Ohlédnutí za (nejen) triatlonovou sezónou 2014 – Díl první: Poděbrady

Ani jsme se neohřáli a závodní sezóna je zas ta tam. Když jsem si začátkem roku dával předsevzetí (nejen ta sportovní), jedním bylo, že budu poctivě psát reportáže a nutno dodat, že jsem tomu doposud moc nedal:o) Už proto bych alespoň teď, když je po všem a člověk vidí sezónu z jiné perspektivy, chtěl těm, kdo budou mít zájem poskytnout náhled na to, jak vyšla – nebo nevyšla – sokolům z Veltěže triatlonová sezóna 2014.

Kromě zmíněného psaní, jsem já osobně měl na sezonu cílů několik, mezi nimi:

–          Zajet časovku s průměrem nad 40

–          Stlačit olympijský triathlon pod 2:30

–          Dokončit alespoň 2 půl-ironmany a stlačit osobák pod 5 hodin

–          Udělat si kondiční základ na celého Ironmana na rok 2015

První se zadařil hned v otevíracím závodě sezony (viz report z Báště LINK ZDE), zato ty další byly mnohem více “ve hvězdách”. Jestli je vůbec něco, co jsem se o triatlonu naučil, a co o triatlonovém tréninku a závodění můžu s jistotou, je že dokud člověk není v cílové uličce, nemá nic jisté. Věcí které se mohou pokazit je až příliš mnoho. Od spadlých brýlí na plavání, přes pokažené depo, defekt na kole, penalizace za prohřešky proti pravidlům, puchýře či křeče v běhu, zabloudění, nedotrénování, přetrénování, nebo prostě vytuhnutí v podstatě jakémkoli úseku v důsledku špatného odhadu tempa, stravy nebo vlastních možností.

Abych se alespoň části tohoto seznamu vyhnul, učinil jsem už na jaře rozhodnutí vyškrtnout hromadné silniční závody a tak mi v plánu zůstalo jen pár časovek, nějaký ten MTB závod pro zpestření. Zbytek času a energie měl být takto určen jen a jen na triathlon.  Sezóna v tomto sportu u začíná v druhé půlce května závodem superprestige ve sprintu v Brně, a pro toho, kdo má do Brna daleko, tak open triatlonem v Poděbradech, jehož termín byl letos 24.5.2014. Poděbrady, to tradičně znamená 700m plavání, 30km bezhákové cyklistiky a 7km běhu. Není to ani regulérní sprint, ani regulérní olympijský závod,  prostě něco mezi – navíc s lehce oslabenou vahou plavání, což z Poděbrad dělá závod který mám zkrátka rád.

Na závod jsme vyrazili ve třech: já, Martin Krajíček a (namísto tradiční opory a triatlonového guru Lukáše Vrabce) Martinova kamarádka Verča – mimochodem juniorská reprezentantka v rychlostní kanoistice. Nutno říct, že přestože pro Verču to měl být triatlonový křest (a navíc svou formu neochvějně shazovala), její plavecké schopnosti a celková zdatnost vyvolávaly přinejmenším respekt a v autě padla nejedna sázka kdo co udělá, když nás verča přezávodí:o)) Co se týče srovnání mě a Martina, oba jsme se před závodem docela shodli, že Martin vytáhne svoje trumfy hned zpočátku, využije svoje silné plavání a měl by na mě naplavat kolem 2-3 minut. Tuto ztrátu bych naopak já měl být schopný zlikvidovat někdy v druhé polovině kola a na běhu, tam člověk dopředu nic neví:o)

Ostrý start klání v Poděbradech s téměř 170 kusy na startu

Samotný závod utekl jako obvykle bleskově. Bohužel hned na startu plavání jsem udělal svou největší chybu. Jelikož se mi přes zimu podařilo odkoutit poměrně slušný kontingent treninkových hodin a dostat se do v podstatě životní plavecké formy (podotýkám že plavec jsem byl vždycky mizerný), postavil jsem se na startu do první řady, domnívaje se že když to půjde dobře, budu se držet někde v první polovině pole. Hned po startu ale bylo jasné, že moje dojmy byly mylné:o) Tu vybájenou polovinu pole jsem usilovnými sprintovými záběry (technicky asi zoufalými) držel tak úvodních 50 metrů. Pak došel dech i síla a musel jsem přepnout na režim přežití. Plavalo se na trojúhelníkové trati cca 300­+100+300 metrů a dech a rytmus jsem chytil až nekde za druhou obrátkou, kdy jsem samozřejmě JAKO OBVYKLE nechal většinu konkurentů daleko PŘED sebou:o) Z vody jsem lezl v čase kolem 13 minut – bohužel odhadem, protože čipová časomíra letos nebyla k dispozici. Světe div se, Martin nakonec dostál předzávodní prognóze a nadělil mi ty 2 nebo 3 minuty.

Plavecko-cyklistické depo, nebo jak také říkají triatlonisti: T1. Bohužek na žádných fotkách nejsme, to by příště musel někdo jet s námi a fotit:o))

Na kole jsem se cítil dobře. Moje psychologická výhoda je v tom, že vylézám z vody hodně vzadu, takže na kole relativně hodně předjíždím:o) Letos navíc vyšlo počasí. Určitě ve srovnání s vedry z roku 2012 a zimou 2013, kdy bylo asi 11 stupňu, vítr a déšť, takže se jede opravdu parádně. Martina dostihuji u obrátky v Kersku a daří se mi na této rovinaté trati držet solidní průmer kolem 40. Díky tomu předjíždím v podstatě i celou cestu zpět do Poděbrad a do druhého depa dorážím někde okolo 48 místa z 167 startujících. Solidní. Konečný rychlostní průměr 39.8? Neméně solidní:o)

I v běhu to nakonec nebylo zlé . Obligátní krize po sesednutí z kola sice byla, ale nic co by nešlo rozhýbat. Běhají se zde 2 okruhy z koupaliště podél řeky na obrátku a zpět… Po první obrátce už krize pominula a od té doby jsem si závod vysloveně užíval. Bohužel jsem ale to samé neviděl na obličejích Martina a Verči, kteří asi v tu chvíli bojovali sami se sebou. Asi 200m před cílem se mi ještě dokonce daří odpoutat se z tříčlenné skupinky a cíl protínám v čase 1:31:19,8 (56.místo celkově mezi 167 na startu). Martin dokončuje za 1:36:48,2 (93.) a cíle se dočkává i  Verča za 1:53:47,9(18. z 26 mezi ženami).

Atmosféra na 7km běžeckém úseku

V součtu to byl nakonec celkem výjmečný den:o) Ne že bych necítil ještě rezervy (hlavně v taktice plavání a pak v běhu), nicméně osobák na všech 3 úsecích, tak má triatlon vypadat:o) A byl jsem rád I za tu tendenci, která za mnou na mých 3 účasti na Poděbradech zůstává. První rok jsem skončil někde zkraje třetí třetiny startovní ho pole, teď jsem najednou byl na rozhraní první a druhé třetiny:o) Pro úplnost dodám že celkově zvítězil za 1:17:45 Tomáš Martínek (později letos zaznamenal umístění v druhé desítce mezi profesionály na Ironman Lake Placid), a časy kolem 1:20 si připsali například Jan Šneberger, Ondřej Teplý, nebo David Procházka, kteří později během sezóny dosáhli na kvalifikační slot na MS v Ironmanu na Havaji a minulý týden si z legendárního závodu v Kilaua Kona odvezli všichni tři časy kolem 10 hodin:o) Žádná ořezávátka:o)

To květnové odpoledne jsem ještě nevěděl, že tohle možná pro mě bude nej-výsledek sezony… Ale jestli byl? O tom až příště:o)

Ondra