Maudi Cup (MTBO) aneb zase jsem si pěkně zabloudil

Novinkou v kategorii M a Ž byl tzv. „hagaby“ systém, který spočíval v tom, že se startovalo hromadně ve skupinách pěti až šesti závodníků, ale společné byly jen první kontroly, a právě u K2 nastával tzv. uzel, ze kterého pokračovaly takové čtyři smyčky … no abych se v tom úplně nezamotal, radši použiji vysvětlení od pořadatelů tak, jak bylo uvedeno v pokynech před závodem:

Vysvětlení systému hagaby pro kategorie M a Ž: Na trati se nachází jedna „uzlová“ kontrola, ze které vedou 3 smyčky („pytlíky“ / „motýlci“). Každá varianta tratě má stanoveno jiné pořadí absolvování těchto smyček. Uzlová kontrola se razí opakovaně (celkem tedy 4x – při zahájení každé smyčky a při ukončení poslední smyčky). Po objetí všech smyček pokračuje závodník z uzlové kontroly dál směrem k cíli. Každý závodník tedy nakonec absolvuje stejně dlouhou trať se stejnými kontrolami a postupy ve smyčkách, pouze pořadí jednotlivých smyček se bude lišit. Pro názornost přikládáme následující obrázek:

Startoval jsem v 11:35, start byl až přímo na kraji lesa a muselo se k němu dojet po fáborkách, což obnášelo asi 3 km přes rokli pod pivovarem. No a já lehce jsem zabloudil už cestou na start (ve Svatbíně jsem nezachytil včas odbočku), to mě mělo asi varovat, ale i kdyby, tak co jsem měl dělat. Na start jsem tak dorazil asi až v 11:31, ale ještě to stačilo. Startuje nás společně šest chlapů a jeden příchozí v dětském věku. Nějak se mi v rukavicích nedaří složit rychle mapu do maníku, nakonec si rukavice stejně musím sundat, a všichni mi tak odjíždějí. K mapovému startu (místo vzdálené cca asi 700m od startu, ale mapu jsme dostali už dříve, tak nevím, proč vlastně mapový start) předjedu jen toho příchozího, ale na K1 už si pípám čip těsně za posledním z té mojí skupinky. Následuje sjezd k potoku a tam nastává mé první rozčarování – všichni berou kolo na ramena a vrhají se pěšky do rokle, sice ano, podle mapy je to skutečně nejkratší cesta, ale je to přece jen závod na kole, říkám si, tak bych ho chtěl jezdit na kole a ne běhat hned po startu v lese s kolem na rameni. Jako jediný z té mojí skupinky tedy zůstávám v sedle a jedu po cestě, která je ovšem o hodně delší, protože se musí podél potoka až k mostku a pak zase po druhé straně zpátky. Pěšky přes rokli to bylo určitě mnohem rychlejší, ale mně se prostě nechtělo. A taky myslím, že to ta K1 mohla být někde jinde, aby byl dojezd ke K2 jednoznačně po cestách, tohle mě trochu rozladilo už hned v úvodu, že je to postavené tak, aby bylo výhodnější běžet skrz les, než jet po cestě. Ke K2 se tak dostávám poměrně s velkou ztrátou na ostatní, ale aspoň jsem celou dobu jel. První smyčka (K3-K8) mě posílá na západ a pak na jih, částečně to tady znám už z toho roku 2011, navíc okolo K3 už jsem projížděl před chvílí, takže mi to aspoň celkem odsýpá. Za K4 mě v protisměru zdraví na dálku Klára slovy „Makám, makám!“, která startovala hned jako první v 11:00 v kategorii žen (Ž, 16 kontrol), ale vlastně se nakonec ani nemíjíme, protože na křižovatce kus přede mnou jede jiným směrem – míří na uzlovou kontrolu, zatímco já teprve načínám smyčku. Kontroly K5 a K6 dávám celkem s přehledem, jediným problémem je větev, která se mi dostala do kola, ale výplet ji naštěstí celkem ochotně chroupnul a žádné škody tím nevznikly. Ke K7 volím také asi nejoptimálnější postup, ale má to malý háček, a sice že K7 přejedu (byla kousek vpravo od průjezdné cesty, ale já ty kroužky a tečky za jízdy holt tak úplně přesně v té mapě nevidím) a uvědomím si to až skoro u K8. Vracím se, je to ještě ke všemu přes padlý kmen a bažinu (za ní se potkávám v protisměru dnes podruhé s Klárou), navíc ve zmatku to ještě hledám na opačné straně (klasická chyba otočeného mapníku) a ztratím tady dost času – tak to byl první velký zásek dne, tak aspoň pět minut.

Následuje uzlová K8 a druhá smyčka (K9-K12) mě tentokrát posílá na sever. Tento okruh se mi povedl asi ze všech nejlépe, bez mapového záseku a i docela rychle, před K10 mě dojel někdo v repre dresu MTBO a celkem jsem se ho držel, ba dokonce před třetí uzlovkou jsem ho i předjel (pravda, on jel mapařsky kratší cestou, ale ta byla nějaká hodně drncavá, což nemohl předem vědět, kdežto ta moje na okolo byla rovná a rychlejší) a K12 jsem tak razil i dřív. Tak to byl takový dílčí úspěch. A asi taky poslední, protože následující třetí smyčka (K13-18) vedená úplně na jih lesa a pak ještě na západ mi vůbec nevyšla. Začalo to tím, že si tak jedu docela dlouhý přejezd, až za hájovnu v Brníku, koukám kudy k nejbližší kontrole, a jak tak koukám, tak šmankote, vždyť to je K14, ale já byl přece naposledy na uzlové K12! No jo, po dvanáctce je ještě třináctka, ty vole, říkám si, ovšem K13 už jsem mezitím dávno přejel, tak to je hodně pitomá chyba., Musím se vracet dost daleko a ještě do kopce, pak zase zpět na stejné místo a znovu začít lovit K14, která má být podle mapy asi největším oříškem (změť cestiček ve vysokém lese plného spadaného listí – nic moc). A taky že jo, jednu dvě odbočky v tom listí přehlížím a ocitám se tak úplně někde jinde, než si myslím, že v mapě jsem. Projel jsem se ale moc hezky, nejdřív po drncavé vrstevnici tam a zpět, pak pro změnu po vertikále nahoru a dolů, pak jsem se šel vymočit, abych si trochu urovnal myšlenky, a zabralo to, protože nejen že jsem pochcal pěknou červenou muchomůrku, ale zároveň asi na třetí pokus jsem konečně našel tu správnou cestu a ke K14 přijel sice z úplně opačné strany, ale přece. A dokonce jsem se u ní ocitl i na oficiálním videu (čas XX:XX – doplním, až bude video zveřejněno), aneb moje nejvíc pohnojená kontrola a největší zásek dne, a ještě mě u toho někdo natočí, tak to je fajn. Ale aspoň mám důkaz, že jsem tam skutečně byl. Další K15 je v pohodě, K16 mapařsky taky (i kvůli tomu, že částečně se trasa shoduje s tou mojí první smyčkou), ale ten tečkovaný krátký úvod z odbočky je hodně drsný, v podstatě to chce buď jít pěšky, nebo zavřít oči, sklonit hlavu a poslat to jako beran skrz nízké větve hustníku. Zvolil jsem druhý způsob, připadám si trochu jako tank, ale projel jsem a za odměnu mě uvítala K16 – asi nejhezčeji umístěná kontrola dne na okraji takové romantické paseky.

Následuje moje poslední uzlovka K18 a nájezd do poslední smyčky, vlastně už spojnice do cíle (K19-K22-cíl). Jedná se o podobný prostor, jako byla moje poslední smyčka, kterou jsem si docela vychutnal (viz. vracení tam a zpět kvůli K13 a složité dohledávání K14), takže se dá říct, že tady už jsem prakticky jako doma a dávám to tedy už bez dalších navigačních problémů, takže ještě pár přejetých muchomůrek (rostou tady po předchozích deštích jak vzteklé cesta necesta), poslední sběrka K22 …

… a dojezd po vrstevnici do cíle. Ten jsem jel, co to dalo, ale smazat ztrátu ze svých předchozích omylů už se mi nijak zvlášť nepodařilo. V cíli se tak sice na mě směje sluníčko, teplý čaj a hořická trubička od pořadatelů, ale jinak to dnes žádná sláva nebyla. Celkové 51. místo z celkem 73 v kategorii M (podrobnější výsledky s mezičasy pak zde – systém ORIS) a ztráta 48 minut na vítězného KLádina nepůsobí nijak skvostně, ale taková holt byla realita. V tom roce 2011 to bylo bez jakéhokoli mapového tréninku taky s několika mapovými záseky 37. místo z 62, tak nevím, ale poctivý průběžný celoroční trénink se dnes asi zrovna moc nevyplatil. A taky mi asi víc sedí městská zástavba, parky a malé lesíky (MTBO liga), tady ten podzimní velký les plný spadaného listí, ve kterém se cestičky a pěšinky ztrácí, to není nic pro mě. Ale ono je to jedno, protože dobrý gulášek a Černá svině (místní tmavý ležák) v cíli to všechno celkem rychle spravilo, takže konec dobrý. A na to, jak v týdnu pršelo, tak v lese ani moc bláta nebylo, takže kolo zůstalo relativně čisté nebo aspoň ne moc zabahněné, tak to taky potěšilo.