Krev, pot a slzy sokolů na triatlonu (ČP Račice 16.6.2013)
Musím říct, že až Madly reportáž z Triatlonu v Předboji mě donutila napsat po delším čase report, protože shodou okolností ve stejný den, co děcka sbírala své první triatlonové zkušenosti (a úspěchy) okolo Předbojského rybníka, utkávali se 2 sokolové v témže sportu s českou špičkou. A protože naše mládež ve svých kategoriích vyhrává co se dá, přišlo mi naše vystoupení na této poměrně vrcholové akci jako dobrý kontrast:o)
V pořadí třetí závod českého poháru v olympijském triatlonu hostil Račický veslařský areál a závodilo se na tradiční olympijské distanci 1,5+40+10. Nutno dodat, že lepší místo pro fér závodění v tomto sportu aby člověk pohledal. Plavalo se rovně bez zápasů okolo bojek, uzavřený asfaltový okruh kolem vody pak nabízel ideální podmínky pro bezhákovou jízdu na kole (netradičně – olympijský závod obsahuje kontaktní cyklistickou část), okruh na běh byl pak relativně schovaný ve stínu, takže se dalo běhat i za letních teplot.
Na tenhle závod jsme se rozhodli vyrazit s Martinem Krajíčkem až poměrně pozdě. Speciální trénink nikdo moc neabsolvoval a vzhledem k tomu, že jsme to oba pobrali spíš jako přípravu na srpnový poloviční ironman na Mácháči, neměli jsme ani extra ambice. Ambice nám rozhodně nezvedal ani pohled na konkurenci vybalující svoje špičkové TT nářadí, takže mi vlastní výsledek začínal být tak trochu fuk.. Zaháním tradiční „starťák“ přípravou věcí, pokukováním po závodnicích a mladých krásných organizátorkách (kde se v těch račicích jen berou:o))). Nemine dlouho a je čas připravit si depo a přemístit se na start. V depu a kolem něj se míhá jedna persona vedle druhé. Favorité Vabroušek, Ospalý, ironmanka Zelenková, bráchové Svobodové (vítěz OH v pětiboji David a jeho dvojče triatlet Martin), takže koukám a koukám, jak to dělají:o) Celkem je k hlavnímu závodu přihlášeno 70 lidí.
S ohledem na to, že dnes se poplave rovně, je pak asi 10 minut před startem zvládnout přesun ke startu, což je po asfaltu na boso celkem problém a Martin se celkem trápí. Já jsem naopak rád že jsem si ssebou vzal trepky:o) Na rozplavbu není čas. Jsme vlastně rádi, že to na čáru stíháme tak 2 minuty před startem, ttakže hop do vody, trochu rozhýbat, zařadit na lajnu na už se startuje. Od té doby nemůžu podat informace o tom jak se závod vyvíjí na čele, protože plavec jsem dost průměrný, a na závodech vždycky lezu z vody už hooodně na chvostu. Neplave se mi úplně zle, chvíli se držím ve větší skupině, ale po pár set metrech, kdy mi odjede dokonce i lodička s plavčíkem (vesele na mě mával pěnovým plováčkem:o)) , mi je jasné, že za mnou už toho moc neplave, pokud vůbec něco:o) Martin je na tom o poznání lépe, i když jeho čas kolem 30 minut i tak znamená obrovský propad za čelem závodu, kde se plavalo brutálně – pod 20minut. Já doplavu o další 3 minuty dál jako jeden z posledních (46. mezi 56 muži).
Už dřív jsem si uvědomil, že nemám odvíčkované gely, které na kole musím sníst, takže i v prvním depu moje stráta narůstá, ale plavání je za mnou. Vím, že to bude už jen lepší:o) Na kole mi to valí, vypsáno je 8 kol po 5 km, jedu průměr kolem 40, a prvních 4 kola se mi daří držet krok s jezdci, co aktuálně jedou TOP10 (což se dozvídám od moderátora P.Bartůška z ČT), jen mají samozřejmě o kolo víc:o) V pátém kole vidím, že se mi podařilo sjet Martinův náskok na dohledovou vzdálenost, tak ještě víc koušu tempo, protože je mi jasné, že jako o něco slabší běžec je to pro mě jediná cesta, jak si to s Martinem rozdat „na férovku“. Bohužel před půlkou šestého kola, kdy Martin už je v podstatě asi 30m přede mnou, dochází trochu ke skrumáži. Na trati se zrovna předjíždí navzájem asi 7 jezdců, do toho tam jedou 2 motorky a já se místo držení předpisové stopy soustředím na Martina a dochází k tomu, k čemu dojít muselo. Na druhé motorce je rozhodčí a dostávám 30 vteřin (v triatlonu je to metodou zastav-nic nedělej- pak si zas jeď) za „blokování“. Stavím u kraje, sudí se mi snaží vysvětlit co jsem provedl, ale trvá mu to takovou dobu, že jsem stejně nabral minimálně minutu:o( V tu chvíli jsem krajně na***nej a chce se mi to zabalit. Poslední 2,5 kola dojíždím skoro setrvačností a v podstatě až na posledních 400m jsem se rozhodnul že půjdu pokračovat i druhého depa do závěrečné běžecké desítky, vypsané na 4kola po 2,5km.
I tady ale nezkušenost promlouvá a od „opět“ pozorného sudího dostávám dalších 10s za to že jsem si rozepnul pásek od přilby dřív než bylo pověšené kolo.. Další demoralizace, další nabyté zkušenosti. Co se týče běhu, prožívám si v prvních kilometrech krizi, což je u mně při triatlonech normální. K vlastnímu překvapení na první dlouhé rovince vidím, že Martin je tak 40s přede mnou a k ještě většímu, že se mi za půlkou prvního ze čtyř okruhů daří ho docvaknout. Chvíli běžíme spolu, ale Martin bohužel nevypadá moc dobře, ale to ani já.. Je na mě dost vedro a minimálně během prvního kola jsem na odstoupení ze závodu myslel celkem intenzivně. Druhé kolo už je ale pocitově mnohem lepší, někde kolem jeho poloviny ale zjišťuju, že Martin už za mnou vůbec není, takže až do cíle běžím v podstatě sám. Občas jde někdo přede mně, občas dobíhám a předbíhám já. Třetí a čtvrté kolo už trochu tuhnu, ale cíl se blíží a daří se mi ho dosáhnout v celkovém čase něco přes 2:34.
S Martinem se shledávám v cíli, bohužel musel po 1.kole běhu odstoupit kvůli velkým puchýřům, na které si zadělal po cestě na start plavání (to jsou zas zkušenosti pro Martina). Na vzájmné srovnání tedy bohužel nedošlo, ale svoje srovnání se špičkou jsem si zažil. Výsledek pro mě je, že „Ti dobří“ jsou opravdu jinde. Vítěz Filip Ospalý mi nandal přes 40 minut, i mezi ženami bych byl sedmý. Proště velká škola. Na svůj vlastní standard si ale myslím že se mi dařilo dobře. Že bude plavání bída jsem věděl, ale kolo bylo dost slušné (kdybych nedostal tu penaltu, vešel bych se se svým časem za cyklistiku do dvacítky) a ani na běhu jsem -oproti svým dosavadním závodům- tolik neztrácel.
Pro shrnutí:
1500m plavání 0:33:42 (46./56)
40km kolo 1:04:47 (29./56 s penaltou)
10km běh 0:53:11 (38./56)
obě depa 2:45 (taky s penaltou)
celkem 2:34:27 (41. v mužích, 27. v kategorii, 48. celkem)
Stručně na závěr: Závod organizačně super. Kvalita soupeřů obrovská. Pěkné prostředí. Hezké holky. Počasí tak akorát. Výkon slušný, chyby veliké, ale 41. na českém poháru??? To se mi taky třeba už nikdy napodaří:o)
PS: Že se v neděli urodilo, jsme si nevšimli jen my, ale i oficiální fotograf Czech Tri Series:o)