MTB Král Šumavy 2010

Tak jako každou poslední květnovou sobotu, se i včera konal další ročník největšího závodu horských kol u nás. O tom jakou má Král Šumavy pozici svědčí i to, že se letos jednalo už o 17. ročník a že se na něj přihlásilo ve všech kategoriích a na všech 3 tratích 2670 účastníků. No a samozřejmě mezi nimi nemohli chybět zástupci našeho Sokola. Na střední, 70 kilometrovou trať vyrazili Ivoš a Dusík, na dlouhou, 100 kilometrovou Mišák, Radim a já. Kluci ráno řešili nějaké problémy s přejezdem z Hartmanic do Klatov, takže na klatovské náměstí dorazili přesně v 7:30 a absolovovali tzv. letmý start.
Já jsem vyrazil stržen ostatními jako o závod a prvních skoro 8 silničních kilometrů (na základě zkušeností z loňského roku pořadatelé velmi rozumně vynechali některé téměř nesjízdné bahnité úseky, z nichž ten první měl být zhruba na 4. kilometru) uběhlo hodně rychle. Nebudu ani popisovat, jakých hodnot dosahovala moje tepovka.
Po nájezdu do terénu jsme všichni s úlevou zjistili, že oproti loňským bahenním lázním nás čeká sice mokrý, ale jezditelný terén. A s postupem času nad ranním vlhkem zvítězilo sluníčko a nakonec z toho byl pro všechny nádherný den.
Asi na 30. kilometru mě dojel zezadu dotahující Radim a po pár větách pokračoval v ostrém tempu dál. Zejména proti kopcům (a kdo zná tratě Krále ten ví, že organizátoři s kopečky tradičně nešetří) bylo cítit že mu to jede a bude těžké se ho udržet. Nicméně více než 20 kilometrů se mi to dařilo, i když občas to hodně bolelo.
Pak jsem ale i při průjezdech otevřeným terénem náš oranžový dres neviděl a bylo mi jasné, že Radim za to vzal a jenom jsem zkoušel počítat, kolik mi během druhých padesáti kilometrů naloží minut.
V druhé půlce závodu se mi konečně podařilo chytit svoje tempo a celkem bez problémů (až na dva kamzičí výstupy, které jsem musel dát po svých s kolem po boku a na jeden kamenitý sjezd, kdy zvítězil pud sebezáchovy a který jsem seskával s kolem na rameni) jsem dorazil do cíle. Tam mě čekalo několik překvapení.
To první byl čas na výsledkové tabuli – byl skoro o 40 minut lepší než můj nejlepší výkon z minulých let. Takže po Brdech si zapisuju v novém dresu Sokola Veltěž další osobáček.
Tím druhým bylo setkání s Radimem u výsledkových listin. Blahopřál mi k vítězství, což jsem absolutně nechápal. Pak z něj vylezlo, že s několika dalšími cyklisty sjeli z trati a museli se pár kilometrů vracet a těch ztracených 10 minut už nedohnal.
A tím třetím překvapením bylo setkání s Mišákem. Tomu před 2 týdny na soustředění v Hartmanicích praskl zadní ráfek a tentokrát mu praskl přímo celý rám kola. Do cíle se sice dostal, ale po rovných cestách a mimo trasu, takže letos bude mít ve výsledcích zapsáno DNF (Did Not Finish).
Mezitím dorazili do cíle střední trati ve velmi slušných časech i Ivoš a Dusík a všichni jsme mohli dát zasloužený gulášek a pivo.
Abych splnil i zpravodajské povinnosti, tak dodávám že Ivoš na střední trati dojel v čase 3 hodiny 51 minut na 124. místě a Dusík na 380. místě, a to z téměř 1400 přihlášených.
Na dlouhé trati jsem pouze a jenom díky Radimově zakufrování byl od nás nejlepší já s časem 6 hodin 46 minut na 199. místě a Radim s odstupem 7 minut na 229. místě – ze 730 přihlášených. Mišákův zápis DNF už jsem vysvětlil.
Myslím že po loňském masakru, způsobeném několikadenními dešti, se tentokrát organizátorům podařilo objednat ideální cyklistické počasí a všichni účastníci si spravili náladu. No a ti co to předem vzdali a na Šumavu nedorazili, nebo ti kterým selhala technika, mají o to více důvodů potrénovat na příští ročník.