Merida Bike Vysočina – potřetí a naposled?

V předchozích dvou letech jsem jel v Novém Městě na Moravě bikový závod Merida Bike Vysočina. Oba předchozí ročníky byly hodně mokré a vloni i lehce deštivé. Letos byl ale termín závodu světového poháru MTB přesunut na začátek května a tudíž byla šance, že bude panovat jiné počasí.

S touto nadějí jsem začátkem dubna oslovil některé Sokoly, zda si tento závod nechtějí vyzkoušet. Nikdo se ale nepřidal, tak jsem začátkem dubna odeslal přihlášku a těšil se na pěkný závod. Naděje začala trochu skomírat začátkem týdne, když se v předpovědích počasí začalo mluvit o silné studené frontě, která má vystřídat v týdnu panující letní počasí. Velmi přesní a téměř nikdy se nemýlící Norové na serveru www.yr.no od půlky týdne psali silný déšť v sobotu od 8.00 a pokles teploty pod 10 stupňů.

Start trasy 80 km byl v 8:15 a cca v 7:45 začaly padat první kapky a v čase startu už regulérně pršelo. Na rozdíl od Loňského roku to ale po hodině nepřešlo, ale naopak déšť postupně sílil a teplota opravdu padala a padala. Na otevřených hřebenech to trochu připomínalo zimní výlet na běžkách a ne květnový závod na kolech.

Ze samotného závodu si toho moc nepamatuji. Snažil jsem se jet celou dobu co to dá a nešetřit se. To mi celkem vyšlo a i v kopcích, kde jsem vloni vystupoval ze své skupinky, jsem letos tahal špici a na posledních 15 kilometrech jsem ze skupiny bez problémů odjel a v cíli měl náskok 10 minut.

Co jsem ale šetřit musel, bylo kolo. Podle stavu v jakém po skončení závodu bylo kolo, to byly nejhorší podmínky v jakých jsem kdy jel. A to už mám za sebou pár hodně mokrých akcí typu Drásal 2004 nebo Král Šumavy 2006. Například brzdové destičky jsem ráno před závodem nasadil nové, a to co z nich po 80 kilometrech zůstalo je vidět na fotce.

Vloni poprvé zařazený cíl nahoře na sjezdovce byl tak velkým vysvobozením – jednak se člověk zahřál, druhak nepotřeboval nefungující brzdy a řazení a hlavně to byl skutečný konec bahenních lázní.

Takhle vypadalo v cíli kolo:

 Takhle dopadly brzdové destičky po 4 hodinách používání:

A tahle jsem vypadal já (sponzorům se omlouvám za nečitelné reklamy, ale opravdu nebylo čím otřít před cílem bláto z dresu 🙂 ):

Jako vždy na závěr trocha zpravodajství. Na dlouhé trati zvítězil Jobánek z Merida Biking Teamu v čase 3h08min. Mně naměřili čas přesně o hodinu delší – 4h08min, což znamenalo 63. místo v absolutním pořadí a 12. místo v kategorii. Takže za mě s výsledkem velká spokojenost a další dílčí zkrácení odstupu za vítězem (předloni skoro 2 hodiny, vloni 1 hodina 15 minut).

Přes tuto spokojenost hlásím veřejně – za rok na Vysočinu pouze v případě panujících tropických teplot a dlouhotrvajícího sucha!