O podzimního krále vrchařů (UAC) aneb souboje v křivoklátské mlze

Hostivice – Sobín – Břve – Červený Újezd- Unhošť – Poteplí – RZ1 – Běleč – Zbečno – RZ2 – Píska -Křivolát – Roztoky – RZ3 – Leontýn – Zbečno – RZ4 – Leontýn – Nižbor – RZ5 – Chýňava – Podkozí – RZ6 – Svárov – Chýně – celkem 90 km, 1500 výškových metrů a 6 měřených úseků do vrchu, ve kterých se mi dařilo následovně:

RZ1, Poteplí-Chyňavská myslivna: 06:49 min, 22,00 km/h
RZ2, Zbečno-Písky: 08:38 min, 21,54 km/h
RZ3, Roztoky-horizont nad křižovatkou na Račice: 13:10 min, 21,42 km/h
RZ4, Zbečno-pětikopec: 16:20 min, 20,20 km/h
RZ5, Nižbor- Chyňavská myslivna: 17:16 min, 21,89 km/h
RZ6, Dolní Podkozí-Svárov: 07:08 min, 18,50 km/h

Téměř celou trasu jsem objel s kolegy z oddílu TJ Sokol Králův Dvůr – Hankou Doležalovou a Milanem Brandejsem a musím říci, že i když se mi zpočátku do toho počasí ráno vůbec nechtělo, tak díky jejich dobré společnosti mě to nakonec docela bavilo. V přejezdech se povídalo a v erzetách jsme se vždy nějak poskládali kousek od sebe a všelijak se pak po kopcích naháněli, takže to bylo mnohem zábavnější než jet osamoceně. Po prvním kopci jsem si na rovince k Bělči dokonce dojel první skupinu s Petrem Zahrádkou, se kterým jsem si následně až k další erzetě (pak už jsem ho až do cíle neviděl) docela dlouho povídal, tak to by se mi při normálním závodním tempu opravdu stát nemohlo. Z tohoto pohledu má tenhle typ závodů hodně do sebe.

První dva kopce se mi jely pocitově docela dobře, ale třetí erzeta v královském kopci z Roztok mě pořádně načala, tam to bylo krutý, mokro, mžení, mlha, moc mi to tam už nejelo, i když tepy chodily stále celkem ochotně nad 190. Nahoře jsem toho měl dost, napral jsem do sebe dva koláčky na bufetu (díky za ně) a zpátky dolů k řece do Zbečna se mi už moc nechtělo, protože zpátky na nás čekal známý pětikopec, který mi vždy připadal docela dlouhý a navíc doteď jsem ho jel vždy jen směrem dolů. Na začátku jsem myslel, že chcípnu, ale pak mi Michal Stark udělal nevědomky docela pěknou vábničku a mně se to ještě rozjelo a nahoře jsme ještě docela pokecali. Pátá erzeta z Nižbora mě překvapila svojí délkou, s takovou rachotou nad 17 min jsem už nějak nepočítal, i když sklonově to bylo prudký hlavně ještě na začátku ve vesnici a pak už to chvílema i docela jelo, ale měl jsem se co ohánět, aby mě na placatější pasáži lokomotiva Milan s vagonkem Hankou startující kousek za mnou nedojeli. Svárov od Kellnera na závěr už byl celkem za odměnu, když člověk ví, že to je poslední kopec, tak tam vyhrábne ještě watty, o kterých do té doby ani pořádně nevěděl. No a pak už jen poklidný dojezd do Chýně k pivovaru a cíl. Nejprudší a nejdelší liják dne přichází asi 5 minut po našem dojezdu, takže to vyšlo ještě docela pěkně.

Jinak počasí bylo dost všelijaké, ale jestli to měla být tryzna za Mirka, tak se to povedlo, protože přesně takhle bývá o dušičkách jen s tím rozdílem, že nyní bylo aspoň docela teplo. Hned od startu bylo mokro, občas mžení, sem tam malá přeháňka a nad Roztokami navíc ta hustá mlha, že by se dala krájet i bez Rákosníčka! Bylo to prostě takové celkově uplakané, což na druhou stranu mělo jako memoriál docela i symboliku.

V celkovém UAC pořadí nakonec letos už tak nějak tradičně těsně druhá polovina (20. z 39), v kategorii B 7. místo a kvůli celkově nižší účasti (zjevně kvůli nic moc počasí) příjemných 72 bodů do celkového pořadí. Zvítězil také tak nějak tradičně Václav Nežerka (LAWI Author Team) před svými týmovými kolegy Michaelem Somrem a Petrem Zahrádkou. Skoro to už vypadá, že příští rok by se v UAC mohla zavést samostatná kategorie LAWI, aby se dostalo i na ostatní…