O Jarního krále vrchařů (UAC) aneb nová doba cyklistických závodů

Na startu se sešlo o něco méně lidí než jindy (68. ve všech kategoriích), startovali všichni (mladší i starší balík) dohromady a hned v prvním tuchoměřickém kopci se to roztrhalo, ale bylo tak nějak jedno, protože před první RZ se to stejně sjelo do jedné fronty. Startovalo se v rozestupech kolikrát opravdu minimálních, prostě jak si kdo dokázal rychle odpípnout čip u startéra, tak mohl vyrazit, což v praxi kolikrát znamenalo pouze jednotky sekund. Na měřených úsecích tak bylo hlavně zpočátku poměrně živo a o motivaci v podobě dojížděných nebo naopak rychlejších soupeřů nebyla nouze. Většinu trasy jsem absolvoval ve skupině s jezdci týmu DEXTER CYCLING, kteří měli pro mě optimální tempo na přejezdech mezi měřenými úseky a v nich mi pak dávali docela dobrej kouř, ale zároveň taky motivaci se trochu zmáčknout, jako třeba na této fotce (cíl RZ2):

Měřené úseky se mi jely po předchozím víkendovém tréninku v Krkonoších docela dobře, tepy v každém z nich zhruba stejně vysoko (191-193), takže pocitově bych snad byl i celkem spokojen, ale v porovnání se soupeři mi kolikrát už při jízdě bylo jasný, že to zas tak moc rychlé nebylo. Pro úplnost uvádím přehled svých dosažených časů:

RZ1, Brandýsek: 03:51 min, 26,49 km/h
RZ2, Libušín: 06:10 min, 26,27 km/h
RZ3, Libušín-důl: 07:11 min, 22,55 km/h
RZ4, Knovíz: 05:58 min, 26,14 km/h
RZ5, Zákolany: 05:43 min, 25,19 km/h
RZ6, Tuchoměřice: 02:32 min, 16,58 km/h

Jinak se mi tato akce docela líbila, je to holt způsob pořádání závodů, na který si v současné době nepovolování klasických závodů ze strany příslušných úřadů budeme muset možná zvyknout i ve větší míře. Dvě kaňky ale z mého pohledu závod přece jen měl, i když ani za jednu organizátoři nemohou. Tou první byl docela silný déšť v úseku Pchery-Libušín,  který mě moc optimisticky nenaladil a dva následující rychlostí úseky v Libušíně byly tímto dost ovlivněny, ale podle fotek zde pršelo i těm prvním, takže podmínky asi byly pro všechny stejné. Druhou skutečností, která mě nepotěšila, byl defekt při příjezdu do Zákolan, jel jsem na svém druhém kole, na kterém mám ještě pláště MICHELIN PRO 3 RACE s nájezdem 3 500 km a ty opět nezklamaly a když o něco šlo, tak zase defektily (jako už několikrát v minulosti), prostě klasika. Tipuji to na první ze železničních  přejezdů na začátku Zákolan, ještěže na takovémto typu závodu to není až tak likvidační událost, už na skoro prázdném zadním kole jsem ještě dojel aspoň na start 5. RZ, kde jsem si od řidiče jednoho z doprovodných vozidel půjčil velkou pumpu, takže oprava byla nakonec docela rychlá a hlavně komfortní. Jediná výtka směrem k organizátorům tak zbývá na úsek Třebechovice-Saky-Pchery, kde byl vskutku strašidelný povrch. Volným tempem se dalo nebezpečí cvaknutí jakžtakž eliminovat, ale na silniční kolo to vhodný úsek zrovna nebyl a klidně bych to příště radši objel přes Vinařice.

V cíli pak byl trochu problém s vyčtením mého čipu, záznam ze 4. RZ chyběl, ale naštěstí jsem si jednotlivé úseky měřil i na tepáku, s ostatními časy to víceméně sedělo, tak to rozhodčí vzali a stačilo jim to takto, jinak bych byl asi DNF. V celkovém pořadí žádný důvod k velké radosti – 49. místo z celkem 68 a 23. v kategorii B, ale tak body za to nějaké budou a pořád lepší než se válet doma, no ne? Každopádně na místa přede mnou alespoň v kategorii bylo poměrně daleko, takže prostě taková ta moje současná výkonnost prostě asi je. Jinak tenhle typ závodu je podle mě ideální pro týmové pojetí, v přejezdech se jezdí v klidu na kecačku, a v erzetách, když se tým na startu zkoušky dokáže poskládat do několika málo sekund, tak je to pak mnohem vetší zábava, než klasické časovky s třeba minutovými odstupy. Takže pro příště rozhodně doporučuju! Ještě se letos pojedou dva takovéto závody, nejdříve 21.6. v Novém Strašecí (náhrada za bohužel zrušený nebo přesněji nově nepovolený závod Strada Zdejcina) a pak ještě 14.9. z Hostivice do kopců na Křivoklátsku, tak doufám, že se tam s někým známým potkám, ať už z oddílu nebo s někým z místních, že Pepo? 🙂