PYSCH 2010

Žádný z kádru Sokolů – dravých to ptáků z Veltěže na nabídku účasti na MTBO nereagoval, ostatní kamarádi též ne – už jsem se viděl, jak v sobotu odpočívám… – ale ve čtvrtek jsem pojal „spásnou“ myšlenku – mám přece skoro doma orienťáckého přeborníka Marka alias Richarda! Výhodou by mohlo být, že je juniorským šampionem v ROBu (snad dokonce světovým) – v mapě se tedy vyzná, kolo má vcelku zánovní – jednou nebo dvakrát už na něm dokonce jel…
Po snídani v půl šesté ráno (nášup rýžového nákypu od večeře, který mi kdysi radil konzumovat Mišák) a více než 2 hodinách cesty na sever republiky parkujeme na fotbalovém hřišti obce Lipová u Šluknova – přímo u Hospody u Pytláka. Přivítání je skoro mrazivé – ne od pořadatelů – ti jsou vřelí – ale venku je 8 st. Představa, že pojedu v kraťasech, neb jsem ráno doma usoudil, že když je v 6 hodin 13 st, tak si dlouhé kalhoty brát nemusím, mne příliš nehřeje. Tak při zápisu dáváme aspoň 2 cyklistické čaje (místní ovocný střihlý trochou Griotky). To nás zahřeje, krev rozproudí a dodá trochu euforie a energie do začátku.
Pořadatelé na úvod objasňují, že se jede podle pravidel MTBO, ale je dovolená podpora ve dvojici – napadá mne, že jsem nevzal gumicuk a tedy vlečení nebude připadat v úvahu. Objasňují také, že když je kontrola na posedu, bude to nahoře, ne dole, když na skále, tak taky na vrcholu – a když na koupališti – tak v něm! Máme se na co těšit. Jede se podle 2 map, jedna turistická a druhá speciálka pro MTBO – na ní je sada kontrol v kopcích na hranicích s Německem, kde jinak vede v podstatě polovina trati.
10 h 12 min. Startujeme (společně s námi i jedna dvojice MD – skutečně vybavená gumicukem) ! Vyrážíme po silnici k první kontrole v Lobendavě – zahřátí lehkým stoupáním, ve kterém „mladému“ vysvětluji, co to je vláček a hák a vzápětí ho posílám doprostřed koupaliště, kde je kontrola č. 25 – naštěstí není třeba plavat – to by v té zimě byla na úvod smrt – stačí brodit „do půli stehen“. Dále svištíme stoupáním k nejsevernějšímu bodu České republiky – Nordcapu (13ka), před kterým si vyzkoušíme lesní jízdu po hraniční cestě – necestě. Za Nordcapem po zpevněné cestě si to hasíme na vrch Valtenberg – pěkný krpál. Nejhodnotnější kontrola č. 15 za 80b – na žebříku ve vybydleném domě („verwohntes Haus“) u rozhledny je naše a krásný sjezd dolů. Na rovince zjišťuji, že jedu po ráfku – výměna duše jde ve dvou rychle, navíc „soupeři“ jedoucí zde v protisměru fandí a tak za chvilku už štípáme kontrolu č. 14 a pak hurá do oblasti kontrol zanesených jen ve speciálce – tady přebírá vládu Richard – v té orienťácké mapě se nejdřív vůbec nevyznám – připomíná mi spíš naivní obraz než mapové dílo… První 2 kontroly (9 a 6) najíždíme ze silnice systémem tam a zpátky, při přejezdu se mi dostává poučení, že les je na orienťácké mapě bílá (!), neprůjezdné úseky zelená (stejně jako vesnice !) a zemědělská půda žlutá (když má v sobě tečky, tak je osetá a nesmí se do ní vstupovat). Nejvíc zelený je hustník a ten má 3 podkategorie – průběžný, průchodný a neprůchodný… (dodávám, že v legendě pro cyklisty chybí, která cesta je „jetelná“ a která „nejetelná“). Stoupáme na kontrolu 5, po ní zase stoupáme – k lyžařskému můstku s kontrolou 4 (na zábradlí) – pak už nevím kde jsem – a za chvíli se sekne i Richard a jsme – mimo mapu… – po pár minutách, ani nevím jak, se Richard chytá a nacházíme kontrolu 3 „na skále“.

Po kontrole 2 (posed) nás čekají krásné přejezdy podél hraničních kamenů – stezka romantická, jen místy bahnitá, jinde samý kořen, občas přes ní větve kryté trávou – kategorie nejetelnosti by se k ní přiléhavě hodila… Snažím se doplňovat tekutiny, slupnu Enervit… Po výživném terénním sjezdíku ale u kontroly č. 1 (ve sklípku pod kapličkou) zjišťuji, že nohy po více než 4 hodinách začínají tuhnout. Obohacujeme ještě sbírku o poslední kontrolu ze speciálky (12 na hrázi rybníka) – pak se ale už dost trápím po silnici. Po pár asfaltových kilometrech a několkika stech metrech do kopce polňačkou dáváme kontrolu 26 visící ve větvích.

Cestou ještě ochutnávám carbosnack – a asi proto jedu jako šnek. Mám pocit, jak kdybych táhl za sebou traverzu. Zbývá nám skoro hodina času do limitu, ale bojím se, že ztuhnu úplně, takže plánujeme už jen poslední kontrolu u Vilémova. Ještě že jsem mladého naučil, jak jezdit v háku ! Teď toho sám rád využívám a nechám se „táhnout“ jak jen to jde. Když od kontroly odjíždíme, nohy se docela rozhýbou – ale na další 2 kontroly už je odtud v tu chvíli pozdě – to je škoda, jedna byla za 50 a druhá za 20 bodů a daly se dát, kdyby se nohy znovu rozjely o 10 minut dřív. Asi jsem měl včas dobíjet baterky energetickým gelem a i chlad možná udělal svoje. Volně dojíždíme do cíle – skoro půl hodiny před limitem, 470 bodů je průměrným výsledkem (22. místo z 50 účastníků v MM kategorii).

Byl to můj zatím nejdelší závod, orientačně skoro bezchybný (zejména zásluhou Richarda), taktikou trasy také dobrý a tradičně skvělá byla i atmosféra MTBO, kde se potkáváte se soupeři a říkáte si „Ahoj“. Nebýt těch ztěžklých nohou, byla by to jen samá pozitiva.

Už se ale těším na poslední MTBO VIPrahlé duše – jedeme 30. října! Kdo se přidá ?