O Jarního krále vrchařů (UAC) aneb není nad kvalitní intervalový trénink

Trasa byla na poslední chvíli (po vyjádření nesouhlasného stanoviska PČR s průjezdem obce Libušín, kde probíhaly aktuálně nějaké výkopové práce) změněna a podstatně zkrácena na nějakých 52 km, ale pět pěkných interválků do kopce se našlo i tak: Tuchoměřice (RZ1) – Lichoceves – Okoř – Libochovičky – Stehelčeves – Brandýsek (RZ1) – Kladno – Pchery – Knovíz (RZ2) – Brandýsek – Třebusice – Koleč (RZ3) – Blevice (RZ4) – Zákolany (RZ5) – Svrkyně – Noutonice – Lichoceves – Tuchoměřice. Na startu se sešlo celkem 73 jezdců, takže o něco málo více, něž loni (68).

Oproti loňsku se tedy nyní začínalo hezky zostra, tj. na čas do kopce hned v Tuchoměřicích. Ale mělo to zase tu výhodu, že se nedal zmeškat společný start, protože prostě stačilo jen přijet někdy po desáté dolů do vsi a zařadit se do fronty, pak si pípnout čip a vyrazit. Na druhou stranu vyrážel jsem do kopce totálně nerozjetý, a i když to byl opravdu krátký úsek, tak se mi opravdu nejel dobře. Nahoře za Lichocevsí v ostrém protivětru jsem však nejprve počkal na skupinku čtyř lidí …

… a společně jsme pak doskočili do skupinky, kde byly tři holky a mezi nimi i Hanka Doležalová a s ní a pár dalšími jsme pak ještě doskočili do už docela početné skupiny (cca 30 lidí), jejíž tempo udávali členové CFC Kladno. A jelikož to tempo neudávali vůbec špatně, tak jsme se takto vespolek celkem pěkně svezli až do Knovíze, kde si Hanka šla odskočit a většina ostatních odjela, zatímco já na ni chvilku počkal, abych jí pak dál dělal průvodce. A tak nám to vydrželo až nad poslední měřený úsek nad Trněným Újezdem, kde se nahoře zase sjela postupně větší skupinka asi 15 lidí a takto jsme pak již v poklidu dojeli společně až do cíle.

Trasa sice byla oproti loňsku částečně pozměněná (zkrácení o Libušín), ale přesto hned tři RZ zůstaly stejné jako loni, takže jsem své časy mohl i trochu porovnávat, jak uvádí následující přehled:

RZ1, Tuchoměřice: 02:23 min (loni 02:32 min)
RZ2, Knovíz: 05:20 min (loni 05:58 min)
RZ3, Koleč: 02:16 min
RZ4, Blevice: 02:43 min
RZ5, Zákolany: 05:49 (loni 05:43 min)

No myslím, že až na ten poslední úsek to celkem šlo. A vlastně ani ty Zákolany se mi nejely zase tak špatně, ale trochu jsem asi doplatil na to, že jsem startoval zrovna za staršími a tedy většinou pomalejšími jezdci (ano, i takoví tam byli) a když jsem je pak předjížděl nebo některé v závěru aspoň dojížděl, tak mě to pocitově uchlácholilo, jakože vlastně jedu docela dobře, ale chtělo to holt nedat na pocity a jet standardní krev …

… a taky mě tam trochu přibrzdila věc poměrně nevídaná – začal mi hned dole padat pravý kolenní návlek (přitom do té doby držel celou dobu dobře bez jediného náznaku sklouznutí) a hned třikrát jsem si ho musel za jízdy popotahovat, aby mi nesklouzl až úplně dolů a nenamotal se na převodník. A to bylo v součtu možná právě těch pár vteřinek, co mi v cíli chyběly na loňský čas. Za zmínku pak stojí ještě RZ4, aneb jak pravil hlavní organizátor Diablo, který tuto RZ dole se čtečkou startoval, když jsem se ho ptal, jak tenhle kopec vlastně vypadá: „Dobře – kvůli tomuhle jsme to celý dělali!“. A skutečně to zážitek byl, cesta zpočátku dole ve vsi záplata na záplatu, takže kromě optimálního tempa a převodu rozhodovala hodně ještě i jízdní stopa, jinými slovy kdo to poslal do díry, ten moc rychle asi nejel. V horní části naopak zcela luxusní asfalt až na horizont, kde byl teda konec RZ, a pak to pokračovalo sjezdem po hlíně a zbytcích asfaltu do Zákolan. Je tedy pravda, že ten úsek z kopce už měřený nebyl a dal se jet na oči a krokem, ale stejně jsem si tam slastí zrovna nechrochtal (a moje kolo už vůbec ne).

Jinak se mi to jelo pocitově dobře (tedy až na tu úplně první RZ, do které jsem nastupoval nerozjetý), tepy v každém měřeném úseku konstantně 190-194, ale ostatní byli podle očekávání vesměs rychlejší, to už snad ani nemusím dodávat. V absolutním pořadí UAC jsem si vysloužil 53. místo z celkem 71 a v kategorii B 15. ze 17 (plus dva ještě nebyli klasifikováni), takže zhruba stejně jako loni. Zkrátka zázraky jsem nečekal a ty ani nepřišly. A kdože to vlastně celé vyhrál? LAWI tentokrát nějak nedorazilo nebo aspoň se svými nejlepšími jezdci, takže si k vavřínům v podobě plechovkového nealkoholického piva mohl přičuchnout jednou zase někdo jiný – zvítězil Milan Miller z Tama Královice před Michalem Rydvalem (CK Vinohradské šlapky) a Petrem Benešem (BTK EURO BIKE Praha).

Závěrem si dovolím zopakovat, co už jsem tady psal loni – tenhle typ závodu je podle mě ideální pro TÝMOVÉ POJETÍ, v přejezdech se jezdí v klidu, dá se přitom docela dobře i povídat, a v erzetách, když se tým na startu zkoušky dokáže poskládat do několika málo sekund, tak je pak na trati mnohem více živo a je to větší zábava, než klasické časovky s třeba minutovými odstupy. Takže pro příště rozhodně doporučuju! Letos se ještě pojedou dva takovéto závody, nejdříve 20.6. O letního krále vrchařů – Nové Strašecí a pak ještě 12.9. O podzimního krále vrchařů – Hostivice (mistrovství UAC v časovce), tak se tam doufám s někým od nás potkám!