Král Šumavy ROAD (53×11) aneb když to zebe, tak to zebe
No nebudu to zbytečně protahovat, letos to pro mě prostě bylo dost krutý, jednak kvůli třem defektům (Javorník, Churáňov, Gerlovka), které mě postupně zcela odpojily z boje o jakékoli důstojné umístění, jednak kvůli následné jízdě hodně na samotku oproti ostrému západnímu větru, ale hlavně tedy kvůli počasí v posledních zhruba třech hodinách, protože to byl skutečný nářez! To, že jsem nakonec již v hustém dešti konečně našel v plášti ten zaražený střípek, který mi opakovaně způsoboval defekty, a nemaje po ruce žádný vhodný nástroj, musel jsem ho z pláště vykousnout zubama (k velkému údivu přihlížejícího regulovčíka), to by ještě zdaleka nebylo to nejhorší. Největší kalich hořkosti jsem si vypil po vystoupání na Špičák, kam jsem přijel totálně promočený a kde teplota spadla na nějakých 8 °C!. Sjezd přes Hojsovku se pak stal doslova noční můrou, prsty vypovídaly poslušnost, dala se do mě pořádná zimnice, až jsem se na kole klepal jako ratlík, kolo chvíli brzdilo a chvíli zase ne a přes brýle jsem neviděl nic víc než obrysy. Docela jsem se dole divil, že ještě jedu a neležím někde ve škarpě. A bál jsem se dokonce i zastavit, abych si odskočil na malou, že už bych se nerozjel. Dokonce jsem i docela vážně uvažoval i o variantě vykonání potřeby bez zastavení, ale nakonec jsem zastavil a zase se překvapivě zase rozjel a nakonec i nějak dojel, i když hodně daleko za plánovaným časem i umístěním. Chtěl jsem skončit v první stovce, skončil jsem 111., chtěl jsem to zajet pod 9 hodin, v cíli jsem byl něco málo přes deset, no byl to prostě masakr.
Tímto bych chtěl moc a moc poděkovat Milanu Brandejsovi (st .č. 182) a jeho rodinnému doprovodu za poskytnutí dvou náhradních duší a velké pumpy. Bez jejich pomoci by byla má ztráta v cíli i utrpení na trati ještě mnohem větší! Jo a jednu pumpu jsem vlastně vysomroval ve stoupání na Svojše u neznámých lidí s kombíkem Ford Escort s ústeckou značkou, tož také díky!!!
Jinak na dlouhé trase jel se mnou ještě Laďa, byla to jeho premiéra na nejdelší trase a nejprve měl smůlu v tom, že měl hned zpočátku defekt, ale po tom mém defektu si mě na Svojších dojel a následně se rozjel ke skvělé jízdě, sám jsem si říkal, kdy asi odpadnu, ale nakonec to za mě vyřešil můj druhý defekt, tak jsem musel Laďovi zamávat a od té doby už jsem ho neviděl. A nakonec nás v cíli dělilo skoro 40 minut (byl v tom ale i ještě ten jeden můj další defekt), takže z Laďovy strany určitě super výkon a velká škoda toho defektu, který jej na začátku srazil až na úplný chvost celého pole, takže z toho měl dost dlouhou časovku jednotlivce:
Dlouhá trasa (260 km, 4 340 m převýšení):
80. (41) MUSIL Ladislav 1967 09:26:56.2 +1:49:16.9 MD2 18 Sokol Veltěž
111. (10) SKÁLA Radim 1976 10:05:38.8 +2:27:59.5 MD1 73 Sokol Veltěž
Na ostatních trasách se zúčastnilo dalších sedm sokolů a tři hostující jezdci, jak dokládá následující rychlý přehled:
Střední trasa (210 km, 3 530 m převýšení)
11. (419) KUCHAŘ Přemek 1977 06:42:47.6 +0:14:16.3 MS1 10 Sokol Veltěž
29. (418) VLASÁK Michal 1982 07:15:07.0 +0:46:35.7 MS1 23 Sokol Veltěž
83. (401) WINTER Tadeáš 1994 08:35:30.3 +2:06:59.0, MS1 49 Sokol Veltěž
93. (422) PÍCHA Petr 1974 08:45:50.0 +2:17:18.7 MS1 55 Sokol Veltěž
139. (338) SKÁCEL Jan 1978 10:29:41.9 +4:01:10.6 MS1 73 Praha 6
Krátká trasa (162 km, 2 750 m převýšení)
126. (1213) ČERNÝ Jan 1974 05:39:36.6 +0:53:47.4 MK1 82 Těptín
156. (1359) KRAJÍČEK Martin 1982 05:48:07.8 +1:02:18.6 MK1 98 Sokol Veltěž
300. (1360) PATERA Petr 1970 06:25:47.4 +1:39:58.2 MK2 92 Sokol Veltěž
423. (1307) MIŇOVSKÝ Pavel 1973 07:03:37.4 +2:17:48.2 MK1 209 Sokol Veltěž
DNF (881) MIŠOŇ Pavel 1969 DNF -1 R MK2 Sokol Veltěž
Ale jo, s odstupem doby to bylo fajn, tak zase za rok!
Naši partneři
