Proti času na stroji času – Kolem Jabkenic 2015

V polovině dubna už je nejvyšší čas v dlouhodobé strategii předsezónní přípravy posunout těžiště treninků od kvantity taky trochu ke kvalitě. Ruku v ruce s tím začínají první cyklistické závody a já se rozhodl otevřít cyklistickou sezonu na silniční časovce jednotlivců Kolem Jabkenic 19.dubna 2015. Závod navíc nebyl sezónní premiérou jen pro mě, ale i pro moji novou časovkovou/triatlonovou mašinu, kterou jsem dával dohromady doslova součástku po součástce už od jara minulého roku. Kdo jste ještě neměl tu čast, seznamte se se Strojem Času, BMC TimeMachine TM01. Aero Or Die. Skončil čas výmluv. Odteď jezdím pomalu už jen a pouze kvůli svým nohám:o)))))

Co se týče ostatních triatlonových disciplín, měl jsem celkem dobrou představu, jak jsem na tom zjara v plavání (v bazénu jsou velké hodiny na zdi furt) i v běhu (třeba ze závodu Pěčecká desítka, kde jsem si udělal osobáček 41:07), ale na kole bylo pořád ve hvězdách, jestli na tom budu alespoň podobně jako loni. Silniční soustředění na Mallorce se sice vyvedlo, ale dovedu prodat naježděnou kilometráž i v závodě? To se ukáže.

V Jabkenicích se tradičně (letos se jel 17.ročník) časovka jezdí na 26km, a velmi tradičně není největším nepřítelem závodníka převýšení, ale vítr na otevřených silnicích mezi polnostmi. Letos nám okolnosti v tomto přály, protože v obci Semčice se budoval vodovod, takže místo obvyklého okruhu se jela jen jeho část s otočkou kolem kuželu, díky čemuž jsme se o něco víc schovali před větrem do lesa. Stinnou stránkou této nové trati si člověk užil hned dvakrát úsek přes Seletice, kde místo překvapivě luxusního asfaltu, je pěknej tankodrom.

Před závodem samotným jsem byl víc než skeptický, protože po dobrých dojmech z Mallorky bylo pro mě rozjetí den před časovkou doslova očistcem. Nohy bez síly, jakoby dřevěné, jakoby úplně cizí. V den závodu jsem tak jel do Jabkenic spíš s obavou z ostudy, že i na ostrém BMCčku vymetu chvost výsledkovky. Optimismu mi nepřidávalo ani počasí, protože ačkoli jaro bylo dávno v plném rozpuku, v závodní neděli mi ráno teploměr na autě ukazoval 5° nad nulou, a když jsem stál na startovní čáře, tak computer říkal něco o 8°. Pod fungl-novou časovkovou kombinézu (v modernizovaných sokolských barvách) jsem oblékl termotriko a návleky alespoň na nohy a s písknutím píšťalky vyjel na trať.

Naštěstí hned od startu jakoby lusknutím prstu se tělo probralo a celkem to odjíždělo. Zima nezima. Úsilí volím tak 90 procentní, protože po časovce mám v plánu běžet v Jabkenicích ještě 10km kros, nicméně daří se mi držet rozumné tempo. První pasáž mírně do kopce po větru jedu kousek nad 40, na rozbitém úseku kolem Seletic tak kolem 36, tam kde je to po větru, sviští to skoro 50. Bohužel se trochu zaplétám s jedním autem u otočky kolem kuželu, a na odbočce doprava v Prodašicích se mi nepodaří včas předjet traktor s návěsem, který mě pak lehce blokuje a maličko ztrácím dál. Ve zbývajících kilometrech se snažím držet laktát tak akorát na hranici bolesti, nohy naštěstí nejen že netuhnou, ale naopak mám pocit že jsou čím dál živější. Poslední cca 3 km jsou velmi mírně s kopce, tak se ještě snažím to rozpálit, ale na čas pod 39 minut, který znamená rychlostní průměr 40 to bohužel nestačí. Čas v cíli 39:03, Průměr 39.96. V konkurenci 115 startujících to dává na 23.místo. Mimochodem vítěz Radim Kijevský z LAWI mi naložil na 26 km přes 4 a půl minuty. Pekelník:o)

Vloni to dalo na trošku jiné trati a na normálním silničním kole s nástavci na průměr 39.6. Takže otázka zůstává, jestli jde vůbec o zlepšení. Říkal jsem si ale, že v setrvávající únavě po desetidenním soustředku a přeci jen s pošetřením na nadcházející běh to není vlastně zas až tak hrozné.

Mimochodem. Jak už jsem se zmiňoval, pořadatelé závodu Kolem Jabkenic kromě tradiční časovky pořádají (také již tradičně) ten samý den odpoledne běžecký kros na 10km. Vyhlašovat se měla i kategorie pro sportovce, kteří si střihnout kombinaci obou disciplín. Říkal jsem si, že to je konečně kombinace, kde bych se mohl prosadit na bednu, tak proč to nezkusit. Na startu se sešlo něco přes 50 běžců. Po odstartování jsem se chvíli držel zkrátka a rozklusával to, když se běželo z kopce, protáhl jsem ale krok a posunul se trochu dopředu. Od nějakého 3.km už to trať hodně prosela podle výkonnosti a běžel jsem v podstatě sám skoro až do cíle. Občas jsem někoho doběhl, jednou nebo dvakrát šel někdo přede mně. Byl to příjemný běh po pohodlných pěšinách v lese. Stoupání ani seběhy nebyly nijak dramatické. Kdyby nebylo jednoho prudšího kopce tak na 9.km, odběhl bych to celkem se ctí. Na zmíněném kopci jsem ale opadl do chůze doběhla mě tam nejrychlejší žena, se kterou jsem pak běžel až do cíle. Tam jsem ji s klidem nechal na pásce vyhrát. Byl z toho čas 42:36 a 16.místo… No, ani v kombinaci to na zmíněnou bednu nebylo, v součtech jsem byl pátý.