nevyfrézují zase něco o kus níže. Čas 38:05 min nic moc, ale určitě jsem to nikdy rychleji nejel, a tak ani to úchvatné panorama nahoře na Zhůří jsem si letos nevychutnal …

… vyfrézovaný úsek pokračuje bohužel i dále až na Horskou Kvildu k Ranklovi, do kopce v rámci měřeného úseku to zase tak moc nevadilo, i když úplně příjemný to taky nebylo, ale teď ve sjezdu je to vysloveně nepříjemný a řidítka opět povolují, takže u Jezerní slati to opět musím rovnat. Dále podle svého plánu nepokračuji přímo po trase na Kvildu, ale vkládám si tam takové horské ouško přes Pláně, Šindlov, Nový Svět, Borovou Ladu, a pak teprve na Kvildu – cca 20 km navíc. Borová Lada je na všech cedulích přeškrtaná, tak mám trochu obavy, aby se tam na kole vůbec dalo projet a nemusel jsem to objíždět ještě někudy dál (už ani nevím moc kudy) anebo se dokonce vracet, ale nakonec to jde – to jen na Novém Světě opravují opěrnou zeď a mostek a objet/spíše obejít se to okolo opatrně dá. Zpět na Kvildě jsem tak asi jako jeden posledních, ne-li úplně poslední, tak upaluji přes Filipku, Modravu a Antýgl směrem k Srní. Kvalita povrchu jak kdy – z Kvildy na Filipku celkem normál, pak hodně rozbitý sjezd na Modravu, odtud fungl nový (vlastně už loni nový) asfalt do Antýglu, jenže vzápětí zase asi dva kilometry fréza a pak ve sjezdu pod Srní vychytávka dne – sice jakoby nový asfalt, ale nepravidelně co cca 200 m proložený tak dvou třímetrovým pásem ledabyle nasypané a nezhutněné hlíny, mnohdy propadlé o několik cm dolů, vidět na to pořádně není, protože se tu často střídá světlo a stín, takže fakt paráda a řidítka opět o 20° dolů. Na Srní na bufetu tak narovnávám dnes už potřetí, už v tom mám celkem rutinu. Ale chleba se sádlem a koláčky na to naštěstí dávají rychle zapomenout, bidon doplňuji jen jeden, to bude na Vysoký hřbet stačit, a tam opět doplním. Mezitím zbývá vypořádat se ještě s Prášilskými kostkami, ty první jedu velice opatrně a pomalu, ty druhé už ani nezkouším, je mi jasné, že bych zase narovnával řidítka, a to ještě v tom lepším případě, beru to radši vedle po cyklostezce, která je zajímavá tím, že je na ní krásný rovný asfalt, ale jen co vedle na silnici začnou ty ukrutný kostky, tak na stezce začne šotolina. To jsem tedy nepochopil. Zpočátku je to naštěstí spíše jen ujetá hlína, takže po tom se jede na silničce ještě celkem slušně, ale pak i stezka přitvrdí kamínky a několika místy s hlubším jemným štěrkem, tak to je pak těžký si vybrat. No ale ve výsledku pořád lepší o trochu cyklostezka, než ty kostky. V dokopci na Skelnou mi to už moc nejede, začínám být nějakej prošitej, sluníčko hřeje, je krásně, ale únava už přece jen v nohách nějaká je, inu 160. km, což byla původně délka celé trasy, ale mně ještě čeká poslední měřený úsek a pak teprve návrat do Klatov.

Kousek před startem poslední erzety dojíždím chlapa s holkou, tak mám radost, že už asi nejsem poslední, protože na bufetu v Srní už se tak trochu unuděně ptali, jestli je tam ještě někdo (za mnou). Tepy mám v tomto posledním kopci už o něco níž, než v předchozích případech, přece jen Big-Shock z ranní cesty autem a Kofola z Čeňkárny už působit přestali a únava naopak pokročila, ale je to nejkratší kopec z těch dnešních měřených úseků, tak se to už dá nějak vydržet (9:30 min), akorát ten dojezd je zase dost nešťastný, koberec není na horizontu, ale až těsně před křižovatkou, člověk tam přijede už z kopce se skoro 60 km/h na budíku a najednou má brzdit a odbočovat po asfaltu s kamínky a písečkem, příp. ještě nesrazit lidi na bufetu, no nic moc. Na jednu stranu chápu, že z technického hlediska to takto bylo výhodné, v podstatě se jen přendal koberec z jedné silnice za roh na druhou stranu a měřícím autem asi ani nemuseli hýbat vůbec, ale bezpečné ty oba dojezdy na křižovatce pod Keply nebyly ani náhodou, tak tady by to šlo pro příště určitě vylepšit. Na bufetu se vybírají čipy, já naopak doplňuji pití a čeká mě už jen závěrečný přesun do Klatov. Kluci ze Šlapek pod Svojšema sice říkali ještě něco o Pancíři, ale já Krále přes Pancíř nikdy nejel, navíc nohy už se tváří docela unaveně a hlavně mě začíná ukrutně pálit levé chodidlo a bolet levý malíček na noze, takže tuto variantu si rychle škrtám a už se koukám jen svalit z hor dolů. Zpočátku jedu sám, někde okolo Jesenného mě dojede nějakej kluk a jde přese mě, střídat ani nechce, asi dvakrát mu tedy zkusím vystřídat, ale hned mě zase předjíždí zpátky, no tak ho nechám jet a jen se celkem pohodlně vezu. Za Běšinama dojedeme ještě další dva, takže už jsme čtyři a nikdo nechce zůstat pozadu, prostě se docela uhání (40 km/h po rovině) a já si připadám jako na dojezdu opravdového Krále v původní podobě, i když dnes už o žádný čas nejde, protože měření skončilo na Vysokém hřbetu po projetí cíle poslední erzety. V Lubech už zvolňujeme a dojezd na náměstí je na pohodu, dávám zmrzlinu a guláš (v uvedeném pořadí), dopíjím zbytky pitných zásob z lahví a po chvíli odjíždím zpět k zimnímu stadionu k autu. Na náměstí jsem měl asi 198,9 km, dojezdem to dostanu na sympatických 201,03 km (průměr 25,4 km/h, průměr tepy 155, max. tepy 191), což je moje nejdelší vyjížďka letos. Tož hezké to bylo na Králi, i když už je to tak trochu jiný Král, ale ta Šumava je krásná tak nějak stejně, takže je to v podstatě jedno.

Pokud jde o nějaké mé subjektivní zhodnocení vlastního výkonu, tak v podstatě všechny kopce jsem odmakal celkem poctivě na 180-190 tepů, akorát ten poslední úsek, který jsem začínal na nějakém svém 165. km, už to bylo asi tak o 5 – 10 tepů méně, takže za sebe mohu s klidným svědomím říci, že líp to asi o moc nešlo a že ti, co jsou ve výsledkové listině přede mnou, tak tam jsou zcela právem, protože na ně nemám. Výsledkově průměr, ale aspoň jsem bojoval. V každém případě pokud to za rok okolnosti dovolí (zdraví, počasí), tak se v Klatovech objevím rád zase.

V celkovém pořadí delší trasy mi nakonec patří 37. ze 104 účastníků (konečně aspoň první polovina, ale dnes to asi dost lidí jelo spíš nostalgicky a ty měřené kopce až tak ani pořádně nemakali, tak se to těžko objektivně hodnotí) za součet časů 1:31:58 h. Zvítězil Michal Koš, AC Sparta Praha 1:06:26, druhý Jiří Voráček, CK Kramolín, 1:06:58, třetí Jiří Zárybnický, CK Vinohradské šlapky, 1:07:05. Ať žije Král!