Poslední šlápnutí (UAC/CKKV) aneb jedna včas nezacvaknutá tretra
Na rozjetí jsem si dal jedno kolečko a na startu před hospodou v Hřebči jsem stál hned za Přemkem v odhadem asi 50 členném balíku, sluníčko svítilo, vypadlo to dobře, ale co naplat, po startovním výstřelu se mi stalo něco, co už dlouho ne, a sice nemohl jsem zaboha nacvaknout kufr tretry do pedálu. Návlek přes botu byl asi nějak blbě shrnutý a prostě jako nešlo to a ne a ne. Valil se přese mě jeden soupeř za druhým, docela jsem zuřil, ale tím to bylo spíš ještě horší. Asi 150 m po startu se mi to konečně podařilo, ale to už přede mnou zívala hodně velká díra a do toho ten hnusnej protivítr, ve kterém šlo spíš o to se vůbec udržet na silnici, než si to doskakovat. Prostě vstupní podmínky zlé až nedobré. Zkouším stahovat co se dá, tepy okamžitě okolo 190 a dávám si to poctivě, pár lidí sice dojedu, ale buď mi ani neskočí do háku, nebo sice skočí, ale střídat nechtějí. Ve sjezdu do ďolíku něco stahuju (na mostku mi na asfaltové bouli ustřeluje v plném záběru zadní kolo asi o 0,5 m do strany, ale mám to celkem pod kontrolou, jen se leknu) a při nájezdu do prvního kopce si dokonce i tak říkajíc líznu konce balíku, jenže sotva tam dolítnu, tak jak to vpředu drtí, tak se to zase začne hned natahovat za nimi a to je můj konec, na to po předchozím intervalu už nemám. Pár jedinců se ale o kus dál přede mnou vytrousí taky, a tak si jich postupně pár sjíždím až jsme asi 4 nebo 5, ale jsou to všechno příchozí a po hříchu jak ve větru střídat, to z nich ví jen jeden a ostatní se to učí za pochodu, což k plynulé stíhací jízdě zrovna moc nepřispívá. Přesto si to během prvního kola trochu sedá a až na ten první úsek na bočáku, kde se někteří chovají vysloveně zmateně a nenechají nás po vystřídání se za ně zase schovat, už to docela jede. Každopádně jsme rychlejší než odpadlí jednotlivci i dvojičky, takže během druhého kola sem tam i někoho dojedeme (např. ve druhém dvojkopci Michala Rydvala alias Čespu z CK Vinohradské šlapky, se kterým jsem předchozí den dojížděl z Ratají do cíle v rámci Mistrovství vesmíru) a počet lidí ve skupině různě kolísá podle toho, kolik lidí jsme nabrali a kolik naopak zase odpadlo (o to se starám v prvních dvou kopcích na okruhu hlavně já, naopak třetí kopec na kostkách v Hřebči mi tradičně moc nejde a v něm jsem rád, že se tam aspoň nějak udržím).
Na začátku třetího kola se karta konečně obrací trochu k lepšímu a my dojíždíme trojičku, ve které jsou i zkušení Míra Zbuzek (CK Záluží) a Petr Štastný (Dexter Cycling), takže střídání ve skupině od té doby dostává už trochu smysl a je to znát, zvláště když dojedeme ještě další dvojici s dalším jezdcem Dexteru – Kotem. Konečně to začíná k něčemu vypadat a poprvé tak přestávám litovat zpackaného startu, protože když je tady Míra, tak to proste není špatná skupina a dost možná i kdybych odstartoval bez problémů, tak bych někde tady nakonec skončil po odpárání z hlavního balíku stejně. Zbytek závodu už mě docela baví, střídání sice není kolikrát úplně ideální, ale celkově to docela jede a užívám si po čase zase té rychlé závodní cyklistiky, i když o vítězství už samozřejmě nikdo z nás nejede. Ale aspoň dojíždíme docela dost jezdců z druhého balíku o kolo, z našich kategorií A a B už však bohužel nikoho.
V posledním kole se to v kopcích trochu přiostřuje, před Hostouní se trhá Míra s dalšími dvěma, ale pak naštěstí moc nejedou a sjíždí se to zase dohromady. Ve dvojbrdku za Běloky nastupuje dvojice z Dexteru, Mirek, já a jezdec FDJ (Hejduk) po nich jdeme, nahoře to ještě Míra krásně podrží, až jsem najednou zase přes 190 tepů a hlavně po zatáčce na rovinku potáhne úplně nádhernou špici. Naštěstí mu po sjezdu jedu zrovna v háku, tak to pro mě není nic hrozného, ale být v pozici jezdců za mnou bych už být nechtěl, tam by mě to už moc bolelo. Nakonec se nás sjíždí těch pět jmenovaných plus Libor Veselý a víceméně bez nějakých dalších velkých komplikací přijíždíme na začátek kostek pod kopec, kde za to trochu nečekaně bere hned dole právě Veselý. A to jsem nechtěl, spíš jsem si představoval, že ty kostky přejedeme ještě v klidu a spurtovat začneme až někde na asfaltu u hospody, ale tohle byla trochu čára přes rozpočet. Spurtovat na kostkách neumím, zadní kolo cítím, jak mi nadskakuje a prokluzuje, tak si zase sedám, ale to už mi všichni ostatní ukazují záda. Na asfaltu pak ztrátu sice trochu stahuju, ale nikoho už nedojedu. Škoda, docela jsem těšil na spurt bok po boku s Mírou, příp. s Dexteráky, protože to všechno byli mí přímí soupeři z kategorie, leč nezadařilo se. V cíli mi pak ještě Míra říká, že to byl jeho poslední závod v kategorii B a že příští rok už pojede v C za dědky, tak o to víc mě to mrzí, přece jen těch vyhraných spurtů s ním moc nemám a tohle mohla být taková hezká rozlučka. Takhle na to budu muset čekat nejmíň aspoň další dvě sezóny…
Dosažený čas 1:40:58 h (průměr 34,17 km/h) i odstup na vítěze 0:11:10 h je nakonec můj nejlepší na této trati, takže tak hrozný to zase asi nebylo. V celkovém pořadí to stačilo na 44. místo z 71 (v kategorii B na 34. z 44), což už tak dobře nevypadá, ale sokolské barvy podržel tentokrát Přemek, který svůj druhý závod v hodně zkrácené sezóně zajel v rámci možností výborně a s časem 1:34:17 h (průměr 36,59 km/h) obsadil jako příchozí celkové slušné 26. místo. Zvítězil Václav Nežerka, který dosáhl času 1:29:48 h (průměr 38,42 km/h), olympionik Jirka Ježek byl pátý.
A jak že to dopadlo v celkovém poháru CKKV? No dá se předpokládat, že jelikož mně se při plné účasti ve všech šesti závodech nejhorší výsledek škrtá a řada soupeřů plný počet závodů nemá, tak jich půjde několik přese mě (určitě Novák a asi i někdo další za LAWI), takže nakonec tipuji své obligátní 4. – 5. místo v kategorii (jako v předchozích letech), ale to se asi stejně dozvím(e) až na jaře, protože vyhlášení má proběhnout až příští rok na časovce v Bášti a do té doby už stejně každý zapomene, co vlastně bylo…
Na závěr ještě pár odkazů na fotogalerie ze závodu:
http://www.facebook.com/uac.cz/photos_albums (od Petra Nežerky)http://jeffr.rajce.idnes.cz/UAC_-_Posledni_slapnuti_29.9.2013/ (od Katky Rendlové)