MTBO v Kralupech ve znamení pohárů

Poslední červnovou neděli vyrážíme již tradičně na MTBO do Kralup. Tento pohodový závod si nás před lety získal svojí báječnou atmosférou a perfektní přípravou.

Také nechápeme, jak to pořadatelé dělají, že pokaždé mají objednané luxusní počasí…. Letos kromě výbavy na kolo balíme tedy i více tekutin a řešíme pitný režim, neboť 3,5 hodiny na jeden sebevětší bidon nevidíme moc reálně.

Pořadatelé letos připravili nový zpestřený formát, kdy kromě delšího času, přidali také více kontrol, rozdělených do skupin a více byly hodnoceny také nejvzdálenější kontroly. Zpestřením byla mokrá kontrola, při jejímž dosažením oběma členy dvojice se uděloval dvojnásobný počet bodů. No a pak i dvě mimořádné kontroly, které se počítaly jen dvojicím, kdy jeden z členů byl do 15 let. Letos to nebude tedy jen o cyklistice a sbírání kontrol, ale bude nutno zapojit i mozek při volbě správné taktické varianty.

Na start se řadíme ve složení :
Madla + Přemek (jednak další pokus o oblibu bajka u Přemka a do dvojice bere již zkušenou Madlu, dle očekávání se měli v roli lídrů pokusit o bednu)
Verča + Mišák (ústupová varianta kvůli Mišákovu kotníku, a hlavně Verunka moc chtěla jet s tatínkem – cíl byl dojet, Verče nezošklivit kolo a najít více kontrol než loni)
Ivana + Iveta (když Verča nejela s Ivčou, daly se holky dohromady, že si to alespoň užijí)

Nyní se pokusím popsat, jak jsem to viděl jako doprovod Verči. Letos po startu koukám do mapy trochu déle, neboť se nabízí začít směrem na Chvatěruby. Ale kopce, Máslovická rokle, jedna pro mě „nečitelná“ kontrola a pak spoustu cyklistiky zpět do Kralup, než bychom se dostali na druhý břeh, by nás mohlo na začátek skolit. A tak volím raději motivační rychlý sběr kontrol na protějším břehu.

Super ! Motivace se povedla. Po druhé kontrole mi Verča radostně hlásí, že vyrovnala loňský rekord s mamkou…. Jedeme hrozně rychle, ve stoupání k Lešanům a pak ještě k vodárně po panelce to Verča pere, jako na 5 minutovém závodě. Marné je jí říkat : „Nezávodíme….“, „Jedeme na celý den…“ apod. Prostě slovy klasika : „Je to marné, je to marné, je to marné….“ Relativně pořád někoho předjíždíme a Verča se ptá, kolikátí jsme, když už nejsme poslední….těžko se jí vysvětluje, že to tak není… Hlavně když se ptá už popáté a já jsem dost zadýchaný na to, abych byl v pohodě a trpělivě a opakovaně jí vysvětloval princip MTBO. Asi se to vysvětlování podařilo, neboť již od 4-tého štípnutí počítáme kontroly a ne dvojice, které míjíme či předjíždíme.

První krize přichází ve sjezdu osetým polem, kdy jsme snad první či druzí, kteří tudy letos jedou…. „To kdybych věděla, že to bude takovéhle, tak bych sem nikdy nejela…“ Docela rozumím holčině v necelých 8 letech, kdy okolní klasy jsou skoro vyšší než ona, a kromě ošlehaných lýtek od obilí má ošlehané i ruce, krk a tváře. Naštěstí jsme brzo po projetí pole našli další kontrolu a ta dala zapomenout na předchozí zkušenost…

Další čtyři kontroly ze vzdálené skupiny jsou pěkně čitelné a kupodivu i jetelné. Jedeme už pohodu, a postupně doplňujeme energii, čili svačíme. Snad jsem zakřiknul dohledávání kontrol, neboť Památková rezervace nám dala dost zabrat. Cesta vede jinudy, než mi říká mapa, resp. než tam vidím já a vysoké obilí okolo zase děsí Verču. Nakonec se daří i s mírným objezdem a zdržením kontrolu přece jenom najít a čeká nás brutální asfaltový přejezd okolo Kralup. Opět svačinka, pití.

Cestou k rozbořenému domu, mimochodem moc krásná cesta a místo pro kontrolu, to Verče už moc nejede. Navíc se pořád drbe na rukou, hlavě a na zádech. Díky vedru dnes nemá moiru a osiny z obilí ve spojení s potem vykonají své. Vůbec jí nezávidím a tiše s ní trpím. Říkám si, dvě hodiny závodu jsou až až, navíc je odjela moc super, tak se začneme pomalu vracet. Za chvíli ale dojíždíme jednu bloudící dvojici, docela kluky zachraňujeme, neboť ruiny domu hledali úplně jinde…to Verču ale postavilo opět a neuvěřitelně na nohy. Kluci, díky ! Zapůsobili jste jako živá voda, neboť nejenže nechce končit, ale valí po asfaltu do kopce tak rychle, že předjíždíme i před chvílí bloudící spolubojovníky. Sice ji občas musím podrbat na zádech, ale to je minimální zlo pro mě, když vidím, jak pěkně jede.

Máme další kontrolu, Debrno pak prý ani nebyl kopec a jižní zeď se při sluníčku v nadhlavníku hledá také velmi dobře. Zde definitivně odjíždíme klukům, se které jsme potkali u zbořeného domu.

Jsme v Kralupech. Máme spoustu času a „obživlou“ Verču. Rozhodujeme, že sjedeme před závěrečným „koupáním“ u kontroly č.3 ještě něco posbírat do Chvatěrub. Verča začíná opět počítat kontroly (kolik jich už jako máme) ptá se mě, zda budeme na bedně ?  Popravdě si to nemyslím ani omylem, neboť rychlých dravců je na startu víc než dost. Domácí a mnohonásobní vítězové, Přéma s Madlou a spousta dalších….prostě reálně bez šance. Cestou do Chvatěrub si připravuji půdu a vysvětluji, že i když nebudeme na bedně, tak to vůbec nevadí, že je jedna z nejmladších, takže bychom měli být vlastně tak nějak automaticky poslední. A že každý, byť i jen jeden předjetý bude vlastně největší výhra.

Přestože v Chvatěrubech u stadionu máme ještě relativně spoustu času, tak vidím, že Verča toho moc dneska už nenajede. Nebudeme se více trápit. Jdeme „na jedno“ do hospody, koneckonců i bidony už zejí prázdnotou. Po tomto osvěžení jsme pobrali kontrolu v kolejišti a jedeme zpět. „Koupačku“ dáváme oba, na to jsme dost bojovní. A pak už jen náplavka, brána, louka a zasloužený cíl !!! 

Chvilku po nás dojíždí do cíle Madla s Přemkem, mají asi stejně kontrol jako my, ale bohužel nedali limit a penalizace je nekompromisně smrtící….

Verča hlásí 44 ujetých kilometrů dle svého budíku, Madla má kilometrů 56. Madla ví, že jela dobře, a je trochu smutná, že jí asi porazí „mladší ségra“. Naštěstí slib pizzerie to spraví….

A na závěr, jak jsme tedy dopadli ? 
Ivana s Ivetou, přestože se jely jen projet a pro pár kontrol, tak jich posbíraly docela dost a stačilo to na 3. místo a odměnou jim byl krásný pohár a spousta cen. 

Verča s Mišákem, k překvapení všech nádherné 2. místo a ještě trochu větší pohár.
 

A ještě pro analytiky výpis z mého budíku (absolutní nadmořské výšky nejsou kalibrovány) :
Ujeto : 42,88 km (což je méně než Verča…smutný příběh, když jsem štípal, tak asi jezdila kolem kontroly…)
Nastoupáno : 578 m
Čas v sedle : 2:47:49
Odpočinek : 0:35:41
Průměrná TF : 127
Max TF : 179

Závěrem ještě jednou velké poděkování pořadatelům za perfektně připravený závod !

Odkazy na výsledky :
Celkové výsledky
Výsledky po kategoriích
Navštívené kontroly