Rychlebské stezky
„Rychlebské stezky jsou stezky pro horská kola v okolí Černé Vody. Traily, které chtějí nabídnout terenním cyklistům co největší zážitek z jízdy na horském kole. Vznikly rekonstrukcí a adaptací starých loveckých stezek a chodníků.“ – tolik citace z oficiálního webu stezek.
Několikrát jsme úspěšně absolvovali Singltrek pod Smrkem a o podobném projektu v Jeseníkách jsme věděli a hodně slyšeli, včetně zaručených zpráv o jeho obtížnosti. A protože osobní zkušenost je nejlepší, tak jsme jednoho srpnového dne vyrazili stezky vyzkoušet v sestavě Verča, Matěj, Ivana a Mišák.
Výchozí místo je v Černé Vodě na největší „návsi“, parkování není problém a v blízkém info centru kupujeme za 30 babek podrobnou mapu.
Od startu je možno volit ze 2 okruhů :
– Trail podél Černého potoka
– Trail pod Sokolím vrchem
Volíme ten prestižnější a obtížnější pod Sokolím vrchem.
Než najedeme na vlastní singletrek, čeká nás asi 5,5 km přístupové cesty, kdy postupně nastoupáme asi 200 m. Pokud se člověk nehoní, tak se jedná o příjemné rozjetí….
Trail Dr.Wiessnera
První úsek nás zavede na úzkou cestu, výrazně točivější než v Jizerkách, tj. s prudkými zatáčkami. Povrch je poset spoustou kořenů a kamenů. Cesta relativně hodně stoupá – jedná se hodně technický výjezd, zpestřený spoustou dřevěných lávek. Když si odpustíme dvě smeknutí na mokrých kamenech, tak můžeme říci, že celá pasáž je sjízdná.
Po krátkém obousměrném úseku vyjíždíme po spojovací cestě směrem k nejvyššímu bodu tratě, což je začátek černého úseku Wales. Poslední úsek po široké cestě poseté spoustou kamínků, kamenů a balvanů je zkouškou nejenom technické zdatnosti, ale také fyzické kondice. Zde prohrávám, neboť jsem si 2x odšlápnul, zatímco Matěj a Verča mají pouze 1 dotyk se zemí.
Dáváme malou svačinku a těšíme na černý Wales !
Wales
Tento úsek je úplně o něčem jiném, než jsme doposud na singl trecích jezdili. Stezka zůstává pořád úzká a její obtížnost nestoupá sklonem, ale kamenitými úseky. Kameny jsou nepravidelně naskládané jednak ve stopě, jednak podél cesty. Pokud jste jezdili za mládí trial, rozhodně nebudete mít problémy a navíc si budete mlaskat blahem. Soudě podle stop na kamenech od převodníků a pedálů, místama i od řidítek, si už hodně cyklistů zde vylámalo zuby. Doufejme, že jenom ty od převodníku… On takový pád, i v malé rychlosti, do kamenného pole pod stezkou, není určitě nic příjemného. Matěj jede téměř všechno a s kolem zkušeně tančí po kamenech. Jedu druhý a pár úseků dobrovolně vynechávám. Pokud není člověk úplný bezmozek, tak je cesta přehledná a nechá se vždy bezpečně zastavit. Ovšem Verča za mnou si stěžuje, že jí brzdím a koukám, že úseky, které jsem vynechal, s bravurou sjíždí….pouštím jí před sebe, aby aspoň neviděla, kde všude budu tlačit….Krásný těžký úsek, kde dostane zabrat celé tělo, a kde odpočinkových pasáží moc není. Po chvíli přijíždí ne moc nadšená mamča.
Biskupský
Další přejezdový úsek je lesní klidnější pasáž, až dojedeme na místo, kde se odpojuje další černý úsek Velryba. Verča si prosadí černou, připojuji se ještě s Máťou. Ivča volí lehčí spojovačku.
Velryba
Druhý černý úsek je naprosto svým charakterem odlišný od prvního černého úseku. Žádné drncáky, žádné kořeny. Krásně vysypané chodníčky mezi velkými až obřími hladkými kameny. Nicméně na obtížnosti to neubralo, jenom je trochu jiná. Ve dvou sjezdech žubráků jsem to měl sice na psychické hraně, ale dávám. O těch malých špuntech ani nemluvím, naprosto bez problémů, alespoň to tak vypadalo v mých očích. Pod posledním sjezdem čekal fotograf. Matěje už nestihnul, ale Verču a mě už ano. Pro mě bohužel….Rozdíl v technice „sjíždění“ je totiž patrný z následujích fotografií na první pohled…..
Tajemný
Název tohoto úseku navozoval prvky čehosi nového a nepoznaného, ale pro toho, kdo absolvoval již zmíněné černé úseky, to bylo příjemné opakování s menší intenzitou. Krásné projetí, obtížné úseky byly střídány odpočinkovými pasážemi. Kromě toho, že opět zjišťuji, že Verča s Matějem dávají více než já, zde přišel první pád v našich řadách. Matěj ke konci jedné pasáže vzal zřejmě pedálem o kořen stromu a ten ho vyslal mimo trať a o dobrý jeden metr níže. Naštěstí bez ztráty kytičky na zdraví i materiálu.
Mramorový
Tento úsek je profilem velice podobný předchozí pasáži Tajemný, snad zde jen přibylo několik brodů.
Sjezdy
Ovšem toto byla opravdu lahůdka velmi podobná sjezdům v Jizerských horách na single treku pod Smrkem. Vyhlazený a vysypaný povrch, klopenky, houpáky. Paráda. Odpočinek. Balzám.
Kolem hradu
Nenáročná cestička na vyjetí okolo zříceniny hradu Kaltenštejn. Samozřejmě ke zbytkům hradní věže jsme vylézt museli
Následuje závěrečný asfaltový sjezd k výchozímu bodu.
Celkově najeto 23km, 553m nastoupáno, průměrná rychlost 8,93 km/h.
Zhodnocení – jedná se o určitě těžší traily ve srovnání se Smrkem. Kdo se sem chce vydat, určitě by to neměla být jeho první vyjížďka, kde se bude učit ovládat kolo. Nutné předpoklady jsou bezpečné ovládání kola a rovnováha v pomalých rychlostech. Dovolím si přidat i hlavu, neboť řada úseků je na úzkých cestách relativně vysoko nad okolním terénem. Na druhou stranu nutno říci, že to objela Verča v necelých 8 letech na celoneodpruženém kole a dokonce výrazně lépe než já na fullu.
Profil a parametry singletrekového úseku je stažení zde. (nejsou tam příjezd a odjezd)
Když se rozhodnete sem vyrazit, tak si dovolíme připojit dva odkazy, co zde lze dále podniknout.
Před sedlem na hřebenu směrem k Jeseníku je možno navštívit Jeskyni na Pomezí
A pokud Vám na kole a v podzemí vyhládne, tak doporučujeme navštívit restauraci v Penzionu Běla v Domašově (směr z Jeseníku na Červenohorské sedlo). Vynikající kuchyně, příjemná obsluha a navíc možnost regenerace ve Wellness. Pro technicky zdatné a technologicky vybavené :
GPS : N50°10´23,48″ , E17°11´41,3″
A na úplný závěr dvě promovidea k Rychlebským stezkám :
Naši partneři
